Už víckrát jsme v českých projektech z poslední doby viděli, že prakticky všechny postavy byly nějakým způsobem, vesměs příbuzensky, provázané s jinými. To samo o sobě samozřejmě není žádná chyba – ve filmech přece můžeme sledovat kohokoli. Důležité je, že teprve v rámci Vánočního příběhu jsou vztahy mezi postavami zobrazené natolik přehledně, že vůbec není problém se orientovat v tom kde, kdo, s kým a proč. Jasně, v některých případech asi nebylo nutné vytvářet takováto zpevněná pouta. Viz např. Pavla Beretová plus Albert Čuba, ale zrovna jejich figury do dění významněji nezasáhnou. Pro ty, u kterých je tomu opačně, platí, že je prostor mezi ně rozdělen rovnoměrně a férově.

Takže, politik Skála (Karel Roden) se chystá na rozhovor do rádia, kde vedle špičkové moderátorky (Dáša Zázvůrková) sedí také technička Anička (Anička Fialová), která udělá fatální chybu, na základě které uniknou do éteru jeho nelichotivé poznámky na adresu ministryně Žvýkalové, podle něj bývalé šlápoty. Slyšel ho kolega Viktor (Hynek Čermák), který se právě vrací ze zahraničí a kterému zahýbá žena Marcela (Jana Plodková) s mladším (Jan Nedbal). Naštěstí mají dvě děti a chůvu Romanu (Sara Sandeva), takže se dá vymluvit na to, že mladík je chůvin přítel. Viktor rozhodne, že všichni čtyři, resp. všichni čtyři plus ty dvě děti, vyrazí na chatu na hory, kde se snadno může náklonnost od vdané paní přesunout ke svobodné slečně. Rozhovor uslyší také Skálova matka-herečka (Jiřina Bohdalová), která má francouzského přítele (sám Pierre Richard!), za kterým zrovna jede s taxikářem Mirískem (velmi legrační role pro Pavla Kříže). Technička Anička chybovala, protože byla rozhozená tím, co jí řekl její ženatý přítel (Václav Neužil), který ji tudíž podvádí se svojí manželkou.

 










 

Otec techničky Aničky, nějaký Pazderka (Jiří Lábus), má manželku (Jitka Sedláčková), co má tendence do všeho strkat nos a všechno dirigovat. Jinak pracuje jako tramvaják, což se mu nevyplatí ve chvíli, kdy do jeho soupravy vstoupí problémový cestující (Oldřich Kaiser), který neustále vyrušuje. Možná, že se zná s Dianou, která na ulici zahlédne kněze, se kterým už se evidentně setkala. Otázka zní, co jí přesně provedl. Zneužil? Využil? Zadlužil? A fungovala by tahle linka, kdyby ho nehrál Jaroslav Plesl, nýbrž Václav Neužil? Máša Málková po Fotografovi předvádí v dalším filmu Ireny Pavláskové opět úžasný herecký výkon, tentokráte v roli ženy, která fyzicky sice dospěla, nicméně její čistá dušička si ponechala něco z mladistvé naivity, kvůli které tak trochu zamrzla v době, kdy jí bylo šestnáct. Ohromně zajímavá postava!

V jistém smyslu má štěstí, že je zrovna Štědrý den. Kdy taky jindy by se měly dít zázraky? Vánoční příběh mimochodem poukazuje na to, že „nemám čas“ je pouhá výmluva, protože za jeden den se toho dá stihnout fakt hodně. Jasně, tady pomáhá i ta skutečnost, že sledujeme film, ve kterém se více tolerují nevšední rozhodnutí i veliké náhody, protože se jedná o jeden z těch, které se odehrávají na Vánoce. Některé momenty však až příliš zavánějí lidovostí, a proto se nelze zbavit dojmu, že byly nápadem spoluscenáristy Rudolfa Merknera, jenž se ve své tvorbě právě lidovostí a divácky celkem vděčným (byť profláklejším/tuctovějším) tématům, ke kterým patří kupříkladu nevěra, věnuje poměrně pravidelně.

