Pražské orgie před časem vyšly na DVD a v neděli 15 listopadu poběží od 20:10 na ČT1. Vedle toho jsou ke zhlédnutí na Netflixu. Ideální doba pro rozhovor nejen s představitelem hlavní role
Irena Pavlásková: Někdy začátkem roku 2012 a hned jsem pojala touhu tu knihu natočit. Získat práva od jednoho z největších literárních velikánů současnosti se mi však zdálo skoro nemožné. Ale podařilo se. Setkání s panem Rothem bylo nezapomenutelné. Měl hodně rád Prahu a vážil si našich spisovatelů, zvláště Milana Kundery. Čímž bych chtěla zpochybnit slova Jana Nováka, který se ve své knize snaží tuto úctu Rotha vůči Kunderovi znevážit. Jsem očitým svědkem opaku.
FDb: Měla jsi v záloze jiný projekt, kdyby ti Philip Roth odmítnul poskytnout práva?
Irena Pavlásková: Měla jsem pár nabídek natočit film podle více či méně hotových scénářů, ale já jsem v té době už pracovala na příběhu, který mě enormně zajímal a bavil – na příběhu Jana Saudka. Psali jsme s Janem scénář, podle kterého pak vzniknul film Fotograf s Karlem Rodenem. A byla to úžasná práce. Jan Saudek mě fascinuje. Jako fotograf, jako spisovatel, jako živel. On je přírodní úkaz s naprosto neopakovatelným humorem.
FDb: Z tvých filmů nevznikly podle knižní předlohy jenom Pražské orgie, ale třeba i Bestiář. Je nějaká další kniha, kterou by tě lákalo zfilmovat?
Irena Pavlásková: Knih by bylo hodně, horší by to bylo s právy na zfilmování a s financemi. Lákají mě příběhy, kde je jasně vykreslená doba a kde jsou výrazné lidské charaktery. Adaptovat literaturu pro film je ale obecně ošemetné. To, co je v knize cenné a jedinečné, se filmovou řečí ne vždy může vyjádřit. Mám na mysli literární popisy, úvahy, popis emocí a myšlenek. Ve filmu to musíte ukázat na konkrétní situaci. Bestiář jsem hodně přepisovala a vlastně velkou část scén jsem napsala nově pro film. Zatímco v Pražských orgiích jsem se velmi držela předlohy.
FDb: Přesto se zeptám, jestli jsou ve filmu sekvence, které v knize nenajdeme? Nebo jak moc sám Philip Roth chtěl, abys zůstala věrná předloze? Myslíš, že by mu vadilo, kdybys udělala tu adaptaci natolik volnou, že bys třeba změnila jména postav?
Irena Pavlásková: Já jsem ctila naši ústní domluvu s panem Rothem. Nastínila jsem mu, jak bych film pojala a jemu se to líbilo. On neměl požadavek schvalovat scénář. Uvažovala jsem chvíli, jestli nepřejmenovat jednu postavu, aby měla blíž ke skutečnému předobrazu. Ta postava je důležitá, ale ve filmu nevystupuje, jen se o ní mluví. V knize se jmenuje Klenek, ale ve skutečnosti byl tou inspirací pan Jiří Mucha. Nakonec jsem se rozhodla zůstat věrná originálu. Ve filmu je například navíc scéna v hospodě, kde se americký spisovatel setkává s Havlem a Vaculíkem. Tu scénu mi vyprávěli pamětníci, kteří se v sedmdesátých letech opravdu s Rothem setkali.
FDb: Zůstalo ve finálním sestřihu něco, co nebylo ve scénáři a od herců to bylo improvizované? Například nějaké výrazné gesto nebo celá replika navíc?
Irena Pavlásková: Je to typ filmu, kde nebylo moc důvodů improvizovat. Dialogy i situace musely být vzhledem k obsahu dost precizně zahrané. Při střihu jsme krátili některé dialogy. Je to film, který vyžaduje divákovu pozornost a řekla bych i spolupráci. Není to typ filmu, kdy se divák nechává jen pasivně bavit.
FDb: Prozradíš, o kterých českých herečkách jsi přemýšlela pro roli Olgy?
