Existovala, existuje a bude existovat spousta lidí, kteří chtějí něco dokázat. Percy Fawcett by možná žil spokojený rodinný život, kdyby nebyl jakožto člen Královské geografické společnosti vyslán do Jižní Ameriky, aby pomohl vymezit hranice a zmapovat nová území. S kolegou Henrym Costinem a několika dalšími se tedy vydal čelit nástrahám džungle. Na rodinu však úplně nezanevřel. Alespoň z toho pohledu, že to vypadalo, že kdykoliv se vrátil domů do Anglie, zadělali s manželkou na další dítě. Ale to sem úplně nepatří. Poté, co mu indián pověděl o ztraceném městě vyspělé civilizace, která by mohla být posledním chybějícím dílkem (proto Z) v dějinách lidstva, se pro něj stalo doslova posedlostí toto město vypátrat, aniž by si ověřil, jestli si dotyčný nevymýšlel.

Co se badatelů/cestovatelů/dobrodruhů týče, většina z vás bude zřejmě spíše než Percyho Fawcetta znát Steva Fossetta, na jehož zfilmovaný osud možná taky jednou dojde. Nicméně s hlavním hrdinou Ztraceného města Z jsme se setkali patrně už všichni, aniž bychom o tom věděli. Hodně se přátelil se sirem Arthurem Conanem Doylem (ve filmu se neobjeví), jenž podle něj stvořil … ne Sherlocka Holmese, ani kolegu Watsona, nýbrž profesora Challengera z románu Ztracený svět, jenž se stal prazákladem Jurského parku. Zároveň byl také předlohou Indiana Jonese.

Docela překvapení, že se adaptace bestselerové knihy Davida Granna ujal zrovna James Gray. Filmař, jenž se v předchozí tvorbě, která obsahuje počiny, které se mi velmi líbily (nejvíce Milenci, Noc patří nám a Imigrantka, tedy skoro všechny), věnoval o dost jiným tématům. V případě Ztraceného města Z volí naprosto jiný přístup, díky kterému vzniknul film, jaké se v současnosti už příliš netočí. Nebo možná točí, ale většinou se nedostanou do širší distribuce. Přitom myšleno jak u nás, tak třeba i v té Severní Americe.

Vydat se natáčet do (kolumbijského) deštného pralesa je samo o sobě výzva (Eli Roth by mohl vyprávět, Werner Herzog rovněž), která se stonásobí, když se rozhodnete – možná z nostalgie, možná kvůli tomu, aby váš film získal výjimečný „look“ – využít klasickou „pětatřícu“, tedy nikoliv digitální kameru, která postprodukční proces v ledasčem usnadňuje. Ve výsledku to znamená, že Ztracené město Z působí trochu dojmem, jako by vzniklo někdy na přelomu 70. a 80. let minulého století. Tedy v době kanibalských hororů (Cannibal Holocaust, Ženy od hluboké řeky, Poslední kanibalové, ...).

Místy je poměrně dost připomene, ale celkově toho nabízí mnohem více. Oldschoolové pojetí si už našlo spoustu sympatizantů, stejně jako základní téma – touha jít si za svým cílem i přes nelibost a výsměch ostatních. Trvalo by dlouho, než bychom vyjmenovali všechny, kteří se neohlíželi na názory okolí a dokázali uspět především díky víře v sebe samotné. Uspěl i Percy Fawcett? V závěru film ledacos naznačuje, avšak v jeho případě je to o něco složitější. Na druhou stranu, jeho jméno nebylo zapomenuto, takže se dá napsat, že asi dosáhnul svého.

Gray možná mohl ve finále zobrazit více všemožných teorií, i když by tím „podkopal“ ten lineární styl vyprávění, ve kterém asi nebylo úplně nutné vyzdvihovat konkrétní data. Znovu se v něm dopouští té chyby, že má kvalitně načrtnutou nějakou situaci, nicméně pro její vývoj vybírá méně zajímavé/přesvědčivé/v(ý)hodné řešení. Rozhodně umí poutavě vykreslit vztahy mezi postavami (hlavně mezi muži a ženami), ale tentokrát mu to námět Ztraceného města Z vlastně neumožňuje naplno. V úvodu to na chviličku (kvůli velikostem záběrů a když nevíte, kdy přesně Percy Fawcett žil) vypadá, že při lovu sledujeme jeho otce (o kterém se tu v jistých souvislostech také mluví) ještě v době, kdy byl hlavní hrdina malý, a při této události se stalo něco, co ovlivnilo jeho následující život. Ale není tomu tak.

Záhy totiž zjistíme, že se už jedná o zarostlého Charlieho Hunnama. „Potřeboval jsem někoho, kdo by měl okolo třiceti, byl Angličan, byl filmovou hvězdou a také byl hezký, temperamentní a charismatický. Kolik takových je? Dva nebo tři?“ odůvodňoval režisér obsazení tohoto herce. Čili je jasné, proč se tentokrát nedostalo na Joaquina Phoenixe. Hunnam však svou úlohu zvládá výborně, což platí i o Robertu Pattinsonovi. Zato Sienna Miller vlastně přijala další vedlejší roli, která ji neumožňuje předvést její skutečné schopnosti. Jo, a vítané cameo tu má Franco Nero.

Ztracené město Z je film, který stejně jako 12 let v řetězech produkoval Brad Pitt. Oscarový potenciál má jistě také. Minimálně za tu kameru, díky které se skutečně přeneseme do deštného pralesa. Po celou dobu se navíc spolehlivě daří udržet pozornost, neboť převládá zvědavost nad tím, jak to celé dopadne. Budeme svědky i několika poutavých scén, z nichž nelze nezmínit tu s jasnovidkou (i když se prý má podávat pro věštění levá ruka) na bojišti první světové války, tu, ve které se Percy „omlouvá“ v případu Jamese Murrayho, jenž v Amazonii zjevně přecenil své možnosti, a také tu, kdy se v projevu snaží konzervativní Brity přesvědčit, že Ztracené město Z skutečně existuje. Prostě je jedině dobře, že o této osobnosti byl natočen takhle kvalitní film.

FOTO: Bioscop