 










 

Nabízí se srovnávání s loňským Přáním Ježíškovi, ale to prostor pro zasmání prakticky nenabídlo. Naopak Vánoční příběh ho nabízí měrou značnou. Dalo se čekat, že půjde spíše o humor verbální než non-verbální. To pochopitelně ničemu nevadí. Například jenom ta podzápletka s do éteru uniklými Skálovými poznámkami by vydala na celou samostatnou komedii, zvláště když vezmeme v potaz fakt, že tenhle politik možná trpí obsedantně kompulzivní poruchou. To je sice závažnější téma, ale některé počiny si přece dělají srandu z ještě závažnějších. Tahle postava tak patří k těm nejpropracovanějším, ačkoli z její pravdomluvnosti se nepochybně dalo vykřesat víc zábavného.

A stejně tak se dalo více vytěžit ze situací, do kterých se leckteří dostanou. Jen z části tohle platí pro ty, ve kterých se po deseti rokách společně na plátně objevují Jiří Lábus a Oldřich Kaiser, kteří svými poloimprovizovanými výstupy nechávají vzpomenout na svoje někdejší legendární scénky a záměrně na sebe strhávají pozornost, ať už v dané sekvenci sdílí prostor před kamerou s libovolným počtem dalších spoluhráčů a spoluhráček. Vše korunují nečekanou rvačkou. A i ty odvážnější výrazy jim rádi odpustíme (týká se rovněž postav ztvárněných Karlem Rodenem či Hynkem Čermákem). Především proto, že Irena Pavlásková bývá v tomto směru ve své tvorbě celkem nekompromisní, ovšem častokrát právě v komediální nadsázce, což u jiných tvůrců ne vždycky funguje.

 










 

Irena Pavlásková patří k těm tvůrcům, jejíž dílka jsou snadno rozpoznatelná už po několika minutách. Svůj osobitý styl neopouští, ať už natáčí zamyšleníhodný projekt podle vlastního námětu, jeho pokračování, neprávem opomíjené drama, adaptaci známé i méně známé knihy, tragikomedii z minulého režimu, portrét inspirovaný slavnou osobností či komerční komedii. Znovu se potvrdila její vynikající práce s herci a herečkami, což je disciplína, kterou řada českých režisérů rozhodně nemá takhle precizně zmáknutou. Herci a herečky si prostě v jejích filmech doopravdy hrají, ale zároveň to není o nekonečné volnosti, nýbrž o volnosti s režijně danými mantinely. Její filmy proto zůstávají živé, takže prostě nemůžou nudit. Z herců a hereček vždycky dokáže dostat to nejlepší, ať už se představí třeba jenom v cameo úloze.

Vánoční příběh díky výše uvedenému přináší hrstku skvělých, nezapomenutelných momentů (nejen to sejtko). A to nejen po obsahové, nýbrž i po hudební a vizuální stránce, kde jdou zásluhy jak za Jiřím Chlumeckým, tak za kameramanem Davidem Ployharem a za architektem Jiřím Sternwaldem. Když k tomu přidáme těch pár vtipných/satirických detailů, jaké zřejmě většina při prvním zhlédnutí nepostřehne, a také velmi pěkně fungující chemii mezi zamilovanými, vychází nám Vánoční příběh jako podívaná, která nabízí přesně to, co slibovala. To není žádný vánoční aprílový fór. Nespokojenost některých hrdinů a hrdinek není nijak tíživá a nakonec se k sobě všichni chovají hezky. Avšak srovnávání s Láskou nebeskou není zcela namístě, jelikož tam jsou i ty nejméně uvěřitelné okamžiky podány dostatečně uvěřitelně. Nic to nemění na tom, že podle ohlasů zdaleka nejsem jediný, kdo by u Vánočního příběhu v pohodě vydržel relaxovat i tři hodiny.

FOTO: CinemArt