I kdyby (audio)knížku nikdo neznal, podle traileru by si dokázal udělat dost jednoznačnou představu o tom, čeho se dočká na stříbrném plátně. Hodný pejsek se bude z nejrůznějších důvodů stěhovat od majitele/majitelky k majitelce/majiteli jako Válečný kůň Joey. Vcelku snadno se dalo odpovědět i na otázku, jestli bude chtít jít F. A. Brabec po vzoru Lasseho Hallströma a jeho Psího poslání až na dřeň, anebo jestli nebude chtít za každou cenu dojímat a ždímat emoce. Přeci jen tohle byl trochu jiný koncept, který ovšem také obecenstvo dopředu jasně připravil na to, čeho bude svědkem.

Mezi současnými českými režiséry jsou pořád tací, kteří dokážou probouzet v divácích a divačkách rozličné emoce, tj. včetně dojímání. Daří se to Jiřímu Vejdělkovi, ovšem za skutečné přeborníky můžeme označit Tomáše Vorla a Jana Svěráka. Také někdejší pravidelný spolupracovník posledního jmenovaného, tedy F. A. Brabec, ve své předchozí režijní tvorbě několikrát prokázal, že dobře ví, co dělá, a že dokáže zařídit, aby se publikum v daný moment cítilo přesně tak, jak sám chce – viz Král Ubu, Kytice, Bolero. Tentokrát doplácí na prvoplánovou a nepříliš originální předlohu, jejíž prvoplánovost a neoriginálnost lze však ospravedlnit tím, že si její autor Filip Rožek vzal za cíl získat peníze pro psí útulky.

V samotném filmu jakoby režisér zároveň odkazoval na své předchozí počiny, nejen ty výše zmíněné. Ostatně sám už několikrát prohlásil něco ve smyslu, že nemá potřebu natáčet, pouze když by se objevit vskutku neodolatelný námět. Takže se stalo, že postava Bolka Polívky (Bedřich) zahraje na klavír hlavní hudební motiv z Kytice, případně že se vyleze na kopec s malebnou českou krajinou, jakou jsme viděli v Máji. Něco podobného vlastně udělal Quentin Tarantino i v Tenkrát v Hollywoodu, akorát tam plnil pejsek poněkud jinou úlohu (SPOILER!!!).

 










 

Co se technické stránky týče, Gump podle očekávání nezapře, že se na jeho vzniku podíleli samí profesionálové (což o některých českých filmových komediích 21. století vcelku nepochopitelně napsat úplně nelze). F. A. Brabec za kamerou znovu vykouzlil nádherné obrázky tak, jak to u nás nezvládne snad nikdo jiný. Všecho musí být pěkné. Někdy je to spíše až na škodu, jako když dává na odiv, že má na kontě řadu reklam. Leckdy podceňovaný zvuk tentokrát naplno umocňuje filmový zážitek. A Alois Fišárek v bezmála osmdesáti rokách pořád platí za obrovskou kapacitu mezi českými střihači. Díky jeho obdivuhodné zručnosti fungují jak použité výrazové prostředky (např. Gumpovo stárnutí), tak zkratkovitě odvyprávěné momenty, které nejsou zasazené do širších souvislostí (např. pád ze žebříku). Jediné co, tak závěrečné informace o pejscích, resp. skutečných předobrazech těch, které vidíme ve filmu, prostě není při nejlepší vůli možné stihnout přečíst! Jako kdyby někdo nařídil, že filmový Gump musí mít přesně 90 minut a ani o jednu víc!

Pro režijní tvorbu F. A. Brabce je rovněž charakteristické, že se to v ní hemží známými tvářemi. S výjimkou Bolka Polívky se dá tvrdit, že všichni ostatní tady mají pouze camea. Objeví se a zase zmizí. A zdaleka ne všichni potřebují, aby je někdo učil žít. Tvrdit se to dá akorát o „Oříškovi“ v podání Richarda Krajča, jenž hraje bráchu „Sušenky“, která vypadá jako Jana Plodková. Ta bude zároveň jedinou postavou, jaká by utáhla samostatný celovečerní spin-off. Přesněji řečeno, to samé se dá napsat ještě o rodině Tlustých (Marek Taclík a i na malém prostoru skvělá Hana Holišová), ale tam by se to vyloženě hemžilo antihrdiny.

Dalšími výraznými záporáky budou v Gumpovi agresor, který se sem zřejmě zatoulal z peřiny. A samozřejmě Bedřichova přítelkyně, která je zlá jenom proto, že ji ztvárňuje Ivana Chýlková, která už od Času sluhů hrává záporačky. Jiné vysvětlení pro to neexistuje. Nicméně figury jinak převažují kladné. Jenže i od nich titulní psí hrdina někdy bezdůvodně uteče (Patricie Solaříková/Pagáčová alias Káťa/Louka), přestože se má tak, jak se coby nalezenec z tašky v kontejneru do té doby prakticky neměl. Pravda, čtyřnohý protagonista vycítí, že ho hledá Bedřich, který sice není bohatý, ale považuje Gumpa za svého nejlepšího kamaráda, a proto se mu snaží dát všechno.

 










 

Nejen v audioknize, nýbrž také ve filmu promlouvá Gump hlasem Ivana Trojana, takže není problém v tom, jak to říká, ale co říká. Jednak dává všem významové přezdívky (viz výše), což se na první pohled možná tváří být roztomilé, ale na ten druhý bychom se bez toho bývali určitě obešli. Tak jako bychom se obešli bez těch mouder a postřehů a metafor z lidského světa, ke kterým chybí snad jenom po Forrestově vzoru dodat něco ve smyslu: „Moje psí kamarádka Konvalinka vždycky řikala, že psí život, na rozdíl od toho lidskýho, je jako granule – než si ho stačíš pořádně vychutnat, tak je pryč.“

Gump – pes, který naučil lidi žít je tedy film, od kterého zřejmě mnozí dostanou přesně to, co od něj čekali. Čili to znamená, že ani nezklame, ani nenadchne. Vedle toho určitě stojí za to se zamyslet, kdo má být primární cílovou skupinou. Na rozdíl od Neuvěřitelné cesty to nebudou děti, protože se tady diskutují i serióznější dospělácká témata, z nichž smrt nevyjímaje. V psím a veterinářském žargonu se jí říká „duhový most“, zatímco kupříkladu takoví nomádi říkají „I see you down the road“. No, jelikož se knižní předloha stala bestsellerem, mohlo být bývalo výhodnější pojmout filmovou adaptaci jako bajku, která by nesla název Gump – Pes, který naučil lidi číst.

P. S.: Psa ve filmu pojmenují Gump na první dobrou. Na jednu stranu se to nabízelo, nicméně na tu druhou se jedná o nešikovně zvolené jméno, které zavání exploatací, jelikož je pevně spjato s kultovní postavou z legendárního počinu. Takže nějaké méně slavné by bývalo asi bylo příhodnější. Kdyby šlo o kočku, patrně by se přece taky nejmenovala třeba Precious, zakrslý králíček by nebyl Andrew, lev Kane, fenek Luke, žralok Leon, opice Caesar a jezevec by se nejmenoval Bond, protože jezevce Bonda už jsme taky viděli.

FOTO: Bioscop