Christine

pracovní setkání mistrů horroru
Nezbývá mi, než i po letech před oběma   smeknout. John Carpenter – mistr horroru   filmového a Stehen King – mistr horroru   literárního, odvedli v Christine naprosto   profesionální práci. Přestože nejsem   zaslepený a nekritický fanoušek výše   uvedeného filmového žánru, jsou oba tito   tvůrci mými velkými oblíbenci. Převést na   filmové plátno Kingovo dílo je samo o sobě   dost těžkým úkolem a v celé filmařské   historii by se dali na prstech jedné ruky   spočítat ti, kterým se to opravdu podařilo. Na   dobu, kdy film vznikl, jsou v něm neskutečně   skvělé trikové záběry, ať už Christiny   rozzuřené a mstící se, nebo Christiny   samoléčitelky. K tomu všem R´N´R 50. let –   prostě paráda. Herecky perfektní je   psychologický vývoj postavy mladého,   fascinovaného majitele Christiny. Jak jsem již   uvedl, pustil jsem si film po několika letech,   ale zcela určitě to nebylo naposledy. Vždy pro   mne bude patřit k nějakému TOP (i když to   není TOP 10, ale možná "jen" TOP 100)   a rád se k němu budu čas od času vracet. A   rád to doporučím i vám.

Natočit film podle Kingovy předlohy asi není   lehké. Tady je to tak půl na půl. Je tam   všechno podstatné, co tam má být ale i tak   tomu něco chybí. Taky se z toho filmu nestal   žádný trhák.

Celkem zdařilý horůrek, který byl u nás   šířen již v dobách videorekordérů, na   kterých se pouštěly filmy namluvené jedním   hlasem. Ve filmu jsou obětmi vraždícího auta,   o kterém film je, zase teenageři. Tedy, zde je   snad hráli skoro třicátníci, ale to už bylo u   amerických filmů běžné.

Spíše průměrný horor. S občas zajímavými   scénami (masakr na benzínce, samoopravení   auta). Carpenter určitě umí lepší   filmy(např. Věc) . Ale samozřejmě i horší   (Duchové Marsu).