Jeden svět

Recenze: Tenet

Vydáno dne 01.09.2020
První z velkých hollywoodských projektů, který zamířil do kin po koronavirové krizi. U nás je možné tenhle nejnovější film Christophera Nolana zhlédnout i v kině Lucerna, jehož Velký sál je pro to v podstatě úplně ideální. 
 










 
"We live in a twilight world." Tak zní první věta, kterou v tomto vysokorozpočtovém počinu uslyšíme. Sice tady hraje Robert Pattinson, ale zřejmě nemá jít o jakýkoli odkaz k sáze Stmívání, jako spíše k Pásmu soumraku, jejímž autorem byl scenárista Rod Sterling, a dalo by se tvrdit, že pojetím tohoto pořadu nepatrně předběhnul dobu. Tenet oproti němu neobsahuje nic, co by diváky mělo zvednout ze sedačky. Znovu se dá tvrdit, že se o to režisér snaží, nicméně i podle zahraničních ohlasů to vypadá, že po dvaadvaceti rokách a deseti filmech obecenstvo konečně jeho rádoby dokonalé triky přečetlo. Pro úplnost - ta úvodní věta pochází z tvorby spisovatele Walta Whitmana. 
 
Tak jako v případě Mementa si pohrává s vyprávěcí strukturou (ačkoli tam to bylo v ještě vyšší míře). Tak jako v případě Počátku chce zanést více vrstev. A tak jako v případě Interstellaru se snaží vycházet ze skutečných vědeckých poznatků, ačkoli tentokrát se v tomto směru nedalo zajít daleko a bylo nutné si vymýšlet, jelikož po celou dobu zůstáváme na planetě Zemi. A tu přece všichni dobře známe. Procestujeme přitom několik míst, což na rozdíl od kupříkladu posledních třech částí Mission: Impossible bylo zcela zbytečné. Stejně jako některé money shots, tj. evidentně drahé záběry s vysokými nároky na výpravu a s hromadou komparzistů, které však v případě Tenetu slouží čistě jenom na efekt. 
 
Mnohem větší smysl by měly, kdyby se příběh odehrával v minulosti. Do té se pochopitelně podíváme, nicméně jedná se o minulost nepříliš vzdálenou v řádech týdnů. To znamená, že na rozdíl od Martyho McFlye necestujeme třicet roků dozadu, ani čtyřicet dopředu. Začínáme v národní opeře v Kyjevě ve scéně, kterou jsme mohli vidět už v době Vánoc v IMAX před Star Wars: Vzestupem Skywalkera. Obsahuje několik úžasně vychytaných záběrů, což ostatně platí pro celý biják, ve kterém se zároveň zúčastníme "pozpátkových" (nikoli však zpátečnických) sekvencí. 
 
 










 
Ty a některé další byly často natáčené klasickým způsobem, ale pak také pozpátku, což od herců vyžadovalo mimo jiné naučit se i dialogy pozpátku. V některých momentech je to vlastně docela jednoduchý trik, přičemž platí, že v jednoduchosti je síla. Viz taky například občasný stop-trik v Jumperovi nebo zpomalující droga slo-mo vyjádřená prostým využitím slow-motion efektu v Dreddovi. Jinak po zdi běhal už Barbar Conan a sledovat scénu z vícero úhlů pohledu není v moderní kinematografii taky nic neobvyklého. V Tenetu však existují kulky, které dokážou invertovat entropii předmětu a fakt jimi nechcete být zasaženi. 
 
Tím se de facto dostáváme k příběhu, který tím rozložením sil na straně dobra a zla odkazuje než k Ethanu Huntovi k Jamesi Bondovi, kterého Nolan zbožňuje a který mně naopak připadá ze všech filmových agentů nejméně zajímavý. Tenet může vyústit ve třetí světovou válku, jak nám prozradí úžasná expertka Clémens Poésy. Stopa potom vede přes cameo Michaela Cainea (jehož scéna končí vcelku symbolicky slovy "Goodbye, sir Michael.") až k záporáckému Kennethu Branaghovi ztvárňujícího Rusa Andreje Satora (jeho příjmení i název Tenet odkazují k tzv. Slovnímu čtverci) se zlověstným přízvukem. A velice podstatnou úlohu sehraje rovněž jeho utiskovaná partnerka Elizabeth Debicki. Hlavní role však oprávněně patří Johnu Davidu Washingtonovi, který byl cool už v BlacKkKlansmanovi
 
