Overlook hotel se nachází v horách, kam se v zimě dá jen obtížně dostat. Někdo ho ale musí po celou dobu udržovat. Tuhle možná trochu nevděčnou práci bude mít na starosti Jack Torrance, jenž se jakožto spisovatel chce zároveň věnovat psaní a jenž tvrdí, že samota a izolace proto na jeho psychiku nebudou mít vliv. Ostatně nebude úplně sám - doprovodí ho manželka Wendy a malý syn Danny, podle seriálu s Bugsem Bunnym přezdívaný Doc, který má samozřejmě imaginárního kamaráda Tonyho, jenž dost možná ví a vidí věci, co se teprve stanou. Že malý klučina mění hlas a zvedá prstíček, až z toho občas ztratí rovnováhu a dokonce i vědomí, přijde doktorce naprosto normální a férové.

Tak jako některé další adaptace knih Stephana Kinga (To, To Kapitolu 2, Prokletí Salemu a svým způsobem i Vykoupení z věznice Shawshank nevyjímaje), se ani Osvícení, jehož význam bude vysvětlen, nevyhýbá nelogičnostem a/nebo hloupostem. Mysteriózní či nedoslovné prvky v hororech jsou samozřejmě v pořádku, pokud jsou smysluplně zasazeny do širších souvislostí. To znamená, že nám předtím scenárista nabídne třeba několik variant, jak lze daný twist či postup pochopit. A ne že po rozuzlení bude přišpendlen jakýsi mindfuck, který se bude tvářit osudově, tajemně a inteligentně ... A přitom není ani jedno z toho.

Knihu jsem nečetl, protože film je úplně jiná disciplína. Nicméně i vzhledem ke komerční úspěšnosti spisovatele Stephena Kinga se domnívám, že musí být povedenější, výživnější a strašidelnější než Kubrikova vize. Té vévodí hudba a kamera. Garreth Brown tehdy mimo jiné čerstvě vynalezl steadicam a Stanley Kubrick se pro něj evidentně totálně nadchnul. Až je to vlastně kontraproduktivní, protože všeho moc škodí. Tak jako v dnešní době nadužívání záběrů z dronu. Příběhu, který si navíc pohrává s psychologickým aspektem, takovéto exhibice rozhodně nepomáhají. Samotný příběh tedy jakoby přestal být tím hlavním. Proč taky? Vždyť pronásledovat pět minut klučinu, jak si to po chodbách drandí na tříkolce, je přece taky fajn, ne?
 

 










 

Úvodní letecké záběry jsou sice epické, avšak i jim uškodila střihová skladba. Po celou dobu tak sledujeme spíše sled epizodek, kterým chybí výraznější spojovací mezičlánek. Taky proto, že ty tři nejdůležitjěší postavy sice tlí na stejném místě, ovšem myšlenkově je zastihneme úplně někde jinde. Danny není ve svém počínání (nejen co se slova "drom" týče) ani politováníhodný, ani strach nahánějšící, jako spíše otravný - na rozdíl od ďáblem posedlé holčičky Reagan ve Vymítači ďábla. A otravný jest i ten jeho předvídatelný rozhovor s otcem. Wendy nás zase nechává zcela chladnými, protože si za svoje trable může díky své povaze sama.

Stává se, že skvělý herec dokáže svým přístupem a výkonem přimět i jinak průměrného kolegu či průměrou kolegyni k vynikajícímu představení. V Osvícení se to nestalo, neboť Jack Nicholson jest zjevně svými hereckými schopnostmi naprosto mimo dosah Shelley Duvall, která bohužel není dobrá herečka, byť tady do jisté míry asi ztvárňuje sama sebe. Soudě podle bonusových materiálů na Blu-ray disku, ve kterých ji Stanley Kubrick několikrát pro nemožnost splnit jeho požadavek vyčiní, načež si ona postěžuje do kamery. Fakt, že málokdo dokáže jmenovat byť jen jediný další počin, ve kterém hrála, naznačuje ledacos.

