A co ženy-astronautky? Na stříbrném plátně už jsme je viděli několikrát (Vetřelec, Prometheus, Sunshine, Gravitace, Život, Nevědomí, Rudá planeta, …), ale ještě nikdy v takovéto podobě. Sarah Loreauová je totiž zároveň matkou malé holčičky Stelly (Zélie Boulant), přičemž se zrovna chystá na roční misi na Mars. A to není to samé, jako vyrazit třeba z Francie na pracovní cestu do USA. Celých dvanáct měsíců se tedy neuvidí, resp. už teď během výcviku ve speciálních vesmírných střediscích se vídají jen velmi sporadicky. Rodiče jsou rozvedení a holčička bude trávit čas u otce v Německu, přičemž situaci se všem snaží usnadnit psycholožka Wendy (Sandra Hüller). Holčička navíc trpí dysortografií, dysgrafií a dyslexií, avšak s tím se nijak zvlášť nepracuje.

Plakát k filmu jej vystihuje velice přesně. Vlastně i včetně toho, že se nejedná o sci-fi, ač se příběh pravděpodobně odehrává v nepříliš vzdálené budoucnosti. Už před rokem 2015 byli lidé technologicky schopní doletět s posádkou na Mars a zase zpátky. Problém spočívá v tom, že se nikomu nechce narvat do náročné mise miliardy dolarů. Kromě Sarah zažije tuhle „vesmírnou odyseu“ také Rus Anton Ocheivsky a Američan Mike Shannon, jenž zprvu zastává názor, že žena patří spíše do kuchyně. Po společné cestě na nákup do ruského supermarketu však začne kolegyni definitivně respektovat.

 










 

Skvěle ho ztvárňuje Matt Dillon, nicméně celý film nese na svých bedrech nakonec nikoli Diane Kruger, nýbrž Eva Green, kterou jsme mohli vidět už v nejrůznějších úlohách od manipulativní femme fatale a slečnu Peregrinovou přes odhodlanou válečnici a smyslů zbavenou ženu až po čarodějnici a Bondgirl. S citlivým režijním vedením režisérky Alice Winocour zabránila tomu, aby emotivní scény mezi Sarah a její dcerou sklouzly k lacinému patosu, stejně tak jako při těžkém výcviku nedovolí, abychom ji litovali, ale naopak abychom jí drželi palce, aby všechno zvládla a dostala se navzdory pochybovačům a přísnosti cvičitelů až na vysněnou cestu.

Její dosažení nekomplikuje ani tak fyzická připravenost, jako ta psychická, resp. ta psychická ovlivňuje tu fyzickou. Přeci jenom roční odloučení je roční odloučení, což může s poutem mezi matkou a takhle mladou dcerou docela zamávat. To pak vede k porušování zásadních pravidel, rozepřím a pochybnostem nad tím, jestli je matka pro svou holčičku stále vzorem. Nemusíte být rodičem, abyste se dokázali vžít do pocitů hlavní hrdinky. K tomu dopomáhá i výborná kamera. Proxima vlastně trochu připomene Ad Astru, kde se také řeší poněkud vzdálenější a pošramocenější rodinné vztahy. Zároveň se ale sluší dodat, že ani v jednom z těchto dvou projektů nejsou jediným tématem, což je jedině dobře.

 










 

Film výtečně balancuje obě roviny – mateřskou a profesní. Ze druhé zmíněné je patrné, že projít důkladným tréninkem není jen tak. Nicméně je nezbytně nutný, když ve stavu beztíže prochází tělo několika změnami. Naštěstí je tady možnost využít různých trenažérů, virtuální reality, vodní nádrže a samozřejmě nemůže chybět společný teambuildingový výlet do lesa s chvilkou poezie. Na první pohled to může vypadat lehce zcestně, nicméně Proxima je z dramaturgického pohledu velice propracované dílo, kterému nic nepřebývá a téměř nic neschází.

Proxima je prostě výborný film, který si zaslouží šanci. I proto, že v něm Eva Green předvádí vynikající herecký výkon. I proto, že obsahuje elementy, jaké povětšinou známe ze svého subjektivního pohledu (povolání hlavní hrdinky je však posouvá na vyšší úroveň). I proto, že se natáčelo na autentických lokacích. I proto, že tak sugestivně skládá poctu ženám-matkám-astronautkám, což potvrzují závěrečné titulky. Rozhodně by tady byl potenciál na další tři části – cesta tam, pobyt na Marsu, cesta zpátky. S velkou pravděpodobností se nedočkáme ani jedné. Nemusí to zase až tolik vadit, protože finále Proximy opravdu stojí za to. Ač očekávané, je účinné a všeříkající. A jenom potvrzuje, že záměrem režisérky (která se předtím zabývala mimo jiné osudy pěti tureckých sester v Mustangu nebo PTSD v Marylandu) není hollywoodská, nýbrž evropská podívaná. Proto také nepřichází zatmívačka až na oběžné dráze planety Země.

FOTO: Aerofilms