Rozhodně se jedná o velmi pozoruhodné čtění, přestože v předmluvě nezačíná nejšťastněji, když píše o tom, že měly chyby a několikrát selhaly. Obhajuje to tím, že chybovat je lidské a že selhání vynahrazovaly svými (nes)četnými úspěchy. Poté šokuje prohlášením, že ženy jsou „druhá polovina nebes.“ Na tom by asi nebylo nic špatného, kdyby tuhle definici nevyřkl zrovna předseda Mao, jenž jich zároveň hromadu poslal na smrt. Jistě by se našel vhodnější citát, ať už od demokratického politika nebo od uznávané osobnosti z kteréhokoli jiného odvětví. Eventuálně by místo toho možná bohatě stačilo zmínit tuhle písničku.
Samozřejmě, že by se znovu našly životní příběhy, jaké by určitě stály za zfilmování. U některých vybraných žen se tak už stalo. Minimálně jedním filmem nebo seriálem byly poctěny kupříkladu Mata Hari, Coco Chanel, Amelia Erhart, Evita Perón, Margaret Thatcher, Alžběta II., Anna Frank, Jacqueline Kennedy Onassis, Dian Fossey, Billie Jean King, Lady Diana, Frida Kahlo. Z hereček v této pro éru MeToo velice vhodné knize najdeme medailonek o elegantní Audrey Hepburn, a také o neméně krásné Grace Kelly, jíž si v životopisném romantickém dramatu zahrála Nicole Kidman. Započítat sem můžeme také Leni Riefenstahl, ačkoli tuhle paní, která se dožila sta roků, bereme spíše jako režisérku (Triump vůle, Nížina). Zamýšlený celovečerák o ní zatím realizován nebyl, avšak ve sportovní podívané Barva vítězství vypadala jako Carice Van Houten.
Vzhledem k titulům jako Nenávist, kterou jsi probudil, Kdyby ulice Beal mohla mluvit, Skrytá čísla, Harriet, Mudbound či Černobílý svět je k neuvěření, že ještě neexistuje na Oscara alespoň nominovaný biják o Rose Parks, která spustila zběsilý řetězec událostí jenom tím, že se v 50. letech v autobuse odmítla vzdát svého místa. Ani příběh „strážkyně lesa“ Wangari Maathai nebo baletky Misty Copeland, považovanou za skutečnou „Černou labuť“, by na stříbrném plátně jistě nezapadnul. Také skutky Indiry Gándhí nebo Bénazír Bhutt by si v současnosti našly své divačky. To samé by platilo pro nebojácnou novinářku Chrsitiane Amanpour. A v roce, kdy šla do kin Proxima, nelze nezmínit Samanthu Cristoforetti. Úplně samostatnou kapitolu by tvořily zážitky Malály Júsufzaj, která jako velmi mladá přežila pokus o atentát ze strany talibanců, jenž z ní však udělal superstar bojovnici za vzdělání a další dobré věci.
Nejvlivnější ženy naší doby je kniha, která vyšla ve stejný den jako ta s názvem Nejvlivnější osobnosti naší doby a která očividně nabízí inspiraci i pro filmové tvůrce napříč kontinenty. V první řadě se ale jedná o poutavé čtení, jaké má rozšířit obzory, což se jí v této podobě daří téměř na výbornou. Jakápak sestava by se asi sešla v případné české verzi této knihy? Tak patrně by nechyběly Milada Horáková, Věra Čáslavská, Marta Kubišová, Gabriela Koukalová, Ester Ledecká. Z hereček a filmařek pravděpodobně Helena Třeštíková, Jana Brejchová, Libuše Šafránková, Adina Mandlová, Aňa Geislerová. A pak by samozřejmě vůbec nebylo od věci se v celosvětovém měřítku zaměřit vedle Nejvlivnějších žen naší doby také na Nejvtipnější ženy naší doby.
FOTO: knihydobrovsky.cz, cinema.de