V blízké budoucnosti nemůžete být sami. Prostě to nejde. Pokud sami jste, musíte do Hotelu, kde máte pětačtyřicet dnů na to, abyste si někoho našli. Jestli si nikoho za tuto dobu nenajdete, budete proměněni ve zvíře dle vlastního výběru. Ono není divu, že všude běhá tolik psů. Kdyby snad neprošel David, hlavní hrdina tohoto příběhu, chtěl by být humrem. Tedy za předpokladu, že by se mu nepodařilo včas utéct do blízkého lesa, kde žijí Samotáři, kteří se mohou maximálně obejmout, ale nic víc. Může se ale stát, že se vám mezi nimi někdo zalíbí. Klidně by to mohla být i Krátkozraká žena, kdo ví …

V Hotelu však existuje spousta dalších pravidel. Povinný je třeba – jak to napsat – Lap Dance bez hudby od sexy pokojské. A nachází se tu spousta prazvláštních postaviček, s nimiž byste se za normálních okolností určitě kamarádit nechtěli. Je tu Šišlající muž, Kulhající muž, Žena, které teče krev z nosu, Žena se sušenkami, Bezcitná žena, venku v Lese se pohybuje vůdkyně Samotářů … Až na výjimky (John C. Reilly, Ben Whishaw, Rachel Weisz, Léa Seydoux) je hrají neznámí herci, což ovšem ničemu nevadí.

Co vadí, je že zhruba v polovině filmu opustíme Hotel a vydáme se do Lesa. Od té chvíle se zásadním způsobem promění rytmus a střihač s tím až do samotného konce vůbec nic neudělá. Výrazně ubyde zajímavých (vpravdě bizarních) věcí a Humr se nesebere ani při výletu do Města. Prakticky všechny scény v této druhé polovině postrádají jakoukoli pointu, takže si divák může říct, že režisér a spoluscenárista v jedné osobě Yorgos Lathimos neměl tenhle projekt tak rychle hnát do výroby a měl na něm ještě nějaký ten měsíc zapracovat. Po těch postavičkách z Hotelu se tedy ve finále docela zasteskne.

Hlavní roli ztvárňuje Colin Farrell, a stejně jako v případě výše uvedených i těch doteď neuvedených (Olivia Colman, Ashley Jensen, Angeliki Papoulia) hereckých kolegů a kolegyň je zcela zřejmé, že svou postavu pochopil, což je dobře, protože nebýt toho, opravdu by se nebylo téměř na co dívat. Přitom ona základní myšlenka, resp. možná spíše myšlenky, jsou rozhodně nosné a velice pozoruhodné, ale jakoby si režisér během realizace usmyslel, že by Humrem vlastně taky rád vydělal nějaký ten dolar, a proto udělal nějaké ty ústupky, aby byl srozumitelnější a mohl zaujmout širší okruh diváků. Jestli je to pravda, tak to byla úplná hloupost. A jestli to není pravda, tak měl požádat o konzultaci třeba Paola Sorrentina, Charlieho Kaufmana, Jaco van Dormaela nebo Andrewa Niccola.

Humr je zajímavý. Humr je bizarní. Humr je zábavný. Do značné míry se jedná o satiru na současnou společnost. Film poukazuje na téměř všudypřítomné předsudky a zaběhnuté pořádky, přičemž se mu do jisté doby daří nenásilně přesvědčovat o jejich absurditě. Po odchodu z Hotelu to sice nepatrně skřípe, nicméně to nic nemění na faktu, že se na tenhle biják někdy rád podívám minimálně ještě jednou, jelikož něco do sebe rozhodně má. Během jeho sledování se totiž můžete dozvědět něco nového (nebo polozapomenutého) nejen o té současné společnosti, nýbrž taky o sobě samotných. Na první pohled to možná může znít zvláštně, ale vězte, že některé filmy takovou moc mají. A přitom ani nemusejí být desetihvězdičkové.

FOTO: Falcon