Tento měsíc nebude co do atraktivity premiér patřit k těm nejlepším. A proto je třeba vyhledat pozoruhodné tituly jinde. Film Dredd měl původně jít do kina i u nás, ale protože ve větších státech si nedokázal získat dostatečný počet diváků, zamířil v těch menších rovnou na DVD/Blu-ray. Předělávky počinů z předminulé dekády (viz také Total Recall) zkrátka v té době nefrčely. Na zmíněných nosičích ale zaznamenaly úspěch a především o filmu Peta Travise se začalo mluvit povětšinou jen v superlativech. Ne, v tomto článku film Dredd neuvádím náhodou. Už tehdy jsem věděl, že o něm budu chtít napsat více.

A to z více důvodů. Soudce Joseph Dredd je rozhodně filmový hrdina. Takže na jednu stranu se člověk diví, jak je možné, že se tato komiksová postava, která patří ve Spojeném království k nejznámějším, od svého vzniku v roce 1977 objevila na stříbrném plátně teprve podruhé (ačkoliv tvůrci RoboCopa se jí inspirovali), ale na tu druhou se vlastně ani není příliš čemu divit, protože první film se Sylvestrem Stallonem jí určitě neprokázal dobrou službu. Možná tedy i proto ten komerční nezdar. Starší verze je lepší patrně pouze v propracovanějším designu uniformy. Pouze uniformy, protože helmu na Stalloneho hlavě málokdy vidíme, zatímco Karl Urban si ji po nasazení na začátku ani na moment nesundá.

Jak je naším dobrým zvykem, povíme si teď něco o ději. V tomto případě rozhodně nejde o nic komplikovaného – soudce Dredd, čili policajt, soudce a vykonavatel rozsudku v jedné osobě, musí se svou novou, zaškolující se parťačkou Andersonovou (Olivia Thirlby), která vládne díky mutaci jistou užitečnou schopností, zajet do jedné dvousetpatrové budovy, protože tam došlo k vraždě. Budovu však ovládá v Mega-City One obávaný klan Ma-Ma (podle jeho šéfky Madeline Madrigalové/Leny Headey), který má velké plány s distribucí nové drogy Slo-Mo. Záhy je rozhodnuto, že budova plná gangsterů bude uzavřena a soudci musí být zlikvidováni!

A to, prosím pěkně, všemi možnými způsoby, včetně tzv. „bezbolestné“. Jenže i soudci disponují zbraněmi – jak střelnými, tak těmi nadpřirozenými, tak, řekněme, charakterovými. Ale bude to stačit? Minimálně na perfektní akční scény určitě. Aby také ne, když zápletka de facto prozrazuje, že by to mělo být hlavně o nich. Prakticky totožnou nalezneme i v indonéském Zátahu, který je sice víc hardcore, ale některé natahované scény spíše nudí, přestože Iko Uwais a spol. umí, co se bojového umění (nikoliv hereckých dovedností) týče, opravdu úžasné věci.

Na film Dredd jsem se nesmírně těšil nejen proto, že sliboval velmi příjemnou zábavu a že ta postava je tak cool, ale také kvůli osobě režiséra, neboť se mi od Peta Travise ohromně líbil Úhel pohledu, který bychom si možná také někdy mohli zrecenzovat. A tak jsem si říkal, že pokud bude Dredd stejně povedený, mohl by se teoreticky dostat do mojí TOP 10 nejoblíbenějších režisérů, kde je zatím obsazeno pouze 6-7 míst. Sice se mu to nepovedlo, ale to nic nemění na faktu, že se jedná o velice schopného tvůrce, který dokonale ovládá filmařské řemeslo a který by proto měl natáčet častěji.

Dredd je skvěle zpracovaná a vizuálně vytříbená akční jízda, která má ale velkou nevýhodu v tom, že trvá pouze hodinu a půl. Plyne ve velmi svižném tempu, samozřejmě s výjimkou pasáží po požití drogy Slo-Mo (ale ani ony nijak nenarušují ideální rytmus), takže není prostor na to, abychom se o některých postavách dozvěděli o něco více nebo aby došlo k nějakému jejich vývoji, nebo abychom pečlivěji prozkoumali Mega-City One. Možná, že by film pak neměl takový spád. V takovém případě by bylo alespoň fajn neposouvat se o tolik pater naráz a vychutnat si větší porci efektních soubojů/přestřelek s gangstery. Snad by tomu tak mohlo být v té zamýšlené dvojce.