Irena Pavlásková: Já jsem nechtěla tu roli obsadit u nás příliš známou herečku, protože diváci si chtě nechtě známou tvář propojují s jinými postavami. Hledala jsem silnou osobnost a přitom přitažlivou ženu a skvělou herečku, protože ta role je strašně složitá. Ksenia (Rappoport – pozn. aut.) je úplné zjevení ve všech těchto rovinách. Dělala jsem sice na tuto roli i casting s českými a slovenskými herečkami, ale Ksenia mi učarovala.
FDb: Ksenia Rappoport mně říkala, že jste se bavili o tom, že Olze možná nabízela STB spolupráci, ale že jste tuhle variantu dál neprohlubovali. Proč?
Irena Pavlásková: To je zase otázka rozdílu mezi knižní hrdinkou a reálnou ženou, se kterou se Roth seznámil, když jezdil do Prahy, a která se pro něj stala nadmíru zajímavou inspirací. Ta skutečná žena se po revoluci objevila na seznamech StB jako spolupracovnice a její materiály byly z velké části už v prosinci 89 skartovány, což svědčí o „větší“ rybě. To jsem se dozvěděla při studiu archivních materiálů. Ale Philip Roth to mohl jen tušit, proto je to v knize jen naznačené a my jsme to ve filmu také nechali otevřené.
Irena Pavlásková: My jsme měli původně na filmu spolupracovat s kanadskými koproducenty a oni nám Jonase doporučili. Podívala jsem se na některé jeho filmy a nadchnul mě.
FDb: Jonas je Kanaďan. A pár natáčecích dnů mělo proběhnout v Torontu, kde žije, ale tuhle variantu nijak nezprostředkovával. Proč to nedopadlo?
Irena Pavlásková: To bylo dáno právě tím, že to nakonec s kanadskými koproducenty padlo. Mimochodem vlastně kvůli byrokratickým překážkám, spojených s naší mezistátní smlouvou o koprodukcích, která je snad ještě z dob totality. Ale Jonas mi „zůstal“ a to byla velká výhra, protože je to skvělý herec. Sám je také scenárista, takže měl velký cit pro obsah každého slova a každé situace. Navíc je to báječný člověk.
FDb: V Pražských orgiích se mihne několik členů štábu. Proč ses taky neobjevila v nějaké menší roličce?
Irena Pavlásková: No vidíš, na sebe jsem zapomněla. Já měla tolik starostí, že jsem nevěděla, co dřív.
FDb: Kdysi dáno sis přitom nahrála v Obecné škole. Jak vzpomínáš na natáčení?
Irena Pavlásková: I když herectví není moje parketa, cítila jsem se dobře. Já jsem to Honzovi Svěrákovi ze začátku rozmlouvala, ale on se nedal. Byla to skvělá zkušenost, navíc s panem Třískou, kterého jsem už jako holka obdivovala. Pro mě bylo strašně zajímavé pocítit to natáčení ze strany herce, co je pro něj důležité, kdy se mu dobře hraje a kdy ne. Tramvajákovou si nakonec dodnes lidi nějak pamatují, což je mi milé.
FDb: Dělala sis před psaním scénáře nějaký průzkum, nejen co se večírků u Muchy týče?
Irena Pavlásková: Sešla jsem se s několika pamětníky, každý vzpomínal na večírky trochu jinak, ale kdybych měla některé ty historky použít, tak by to muselo být nějaké soft porno. A o to nešlo ani Rothovi, ani mě. Orgie jsou myšlené v přeneseném slova smyslu jako orgie mravního úpadku společnosti způsobeného sovětskou okupací země a nesvobodou.
FDb: Probíhaly ty večírky přímo v tomhle domě pod Zámeckými schody mezi Malostranským a Hradčanským náměstím?
Irena Pavlásková: Dům Jiřího Muchy je přímo na Hradčanském náměstí. Já tam ale nikdy nebyla. Natáčeli jsme jinde.
FDb: Natáčelo se na samých zajímavých místech – Národní divadlo, Národní dům na Smíchově, Žofín, Hlavní nádraží, Hotel Esplanade… Natáčení na které z lokací ti nejvíc uvízlo v paměti a proč?