Tenhle Jack Torrance jest taky hodně rozporuplnou postavou. Na jednu stranu je zábavné sledovat (oční) herecké kreace a grimasy Jacka Nicholsona, nicméně na tu druhou jej obklopují nezodpovězené otázky, z nichž nejzásadnější bude tato: Proč Jackovi najednou, z ničeho nic a takřka z minuty na minutu tak hráblo? S tím, jak scenárista tuhle figuru v úvodu exponuje, není možné brát jako důvod pouhou frustraci z tvůrčí krize. Každá z postav má svoje pro a proti. Tedy tohle platí pro ty hlavní, jelikož u Hallorannovy zdánlivě majestátní akce musí být každému brzy jasné, jak dopadne, tudíž má jenom proti. Takže si k Jackovi, Wendy i Dannymu těžko hledáme nějaký bližší vztah. To je vlastně na celém filmu nejděsivější, že musíme sledovat tyhle tři idividua, místo toho, abychom si třeba nechali v retrospektivě podrobně vyprávět příběh Donnerovy skupiny.
 

 










 

Záběr, ve kterém spatříme Jacka naposledy, nemá daleko k tomu, aby nechtěně rozesmál. Na druhou stranu nám v Osvícení díky Jackovi vzniká stejný paradox jako v To. Tak jako šikanátor Henry Bowers - člověk z masa a kostí, působí dojmem většího zla, než pouze na děti si dovolující, protože v jádru zbabělý klaun Pennywise, představuje labilní cholerik Jack Torrance větší hrozbu, než mrtvé malé holčičky-dvojčátka (které nemizí, nevznášejí se, nýbrž normálně odcházejí dveřmi), krev linoucí se z výtahu nebo stará babka, která se vyklube z nádherné koupající se krásky (Lia Beldam).

V Osvícení zkrátka nacházíme několik zbytečných scén a stejně zbytečné členění do kapitol - podle dnů v týdnu, ale dojde i na konkrétní časový údaj. Rovněž dojde na bizarní chování postav (aby se mohlo stát něco rádoby dramatického, avšak mnohem více zcestného typu "Here comes Johnny!") a kdo ví, proč se setkají zrovna s těmito výplody/duchy. Ani nemluvě o občasném do očí bijícím nedodržování jednoty pohledu (pozor také na pravidlo osy, když natáčíte na v podstatě zrcadlovém místě - viz např. stanice metra nebo venkovní labyrint). A při tom pomalém tempu celou dobu sice víme, že se v závěru asi stane něco akčnějšího, ale spíše v decentním stylu televizního Prokletí Salemu, než případě hrůzy v Halloweenu nebo v Ukamenování Sorayi M.

Osvícení je film, který prostě příliš nefunguje. Nemůžu si pomoct. A nemyslím si, že by to bylo bráno z dnešního pohledu. Protože už před Osvícením tvořili Lucio Fulci, Dario Argento a George A. Romero. A taky vznikly horory Texaský masakr motorovou pilou, Přichází Satan, Vetřelec, Kaidan, Onibaba či zmíněné tituly Vymítač ďábla a Halloween. A ty rozhodně nezestárly! Stanley Kubrick nezapře zázemí ve fotografii a dost možná ve své vizi při adaptování knižní předlohy opravdu dbal na každičký detail. Jenž ta vize byla zřejmě od začátku chybná. Kdo by to byl - při vší úctě k Zelené míli a Vykoupení z věznice Shawshank - řekl, že nejlepší adaptací podle Stephena Kinga budou (pouze s malou nadsázkou) patrně Běžící muž s Arnoldem, Pokoj 1408 s Johnem Cusackem a Christine od Johna Carpentera? No, uzavřeme to poznámkou, že jestli má být Osvícení nejlepší horor všech dob, pak 2001: Vesmírná Odyssea musí být nejlepší western.

FOTO: cinema.de