Až budete chtít někdy pomoci teenagerovi, který by rád dělal stejnou práci jako vy, ověřte si nejdříve, jestli se vám nehodlá za něco mstít a jestli náhodou neovládá nadpřirozené schopnosti. Zhruba takové poučení plyne z tohoto filmu. 
má na svědomí Yorgos Lathimos, který v minulém roce potěšil Humrem. V Zabití posvátného jelena se vydává trochu jiným směrem. Nejde ani tak o satiru, ve které by nastavoval zrcadlo společenským zvyklostem a předsudkům (i když tu najdeme motiv pomsty a falešné spravedlnosti). Tentokrát je mnohem nekompromisnější, do popředí klade mimo jiné morální hodnoty, přičemž se částečně inspiruje antickým dramatem, resp. možná ještě přesněji Sophiinou volbou.Začínáme otevřenou zlomeninou srdečního svalu. Respektive záběrem na skutečné bijící lidské srdce. Hlavní postava, Steven Murphy, totiž pracuje jako kardiochirurg a patří ke špičce ve
svém oboru. Občas se teda trochu napije a má svůj vlastní způsob, jak si lépe užít sex se svou ženou. Společně mají dvě děti – dceru a syna. Do přízně se mu ale čím dál voprskleji začne vtírat Martin (Barry Keoghan), jehož otec je mrtvý, a tak se snaží s matkou vycházet a stará se o ni i tím, že by ji rád někoho dohodil. Steven později pochopí, že Martin je fakt divnej týpek a takoví by se měli od jeho rodiny (a dospívající dcery zvláště) držet co nejdál. Jenže právě v ten moment na něj ten nesympatický klučina vybalí svůj plán a pravý účel toho, proč se s ním scházel.Sestává ze čtyř fází – 1. ochrnutí, 2. vyhladovění, 3. krvácení z očí, 4. smrt. Odplata za prohřešek z minulosti, který přitom tak docela ani nemusel být Stevenovou vinou. Než se
dostaneme k tomuto bodu, uplyne skoro hodina filmu. Nicméně Martin začne svým chováním iritovat už dávno, dávno předtím. Arogantní a neskutečně voprsklý fracek (jak dokládá taky závěrečná scéna), který v podstatě není ničím jiným, než obyčejným zbabělcem a ubožákem, kterému bylo z nějakého důvodu dopřáno škodit. Troufám si tvrdit, že jsme letos v kinech neviděli méně sympatickou postavu. A to jsme viděli kanibalistické domorodce, věc pojmenovanou Calvin, rozpolceného psychopata, zkorumpovaného starostu, bezpáteřního Muže v černém, pošahanou famílii, pošahaného jednotlivce, zloděje soukromí, Reinharda Heydricha, ba dokonce i ujetého klauna!Stejně jako v Humrovi, i v Zabití posvátného jelena dojde na bizarnosti – ukazování si ochlupení v podpaží, hra na tajemství, nebo dialogy, ve kterých se řeší to, co se s cizími lidmi
zpravidla neřeší. Jenže zatímco v loňském bijáku to mělo vzhledem k celkovému konceptu své opodstatnění, v tomto uvedený přístup vyznívá hodně samoúčelně a vlastně i kvůli tomu nefungují důležité scény tak, jak by měly. V určitých momentech jsme prostě měli být napjatější, v jiných vyděšenější a v ještě jiných nazlobenější. Právě od toho klíčového rozhovoru jakoby se tak nějak zastavil čas a režisér nedokázal přenést na diváky závažnost toho všeho. Těm prvním dvěma fázím se navíc věnuje nepřiměřeně dlouho, načež poruší i něco z toho, co bylo řečeno, protože se mu to najednou nehodí do krámu. Možná by bývalo mohlo pomoci, kdyby se Steven věnoval jiné profesi. Třeba kdyby byl policajt.Zabití posvátného jelena je film, jehož režisér opět potvrdil, že má problém s tím, jak slibný námět co nejefektivněji rozpracovat do celovečerního scénáře. S vedením herců si naopak dokáže poradit vesměs znamenitě. Colin Farrell po té předchozí spolupráci už dobře věděl, do čeho jde a Nicole Kidman záměr evidentně pochopila a k tomu se na chvíli ukáže nahá. Akorát dětští představitelé Sunny Suljić s Raffey Cassidy občas vypadají, že tohle natáčení pro ně byla vlastně docela zábava. Zřejmě jim nedošlo, o jak seriózním tématu tenhle artový film ve skutečnosti pojednává. Přitom pokud už sami máte děti, patrně by na vás mohlo Zabití posvátného jelena více zapůsobit.
FOTO: Film Europe
