Někteří lidé si zjevně neuvědomují, že agentura IMF pro společnost vykonala mnoho dobrého, přestože její mise neměly vždycky jednoduchý a poklidný průběh. K těmto lidem patří také ředitel CIA (Alec Baldwin), jehož zásluhou se Impossible Mission Force stane minulostí. Jenže její elitní agent je stále v terénu. Konkrétně v Londýně v obchodu s gramodeskami, kde si na něj počíhá jistý Solomon Lane (Sean Harris se slizkým hlasem), přičemž zastřelí pohlednou mladou prodavačku. Už jen kvůli tomu jej bude chtít Ethan najít a klidně i zabít. A to se záhy dozví, že tenhle člověk s největší pravděpodobností stojí v čele tajemné a nebezpečné organizace zvané Syndikát.

Nejprve mi dovolte jednu opravu: když jsem se minulý týden znovu podíval na předchozí díl nazvaný Mission: Impossible – Ghost Protocol, zjistil jsem něco, v čemž mě Národ grázlů jenom utvrdil. A sice, že se jedná o dokonalý biják, který jsem tudíž ve své recenzi o dvě hvězdy ochudil. A připomněl jsem si, že když se Ethan Hunt prohání po vnější straně stěn téměř na špici mrakodrapu Burj Khalifa, jedná se skutečně o sekvenci, při které se tají dech, což se mi jinak v posledních letech stává hlavně u série Rychle a zběsile. Její čtvrtá část pro ni vlastně vykonala stejně velkou službu, jako Ghost Protocol pro sérii Mission: Impossible. Co se „rodinné“ ságy s nadupanými kárami týče, právě od čtyřky se začala pořádně nafukovat a přibyly vskutku zběsilé kaskadérské kousky.

Oproti tomu nejen Ethanova zdánlivě nemožná dobrodružství minule konečně získala patřičnou nadsázku, která jim citelně chyběla už od jedničky. Národ grázlů se tedy zařadil do mých TOP 5 Nejočekávanějších počinů roku (spolu s Podivným experimentem, Rychle a zběsile 7, Avengers: Age of ultron, Black Mass: Špinavou hrou), nicméně přesto vyvolával pochybnosti. Především kvůli tomu, že de facto klíčové trio Appelbaum-Nemec-Bird se na něm nepodílelo. Scénáře i režie se ujal Christopher McQuarrie, což pro mě byl dosti kontroverzní filmař, ale Tom Cruise si spolupráci s ním na Jacku Reacherovi pochvaloval, takže ho nechal zasahovat do scénáře ke sci-fi Na hraně zítřka, a pak mu nabídnul i tuto příležitost.

Jako režisér dělá McQuarrie s každým dalším filmem obrovské pokroky, ačkoliv kdo ví, jestli by to platilo, i kdyby jich měl na kontě více než tři. Pořád má však jakési nutkání některé momenty neúměrně natahovat, což se zvyšováním napětí nemá v jeho případech vůbec nic společného. V Mission: Impossible – Národu grázlů tento nedostatek dává na odiv především ve scéně v opeře, kdy se nejprve různě chodí. A to tak dlouho, až to nudit začne. Zase se ale vyloženě vyžívá v mnohých záběrech na Rebeccu Ferguson. Někdy ji až svléká kamerou. Nicméně jelikož tu žádná jiná herečka zdaleka nemá takový prostor, lze to filmu přičíst k dobru.

Jako scenárista ovšem McQuarrie poněkud upadá. Ono taky vytvořit překvapivý závěr, jaký mají Obvyklí podezřelí, není jen tak. Avšak nemůže se divit, že se od něj teď očekává. V Mission: Impossible – Národu grázlů ale chybí. A nutno dodat, že pro rozuzlení se nabízelo hned několik variant, přičemž McQaurrie si vybral jednu z těch méně zajímavých. Možná za to může i fakt, že přichází na řadu po epické honičce, jež se do značné míry tváří býti pravým vyvrcholením celého filmu. I proto, že je výborně natočená. Scenárista rovněž celkově vzato o něco přidal na serióznosti, ale to neznamená, že bychom se nedočkali žádných vtipných momentů. Jsou tu, a také díky vynikajícímu timingu fungují naprosto brilantně!

Jak už se stalo u této série zvykem, hodně se cestuje po světě. Jenže tentokrát v několika případech nevybrali tvůrci tak pozoruhodné destinace. Respektive pozoruhodné destinace vybrali, ale nedokázali v nich najít podmanivější lokace. Nebo je nenapadlo využít vhodnějších dekorací. Scéna z domu v Casablance, ve které se plánuje akce, na kterou už po tom předchozím zdlouhavějším povídání netrpělivě čekáme, nebo ty, ve kterých sedí ředitel CIA a agent Brandt před komisí, působí poměrně zvláště. Na tomto místě by asi bylo zároveň dobré zmínit, že v kamerovém departmentu muselo dojít k nějakému pochybení, protože některé záběry či přímo pasáže vypadají po vizuální stránce opravdu prapodivně. A to je má na svědomí Robert Elswit, držitel Oscara za skvost s názvem Až na krev. Že by se nestihl do premiéry dodělat color grading, protože původně se počítalo až s prosincovým uvedením?

Tohle si Tom Cruise mohl jakožto jeden z producentů pohlídat. Coby Ethan Hunt je však evidentně ve svém živlu. I proto, že se může vyřádit jak v podvodních, tak v nadzemních kaskadérských kouscích, na které by si rozhodně jen tak někdo netroufnul. Nedá se však tvrdit, že by Mission: Impossible – Národ grázlů byl jeho one man show. Výrazněji se totiž vrací Ving Rhames (Luther) a pochopitelně zůstává Jeremy Renner, ovšem ten určitě ve třetím Captainu Amerikovi sehraje důležitější úlohu. Ještě více prostoru připadá Simonu Peggovi, jenž z Benjiho vytvořil nejsympatičtější postavu své kariéry, a pořádně si zahraje i Rebecca Ferguson, která v hlavní ženské roli nahradila Paulu Patton, o jejíž Jane Carterové nepadne pohříchu jediné slovo, stejně jako jest zcela ignorována Michelle Monaghan coby Julia, Ethanova manželka – a to se neodpouští!

Mission: Impossible – Národ grázlů dohromady nepřináší nic nového, ale hlavně díky druhé polovině se promění v zábavnou oldschoolovou podívanou, byť se tu najde nějaká ta nesrovnalost. Suverénně největší představuje fakt, že se hlavní záporák jmenuje téměř jako slavná postava z díla Roberta E. Howarda (tady zfilmovaná). Rebecce Ferguson, jejíž Ilsa Faustová (též zajímavé jméno) to hraje ne na dvě, nýbrž vlastně hned na tři strany, tenhle biják nepochybně dopomůže k dalším interesantním rolím. Tuhle si velmi pravděpodobně zopakuje v příští Mission: Impossible, kterou jistě bude studio chtít a kterou by mohl režírovat třeba Doug Liman, jenž s Tomem Cruisem natočil už dva filmy.

FOTO: CinemArt