Scenárista, kterého jsme v roce 2016 potkali na Febiofestu, stvořil pro Netflix populární seriál The Crown, který se primárně soustředí na první roky vládnutí královny Alžběty II., jíž si zahrála Claire Foy, jež přitom ještě sedm roků zpátky byla součástí Honu na čarodějnice. Z něj kniha vychází, ale naštěstí se nejedná o pouhý přepis epizod. Občas se na ně autor (Peter Morgan se postaral v podstatě jenom o předmluvu) v textu sice odvolává, nicméně jinak tu audiovizuální verzi velice vhodně doplňuje, dovysvětluje a sem tam dokonce i upravuje, dalo by se napsat. Jinak se skutečně jedná o biografii Alžběty II. i dalších členů britské královské rodiny, a také těch, kteří ji nějakým způsobem ovlivnili, ať už pocházeli z řad vojáků, duchovních, štolbů, krejčích, fotografů, politiků, chův nebo zamilovaných Američanek. Většina z nich má v knize rovněž svůj malý medailonek.

 










 

Pochopitelně nechybí spousta nádherných, pečlivě a smysluplně vybraných fotkek (obálku nevyjímaje), jaké zařazují slova do širších, tj. obrazových, souvislostí a jaké snad ani na netu nenajdeme. Budeme seznámeni s rodokmenem královské rodiny Windsorů, královskou časovou osou, obsazením a členy štábu, kteří pracovali na seriálu. V deseti čtivých kapitolách se dozvíme vše podstatné z toho, co se na dvoře přihodilo a řešilo mezi lety 1947-1955. A možná ještě něco navíc, což ovšem není myšleno jen v dobrém slova smyslu. Události jsou přitom líčeny velice poutavě, což vede k domněnce, že snad poprvé vyplatí přečíst si knihu, než se podívat na film nebo na seriál!

Už první odstavec o tom, jak král Jiří VI. pasuje do šlechtického stavu Philipa Mountbattena, budoucího Vévodu z Edinburghu a manžela své starší dcery Alžběty, která se má už za necelých pět roků stát královnou, maximálně zaujme a naznačí, že by mohlo jít o „husté historické počteníčko“. A to mě až do té chvíle britská královská rodina nikdy příliš neinteresovala a raději bych si přečetl o mexických prezidentech, saúdskoarabských králech, japonských a habešských císařích či brunejských sultánech. Skutečně nejlepší způsob jak upoutat pozornost.

A na následujících cca 360 stránkách (z nichž zhruba polovinu tvoří fotky a polovinu text) se ji daří udržet. Až na ty drobné výjimky, jako například při popisování vztahu Edwarda VIII. a Wallis Simpson či aféry princezny Margaret s rozvedeným pilotem Peterem Townsendem. Tady už se dost blížíme bulváru. V příběhu poněkud divočejší královniny sestry se na druhou stranu nelze nepozastavit nad tím, jak je možné, že může ve dvacátém století církev zničit slibný vztah šťastně zamilované členky královské rodiny. Členky královské rodiny! Ne nějaké pradleny z hrabství Kerry (při vší úctě ke všem pradlenám z hrabství Kerry). Kór když se už předtím lidé v revoluční anketě jedněch britských novin přiklonili na její stranu.

 










 

Některé citované fabulace od Petera Morgana tentokráte zavánějí většími klišé. Vzhledem k předchozímu odstavci se nelze nepozastavit nad tím, že ta šlechtická manželství, kdy neplatí předností a nástupnické právo, bývají shodou okolností označována právě výrazem ‚morganovská‘ nebo ‚morganatická‘. Někdy nám jsou také se vší vážností předkládána pro „běžného smrtelníka“ spíše úsměvná fakta. Jako zmínka o tom, že princ Charles moc chtěl bydlet v královské rezidenci Clarence House, kterou s rodiči obýval už jako malý, nicméně protože se jeho babička Alžběta (královna matka) dožila 101 roků, musel až do počátku století/tisíciletí bydlet v Kensingtonském paláci. Chudák malej.