Ten příběh je určitě komplikovanější, avšak rozhodně není nepochopitelný. Potíž spočívá spíše v tom, jak jsou nastavena pravidla. Takže se může stát, že se v některých okamžicích budeme ptát, proč daná postava řeší situace právě takhle, když podle toho, co víme, by to mělo jít mnohem snadněji. Alespoň, že se podařilo docílit toho, že i když se třeba někdy v ději ztrácíme, máme po většinu času v postavy důvěru. V tom smyslu, že věříme, že vědí, co dělají. Občas to ale vypadá, že sám Nolan nevěděl při psaní scénáře kudy kam. A tak přímo zmiňuje Grandfather paradox, Manhattan project a v závěru neopomene poměrně laciný odkaz na Casablanku
 
 










 
Vlastně nejde pouze o ta pravidla. Máločemu pomáhá taky dynamická střihová skladba. Za takových okolností bývá složitější vstřebávat informace obsažené v obraze a zvuku (a do toho ještě číst titulky). Ovšem při té rvačce s "neznámým" nepřítelem je střih mimořádně precizní. Navíc podpořený optimální velikostí záběrů a úhlem kamery. "Hučící" soundtrack oscarového Ludwiga Göranssona (Černý panter), který nahradil zaneprázdněného (Duna) Hanse Zimmera, rovněž nepředstavuje nic vyloženě originálního, tak jako ta rodinná podzápletka. No jo, kdyby tak dostaly miliony diváků a divaček příležitost zhlédnout Happy End ... 
 
Tenet chce být tak cool a seriózní, až tím paradoxně někdy sklouzává k parodii - viz scéna v tramvaji/buse. Přitom jakékoli pokusy o vtípky se míjejí účinkem a finále jsou svou tuctovostí hodně rozpačité. No jo, když chce malé dítě hračku, dostane lego za dva tisíce. Když chce bohatý dospělý hračku, dostane fáro za dva miliony. A když chce Christopher Nolan hračku, dostane 200 milionů dolarů, aby natočil biják, který takový rozpočet ani nepotřeboval. Současně se jedná o další jeho film, jehož premiéra se neobešla bez negativní zprávy: Temného rytíře doprovázela smrt Heatha Ledgera, při Temný rytíř povstal došlo na střelbu v kině v coloradské Auroře se dvanácti mrtvými a sedmdesáti zraněnými. A Teneta narušil koronavirus. Mimochodem, v souvislosti s ním ve filmu překvapivě najdeme několik podivných i podivuhodných spojitostí. 
 
P. S.: Na Tenet by ve výsledku bylo velice snadné udělat parodii, která by ke všemu ani nemohla mít tak tuctový závěr. Nesla by název Fenek a pojednávala by o šikovné pouštní lišce, která se musí na chřestýšův popud vrátit v čase, aby zabránila velbloudovi v (možná) nechtěném zničení jí obývané nory. Postupně však zjišťuje, že aby svůj domov zachránila, musí zabránit i německému turistovi, který na velbloudovi jel, aby do Tuniska odcestoval. Samozřejmě se to neobejde bez honičky a rvačky s průvodcem a jeho nohsledy. A co víc - turista jel s českou cestovkou, jejíž majitelku bude nutné v 90. letech přesvědčit, aby místo cestovního ruchu zvolila původně plánované podnikání v oblasti daňového poradenství ... A to píšu i přesto, že Tenet považuju za jeden ze tří nejlepších režisérových filmů (spolu s Mementem a Temný rytíř povstal). 
 
FOTO: Warner Bros. 
Hodnocení autora: 7/107/107/107/107/107/107/107/107/107/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Kino

Recenze: Na cestě s mámou Dnes

Další počin, který byl uveden už na lednové přehlídce SCANDI, míří teď do běžné distribuce.&nb... celý článek

DVD

Recenze: Záskok

Brzy vstoupí do kin Panenky na útěku v režii Ethana Coena, který ve čtyřiadevadesátém režíroval se svým... celý článek
 
Přidat na Seznam.cz