Tímto titulkem nám bude oznámeno, že tento joint (výraz, kterým Spike Lee označuje svoje filmy) vzniknul podle zatraceně skutečných událostí. Tohle by totiž kromě Quentina Tarantina nikdo nevymyslel. Ta ironie opravdu stojí za to. Ron Stallworth se jako první afroameričan dostal na počátku 70. let do policejního sboru v Colorado Springs. Nejprve jej zašili v evidenci důkazů, kde o jeho „bratrech“ nemluvili kolegové zrovna v dobrém. Díky svým ambicím a ctižádosti bylo rozhodnuto, že v utajení vyrazí na setkání afroameričanů s aktivistou Kwamem Turem, kde potká prezidentku hnutí Patrice Dumas a začne se s ní dál vídat, pochopitelně aniž by věděla, pro koho pracuje.

Když je v departmentu znovu převelen, zahlédne v novinách článek o tom, že Ku Klux Klan shání nové lidi. A tak tam zavolá a předstírá, že je běloch, co nenávidí „černý huby“. Walterovi, podřízeném Davida Dukea – nacionalisty, rasisty a popirače holocaustu, se jeho přístup hned zalíbí a brzy mu bude umožněno seznámit se s ostatními. No jo, jenže by si určitě všimli, že je černoch, a tak se musí osobních setkání účastnit výhradně kolega Flip Zimmerman, který má pro změnu … židovský původ. Kdepak, přestože stopáž přesahuje dvě hodiny, takhle dvojice rozhodně nudit nebude!

Čtyři scenáristé, mezi nimiž nechybí Spike Lee a absolvent pražské FAMU Charlie Wachtel, správně očekávají, že si jako diváci domyslíme, že si Ron a Flip mezi sebou vždycky všechno řeknou, takže se děj ničím nebrzí. Možná ten vztah s Patrice nebylo vyloženě nezbytně nutné zakomponovávat. Tím spíše, že jím ohrozil celou akci. Díky tomu a pomalejšímu tempu vyprávění však Blackkklansman působí dojmem pomalu až hraného dokumentu, ve kterém jest všechno zachyceno přesně tak, jak se to tenkrát odehrálo (v této souvislosti se vybaví třeba Baader Meinhof Komplex).

Nutno dodat, že všichni aktéři měli docela kliku, protože si ve svých postupech nepočínali zcela obezřetně. Kupříkladu jít hned na první setkání s mikrofonem pod trikem by se bývalo nemuselo vyplatit, stejně jako není dobré klást spoustu otázek. Pokud by všichni byli nedůvěřiví jako Felix, de facto zároveň nejodhodlanější člen KKK (tedy spolu se svou podsaditější manželkou Connie, jež zasáhne do příběhu více, než by si kdekdo na první pohled mohl myslet), mohly být následky fatální.  Fakticky je neuvěřitelné, jak to dopadlo, kór když se Ron při tom prvním telefonátu představil svým pravým jménem! Jaká začátečnická chyba! Navíc když pak při pronásledování nedodržoval vzdálenost a k tomu přičtěme ještě další dvě tři události, po kterých se situace málem pořádně vyhrotila.

Zvláště po rituálu prováděném v těch nechvalně proslulých hábitech, se kterým paralelně sledujeme vyprávění starého afroameričana na setkání černošského hnutí o (mo)mentálně zaostalém Jesse Washingtonovi, jenž byl zlinčován bílým davem nedlouho po uvedení Zrození národa. Spike Lee dost možná schválně dělá z členů KKK hlupáky, kteří si nejsou schopní ujasnit priority. V závěru si to teprve naplno vychutná. Jednak tím, kdo dělá Dukeovi bodyguarda, a potom během Ronova telefonátu. Ano, Blackkklansman obsahuje vtipné a úsměvné věci, ale v žádném případě nechce být v první řadě komedií.

Výtečně zachycuje 70. léta minulého století, ať už se týče barevné palety, lokací, rekvizit, afro účasů či povídání o blaxploitation filmech. Jenomže dovětek nás ve finále přesune do současnosti s jasnou a naléhavou myšlenkou, že co se rasových otázek týče, v USA si pořád neuvědomují, že už nastalo jednadvacáté století. Ale ono je to složité, jak ukazují například i nominace na Oscara. Určitě si vzpomenete, jak se všichni zlobili, že za rok 2015 byli nominovaní pouze bílí herci a bílé herečky. Co na tom, že evidentně zahráli lépe?

Letos byl nominován třeba Denzel Washington, jehož syn John David si zahrál onoho titulního Blackkklansmana. Od Spikea Leeho, jenž tentokrát zůstává pouze za kamerou, šlo o hodně dobrý tah. Výborného spoluhráče získal v Adamu Driverovi, který má svou pestrou kariéru rozjetou takřka fenomenálně. Ve vedlejších úlohách nezaostávají ani Topher Grace, Jasper Pääkkönen, Ashlie Atkinson, Laura Harrier, Damaris Lewis a samozřejmě Alec Baldwin v roli rasisty, který na nás vybafne na úvod (a režisér jej také neopomene zesměšnit) po jedné z ikonických scén přeslavného Jihu proti severu. Jinak v obsazení najdeme spíše méně známé tváře, což dopomáhá autenticitě.

Blackkklansman je film s méně obvyklým názvem, jehož režisér se znovu nebojí mluvit nahlas o kontroverzních tématech. Třebaže se odehrává bezmála před padesáti rokama, v ledasčem reflektuje současnost. A ten závěr s měnící se vlajkou? Dokonale naléhavé! Pravda, český divák jistě nebude hlavní (a zřejmě ani první a druhou vedlejší) cílovou skupinou, nicméně stále se pochopitelně jedná o vyzrálejší počin než konceptem nikoliv nepodobné Imperium. Za zhlédnutí a zamyšlení rozhodně stojí, třebaže se spíše stáváme nezávislými/neutrálními pozorovateli. A o to víc se těším na další joint Spikea Leeho a doufám, že plakát bude mít minimálně stejně luxusní.

FOTO: CinemArt