Recenze: Pražské orgie

Vydáno dne 09.10.2019 (520 přečtení)
Nový film Ireny Pavláskové se může pyšnit nejen originální hudbou … 

 










 

V první řadě si pojďme říct dvě věci: zaprvé, že se jedná o adaptaci knihy slavného spisovatele Philipa Rotha, kterou jsem nečetl, což při sledování filmu nevadí, protože film je úplně jiná disciplína. A zadruhé, netuším tedy jak v knize, nicméně v této její adaptaci ony orgie v názvu nelze brát doslova, nýbrž spíše v přeneseném slova smyslu. Každý, kdo nesympatizoval z vládnoucí bolševickou chátrou, si v době totality hledal svůj ostrůvek svobody. Pro někoho to bylo divadlo Semafor nebo Divadlo Járy Cimrmana, pro jiné zase jízda na skateboardu. A další spatřovali svobodu a volnost při souloži. Proslulé byly především večírky v domě syna malíře Alfonse Muchy (tady se jmenuje Klenek), kam mohl přijít kdokoli, paradoxně včetně komunistů, a kam se samozřejmě také podiváme a budeme svědky de facto jediných eroticky odvážnějších záběrů.

Celý příběh se v podstatě odehrává v průběhu dvou dnů plus nějaké ty flashbacky. Jako třeba ten, který nás posune z roku 1976 do konce 60. let, abychom se dozvěděli, co přimělo herečku Evu Kalinovou zmizet do USA. Tahle postava ztvárněná Klárou Issovou nemá příliš velký prostor, takže její backstory slouží spíše jako další obecná ukázka toho, co bylo za minulého režimu možné jenom proto, že jste nahlas řekli svůj názor. Ačkoli u dalších postav taky dojde k určitému oblouku. Vidět to můžeme i na příkladu další figury Rudolfa Bolotky, který se z režisérské židle povinně přesunul do kotelny.

Jinak začínáme záběrem na majestátní přistávající letadlo. Hlavní hrdina Nathan Zuckermann právě přilétá do Prahy, aby vyzvednul zakázané povídky a odvezl je zpět do New Yorku autorovu synovi Sisovskému, jehož přítelkyní jest Eva. U sebe je však má jeho manželka Olga, kterou opustil, s čím se sama vyrovnává tak nějak po svém. Jediná, ale přitom nesmírně důležitá otázka spočívá v tom, proč se vydává přes půlku světa do nesvobodné země zrovna pro tohle dílo, když by mohl odvézt nějaké významnější? Má tolik rád dobrodružství? Okouzlila ho Praha? Nebo je to snad čistě proto, aby pomohl přátelům, jejichž osobnímu příběhu předtím s velkým zájmem naslouchal?












 

Třebaže naznačí, že už v Praze byl, zřejmě stále nechápe, že v roce 1976 se musí mít pořád na pozoru. Nejlepší je nikomu nevěřit. Může Bolotku opravdu považovat za spolehlivého kamaráda? Je hotelový pokoj fakt napíchnutý? A co ten student, který Nathanovi tvrdí, že se nechází ve velikém nebezpečí? Od tohoto momentu začne narůstat napětí a všudypřítomnou paranoiu (nejen při konfrontaci s Miroslavem Táborským) se díky výbornému hereckému výkonu Jonase Chernicka, precizně zachycené dobové atmosféře, a také díky přesnému režijnímu vedení daří velice přesvědčivě přenést na diváky.

Samostatnou kapitolou bude postava Olgy, jíž si zahrála ruská herečka Ksenia Rappoport, známá asi především díky spolupráci s Giuseppem Tornatorem na Neznámé. Olga, jež má předobraz ve skutečné osobě, má úžasný nástup, při kterém rozzáří celou místnost. Ale zároveň lze dále díky jejímu chování, názorům a přístupu snadno rozpoznat, že do tohoto prostředí vlastně nechce patřit. Navenek se tváří živelně a sebevědomě, nicméně uvnitř zůstává křehkou ženou, která jakoby křičela a prosila o vysvobození. Ksenia Rappoport zvládla oba protichůdné úkoly skvěle, takže lehce rozpolcenou Olgu ve finále spíše litujeme, než abychom ji odsuzovali za její občas mírně hysterické výstupy. Tahle postava jenom potvrdila výraznou úlohu ženských postav ve filmech Ireny Pavláskové.