Jinak se opravdu jedná o vskutku interesantní a zřejmě i díky těm fotkám ze seriálu zábavně podanou dějepisnou lekci. Tedy akorát by se popisky u obrázků nemusely zase shodovat s větami v textu. Jinak nám bude mimo jiné vysvětleno, že pojem REGNAL označuje jak jeden rok vlády panovníka, tak jeho jméno s číslovkou psanou římskými číslicemi. Celá kapitola je věnována změně jména královské dynastie na Windsorskou, neboť původní Sasko-Kobursko-Gothajská se stala nevyhovující nikoliv proto, že by král George nerad ten salám, nýbrž kvůli tomu, že Němci na just vyráběli nechvalně proslulé bombardéry právě v tomto městě. Psal se rok 1917 a protiněmecké nálady sílily. 

Dozvíme se taky, že monarchii tehdy kritizoval sám autor Války světů H. G. Wells; zjistíme, co je to ‚back-slang‘; čím se od ostatních poddaných lišil pán přezdívaný „Porchy“ nebo co znamená výraz „dělat Crawfie“. Sasvěceni budeme do velkého smogu; snad až příliš velký prostor je věnován královnině vzdělání a ruzným „posluhovačům“, mezi nimiž nechybí návrhář Norman Hartnell, jenž se zřejmě stal jednou z inspirací pro Reynoldse Woodcocka, tedy postavu Daniela Day-Lewise v Niti z přízraků. Naopak story fotografa Cecila Beatona jest překvapivě zamyšleníhodná. A pasáže věnované Winstonu Churchillovi rovněž, přičemž není od věci se s nimi seznámit ještě před zhlédnutím Nejtemnější hodiny.

Někdy kvůli pochopení širších souvislostí zamíříme do blízké (viz Královna Viktorie či Králova řeč) i vzdálenější minulosti (doba Jana Bezzemka či Jakuba II. Stuarta), ba dokonce naopak taky do budoucnosti. Občas neprobíhá vyprávění chronologicky, ale na přeskáčku, což můžeme považovat za vítané zpestření. Dokonce nám tady vznikne klasický seriálový cliffhanger, neboť právě vztah princezny Margaret a Petera Townsenda jest ve čtvrté kapitole ponechán bez odpovědi. Té se dočkáme až v té závěrečné. Jako OK, ačkoliv si nejsem jistý, jestli mělo být zrovna tohle na celé publikaci nejzásadnější.

 










 

Dvě suverénně nejlepší „sekvence“ se totiž musí hledat jinde. První nepojednává o ničem jiném, než o cestě Elizabeth Rose a Philipa po zemích Commonwealthu, přičemž se během pobytu v Treetops hotelu v Keni dozvědí o úmrtí krále Jiřího VI. Do hotelu na stromě vylezla coby princezna a dolů sešla jako královna. Taková se pochopitelně nevyhne korunovaci, která je v knize též popisována velice živým způsobem. Dokonce natolik, že můžou někteří čtenáři a čtenářky klidně nabýt dojmu, jakoby se jí tenkrát osobně zúčastnili. To však dost dobře nešlo, jelikož zatímco demokratický svět řešit tuto nevšední, vybočující událost, u nás prováděla vražedná bolševická chátra zločinné vykonstruované procesy proti lidskosti. Nemožné!

The Crown je kniha, kterou lze bez obav doporučit nejen těm, kteří zbožňují historii. Podíváme-li se na jména autorů, tak víme, že ji můžeme považovat za pozoruhodnou, upřímnou a důvěryhodnou. Fiktivní postavy nebo rozhovory by ve finále vůbec nemusely představovat výrazný odklon od reality. Proto potěší, že existuje druhá série, která vzhledem k oblíbenosti seriálu i za hranicemi Spojeného království zdaleka nemusí být závěrečnou. A pokud by každá z nich byla navíc doplněna takovouto monografií, určitě bychom se nezlobili.

FOTO: Nakladatelství Omega, cinema.de