Irena Pavlásková: Každá ta lokace byla zajímavá a byla od architekta skvěle vypracovaná. Ať už šlo o dům, kde byly dekadentní večírky nebo o hlavní nádraží, kde architekt vytvořil dobové prostředí včetně nádražní čekárny a restaurace IV. cenové skupiny. Anebo nejvíc pracný interiér, kdy jsme v Kongresovém centru vytvořili letištní halu ze 70. let.
FDb: Myslel jsem, že jsi Ksenii obsadila díky roli ve filmu Neznámá od Guiseppeho Tornatoreho, ale tys ji obsadila už zhruba před dvaceti rokama do filmu o Stalinově druhé manželce Naděždě Allilujevě, který se však nakonec nerealizoval. Jakou roli tam měla hrát a můžeš o tomhle projektu ještě něco prozradit?
Irena Pavlásková: To je dlouhá story. Dostala jsem zhruba před osmnácti lety nabídku od velmi uznávané ruské producentky, abych natočila velký historický film o druhé ženě Stalina, která za nejasných okolností buď ukončila svůj život sebevraždou, anebo byla Stalinem zavražděna. Období stalinské tyranie mi není lhostejné a tohle těžké téma jsem přijala. Dva roky trvaly přípravy, psala jsem scénář podle knihy Olgy Trifonové, létala jsem ob týden do Moskvy, film jsem kompletně připravila a herecky obsadila. Jednu z hlavních ženských rolí jsem svěřila právě – tehdy ještě ne tak slavné – Ksenii. Velmi jsme si tenkrát porozuměly, ale celé natáčení trvalo jen týden. Pak přišla producentka s tím, že selhal hlavní sponzor a celá práce končí. Byl to velký šok. Už jsem se k tomu nikdy nevrátila. Ačkoliv jsem práva k té knize od spisovatelky zakoupila pro sebe.
FDb: Jaký tvůj film byl nejnáročnější na realizaci?
Irena Pavlásková: Nejnáročnější byly asi Pražské orgie, byla jsem si i spoluproducentkou, takže jsem musela řešit a zajišťovat i finance. Navíc se natáčelo se v angličtině, což mě docela svazovalo.
Irena Pavlásková: Já myslím, že to bude svědectví o době a současně nadčasová paralela o tom, jací jsme my lidé a jak se chováme pod tlakem mocných. Kdo se ohýbá a kdo zůstává sám sebou a věrný nějakým svým ideálům. A také to bude o výstřední ženě, která to s honbou za vlastní nezávislost poněkud přehnala. Mí známí a mí diváci mi často říkají, že moje filmy předbíhají svoji dobu. Tak uvidíme.
FDb: Dostaly se Pražské orgie na nějaké festivaly nebo do zahraniční distribuce?
Irena Pavlásková: Ano. Hodně festivalů bylo sice kvůli koronaviru odložených, ale vybral nás do hlavního programu áčkový festival v Moskvě, který si stále drží svoji prestiž. Vyšlo nám tam několik skvělých recenzí, což je dvojnásobně skvělé, protože v Rusku jsou stále hodně slyšet hlasy, které sovětskou okupaci Československa popírají či bagatelizují. Získali jsme také hlavní cenu na MFF v Avance v Portugalsku, teď je film uváděn na festivalu v Austinu atd. Covid velmi poznamenal kinodistribuci, ale film jsme prodali hlavně na VOD platformy.
FDb: Tvůj příští film by měla být komedie. Můžeš prozradit něco víc o příběhu a o hereckém obsazení?
Irena Pavlásková: Dostala jsem od producentů společnosti Europeana nabídku napsat a natočit vánoční komedii. Nejdřív jsem se toho lekla, ale čím víc jsme na nápadu pracovali, tím mi to přišlo lepší a lepší. Budou to vánoce pravdivé bez zbytečného sladidla. Bude tam několik hlavních hrdinů, kteří zažívají karamboly a řeší nečekané překážky, ale také lásku, přátelství a splynutí duší. Mohu prozradit, že jednu z hlavních dvojic budou hrát Jiří Lábus a Olda Kaiser. Pak také Jarda Plesl, Máša Málková, Vláďa Polívka či Anna Fialová a další skvělí herci.
FOTO: Bioscop
