Jenom dodejme, že řeč bude o režisérské verzi, která jest o více než dvacet minut delší než ta, která byla uvedena v kinech. To je opravdu veliká porce minut navíc, takže zatímco kinoverze si vysloužila řadu negativních ohlasů, ta režisérská je rozhodně plynulejší, co se vyprávění tyče. Pořád však nezapře slabší vizuální efekty, což na začátku století nebylo až tolik neobvyklé, třebaže už evidentně existovaly možnosti, jak zajistit, aby ani dvacet roků po natočení nezestárly – viz třeba trilogie Pán prstenů. Ben Affleck později přesedlal od Marvelu k DC, kde všechny pochybovače uzemnil svým kvalitním ztvárněním Batmana, kdežto Jennifer Garner si roli Elektry zopakovala v tomto nedoceněném spin-offu a akční dobro páchala například i tady.

Když byl Matt Murdock ještě malý, jeho otec boxoval a panovaly zvěsti, že pracuje pro místního gangstera. Krátce poté se v podstatě potvrdily, což jeho syn viděl a chytla ho panika, která vyústila v náraz do chemikálií, kvůli kterým přišel o zrak. Nicméně vždycky, když něco ztratíš, něco jiného zase získáš. A Mattovi se zostřily zbývající čtyři smysly. Toho bude využívat v dospělosti, tedy dlouho poté, co byl otec, který se k němu pokaždé choval hezky, chladnokrevně zavražděn, když stejně jako Butch Coolidge odmítnul při zápase jít na prdel. V Pulp Fiction šlo o prachy, tady jde o potřebu nezklamat synka. Matt pracuje jako právník v newyorské čtvrti Hell’s Kitchen, kde se narodil kupříkladu Sylvester Stallone. Má kolegu-kámoše Franklina Nelsona (Jon Favreau, pozdější řidič Tonyho Starka Happy Hogan), ale po nocích nahání spravedlnost, a tak coby tajemný Daredevil likviduje padouchy. Jedním z nich je Wilson Fisk (Michael Clark Duncan), který si na špinavou práci najímá zabijáka jménem Bullseye, jenž protne cestu i Elektře Natchiosové, která okouzlí titulního hrdinu.

Tam, kde má Peter Parker pavouka a Bruce Banner brutální nehodu v laboratoři, má Matt Murdock chemikálie. Režisér Mark Steven Johnson se obecně nesnaží o žádnou revizi komiksového žánru, protože takové pokusy se v Hollywoodu dostavily až později. V podstatě stvořil poctivou podívanou, která ctí pravidla, a to jak v dobrém (superhrdina napraví i zdánlivě bezvýchodné křivdy), tak nedobrém (klišé!) slova smyslu. Komiksové bijáky zároveň přece mají být hodně o akčních scénách, jenže ty v tomhle případě určitě nebudou patřit k těm, jaké jsou hodné zapamatování. Ostatně ani závěrečný souboj se zlotřilým Kingpinem, co na mrtvolách nechává jako značku rudou růži, jest všechno možné, jenom ne epický.

 










 

Pro Bena Afflecka to zjevně nebyla snadná úloha. Jednak kvůli nutnosti předstírat slepotu, což není jednoduché a Takeshi Kitano to v Zatoichim zvládnul ve stejném roce přesvědčivěji. A jednak proto, že Matt Murdock, potažmo Daredevil, jest – navzdory onomu „ďáblovi“ ve jméně – skrz naskrz kladná postava. Taková, jaká na rozdíl od ikonického Batmana nenabízí vzhledem k o poznání méně početným filmovým a seriálovým výskytům příliš příležitostí pro originálnější uchopení. Zato Colin Farrrell, který se tehdy začal rozjíždět k mimořádné kariéře, se mohl vyřádit, ačkoli v Bullseyeovi vidíme jednoho z těch záporáků, kteří nikdy nepřekročí stín svého bosse. Navíc, tahle postava mohla lehce sklouznout k laciné karikatuře, čemuž naštěstí dokázal pozdější představitel Penguina svým hereckým projevem zabránit. Jennifer Garner to se saiemi sluší, avšak potenciál téhle postavy skutečně nebyl ve filmu plnohodnotně využitý. A nelze se zbavit dojmu, že milostná linka Elektry s Mattem ke všemu působí jako poněkud násilněji naverbovaná – jako kdyby si Deadpool začal s Black Widow.

Daredevil v režisérské verzi představuje počin, který vzniknul ještě před MCU, ale na rozdíl od těch ostatních z počátku století (tj. Blade a Blade II a Blade: Trinity, Hulk, Fantastická čtyřka a její pokračování, Ghost Rider, Punisher, další Punisher a Spider-Manova trilogie) by do něj býval patrně nejlépe zapadnul. Vlastně zamrzí, že Mark Steven Johnson nedostal příležitost žádný z těch dosavadních čtyřiatřiceti MCU bijáků režírovat, protože s vyzrálejším producentským zázemím a cizím scénářem by nepochybně mohl stvořit divácky oblíbený titul. Navíc chápe, jak to v Hollywoodu chodí. Na rozdíl od Joshe Tranka, jehož Fantastická čtyřka nepřekvapivě nedopadla podle jeho představ. V režisérské verzi Daredevila se objevuje (pochopitelně kromě deště) dostatečné množství dobrých a zábavných momentů na to, aby si hlavouni studií uvědomili, že tahle postava má i do budoucna značné filmové ambice. Jak ostatně naznačil i tenhle seriál. 

P. S.: Na DVD se v bonusové sekci nachází vedle neotitulkovaného AUDIOKOMENTÁŘE SCENÁRISTY A REŽISÉRA MARKA STEVENA JOHNSONA také patnáctiminutový dokument přibližující vznik režisérské verze. Dozvíme se z něj několik zajímavých zákulisních informací, akorát se to rovněž muselo obejít bez českých titulků.

FOTO: cinema.de