Dva rozdílné pohledy budou zřejmě existovat i na sexuální napětí mezi dvěma hlavními postavami. Olga se chce s Nathanem vyspat, avšak on váhá. To samé s následnou prosbou, aby si ji vzal. Jednak kvůli jejímu temperamentu, a jednak proto, že na podobný přístup žen v USA není zvyklý, jak ostatně dokládá vysvětlování s indiány. Čili jakožto cizinec v cizí zemi, neboli tak trochu jako Alenka v Říši divů, se setkává se skutečnostmi, které nezná (vůbec tedy nevadí, že čeští herci a české herečky mluví anglicky s výrazným přízvukem). A tak nepřekvapí, že se holt jakožto střídmě uvažující osoba drží zpátky. „Imperialist agent without licence to fuck.“ I tak se ho Olga snaží vyprovokovat. A otázka zní: Podaří se jí ho nakonec svést?

 










 

Tak jako v případě předchozích filmů Ireny Pavláskové (rovněž za minulého režimu se odehrávající Zemský ráj to napohled nevyjímaje), taky tentokrát se dočkáme několika vtipných momentů, které přitom souvisí se seriózními věcmi – rozhodně je ale neznevažují! Ať už se jedná o uvádění indiánských kmenů, utroušenou poznámku příslušníka veřejné bezpečnosti při šmírování oknem, a pak samozřejmě rozhovor Bolotky s kamarádem, který na něj má donášet, ale jeho reporty jsou tak otřesné, že na sebe musí Bolotka psát hlášení sám, což vyústí v nečekanou pointu. Jestli Irena Pavlásková příště natočí čirou komedii, troufám si tvrdit, že budeme svědky další výjimečné podívané.

Výrazněji se u Pražských orgií nepodařilo vychytat střihovou skladbu a – jak naznačeno – v některých momentech také dramaturgii. Během expozice se ještě umě paralelně přechází mezi více časovými rovinami. Ovšem jinak je tempo filmu poměrně zběsilé a těmi dvěma dny prolétneme hodně rychle. Jakoby hlavní hrdina zase pospíchal zpět za oceán. Zvolníme pouze nikoli v případě zásadních twistů, nýbrž v situacích, kdy se řeší zdánlivě banální věci jako občanský průkaz nebo doutník. Patrně by bylo bývalo lepší, kdyby byly tyto scény kratší a místo toho bychom sledovali další Nathanovo prozkoumávání a seznamování se s poměry v ČSSR, a také další vývoj vztahu mezi ním a Olgou při snaze získat povídky. Protože postavy Pavla Kříže a Jana Hrušínského by pomalu zasloužily samostatný počin.

Pražské orgie
jsou filmem, který si možná o něco více užijí ti, kdož si pamatují 70. léta. Na druhou stranu já si je nepamatuju a neměl jsem problém porozumět jednání postav, ani tomu, jak zapadají do celkového kontextu. A to jednoduše proto, že jsem chodil do školy (opravdu!!!). Ovšem pokud dal někdo filmu nízké hodnocení, neznamená to, že by nechodil do školy, ale že byl zřejmě příliš pohodlný na to, aby se nad tím kontextem zamyslel … Čemuž by patrně neuškodilo opětovné zhlédnutí. Jinak je znát, že se Irena Pavlásková obklopila při natáčení velice schopnými filmovými tvůrci na všech postech ve štábu. A tak ani nepřekvapí, že kupříkladu i z vizuálního hlediska budou Pražské orgie patřit k tomu nejlepšímu, co český film letos nabídnul. A to co se týče kompozicí, tak osvětlení. Proto uvidíme i familiérní lokace tak, jak jsme je dosud neviděli.

FOTO: Bioscop
Hodnocení autora: 8/108/108/108/108/108/108/108/108/108/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Kino

Recenze: Tenkrát podruhé

Zahajovací film letošního 22. Festivalu francouzských filmů. A kdybyste ho náhodou na této přehlídce nestihli,... celý článek

DVD

Recenze: Půlnoční láska

Na jedné straně tuctový slogan "V noci se sny stávají skutečností," ale na straně druhé vcelku působivý... celý článek

Skylink

Keď miluješ film, nie je čo riešiť

Láska ku kinematografii dokáže človeka pohltiť. Niekedy dokonca natoľko, že nezáleží na tom, ČO točíte, ale hlavne ŽE točíte. celý článek
 
Přidat na Seznam.cz
Zdarma
aplikace
pro mobil
ke stažení

Copyright © 2003-2019, HyperMedia, a.s.. Všechna práva vyhrazena. Návštěvnost měří NetMonitor.
Šíření nebo publikování jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.

Load: 0.047/0.036
Partneři:
Hyperreality.cz | Hyperslevy.cz | Hyperinzerce.cz | Bleskove.cz | IQport.cz