Precious

Díky tomu, že na začátku filmu proběhla   informace, že se jedná o příběh z Harlemu z   roku 1987, byla jsem ochotná příběhu více   věřit. Ne, že by se dnes podobné věci neděly   (myslím ve spojitosti rodinných   vztahů/nevztahů), ale myslím si, že dnes   existuje více možností jak "utéct",   záchranných sítí a ženské obecně jsou   sebevědomější, takže dokážou říct ne,   alespoň směrem na západ. Anebo jsem naiva a tak   mi neberte tuto iluzi.
Možná je to i tím, že   jsem měla neustále pocit, že se také mě jako   diváka, někdo snaží citově vydírat a já se   bránila zuby-nehty. Hlavní hrdinka to nemá   jednoduché a když už se konečně hrabe ze dna,   přijde další rána. Otázka, koho víc litovat,   jestli matku nebo dceru, doufala jsem v babičku,   která práskne dveřmi a zjedná pořádek, ale i   tam jsem se zklamala.
Každopádně díky za   české školství, tady umí číst každý   prvňák, takže směle na vejšku můžou   všichni.

Past na emoce s návnadou, která láká, potíž   je, že jsem trošku rozmlsaná vybranějšími   laskominami, takže tentokrát míjím obloukem a   odnáším si bez jakékoliv újmy na citech   další kousek skládačky, co nezapadá do   amerického snu, obohacená pouze šokující   novinkou ze vskutku neomezených možností -   navzdory pravidelné školní docházce existují   v USA inteligentní! studenti, co v sedmnácti   neumí číst! Ale! Při troše štěstí na   správné lidi není důvod držet se při zemi -   zbývá dokončit střední a pak na vysokou, u   přívažku čtyř stovek liber živé váhy a   dvou dětí, při dočasném pobytu v "domě   na půl cesty", se dá mluvit o smělých,   nikoli však nemožných plánech, nu a já se   divím, že se ještě divím... Zpětně si   uvědomuji, že nejvíc jsem se zabavila   přemýšlením, jestli ta sociální pracovnice   je, kdo si myslím, že je... a byla i s kolegou   Kravitzem fakt dobrá :-)

Filmy, ktoré ukazujú pravú tvár života v USA   (chudobu, násilie v rodinách, nedokonalý   sociálny systém a problémy v školách)   nezvyknú vyhrávať žiadne ceny. Zvykne sa nad   ich kvalitou privrieť oči, pretože poukazujú   na skutočný život najchudobnejších v USA a   morálne poukazujú na povinnosti a úlohy štátu   voči sociálnym prípadom. Väčšinou sa však   osudy znásilnených a ponižovaných žien   nekončia rozprávkovo dobre, ako v tomto   príbehu.

5/10.Precious je sice krutý a jistě ne   zbytečný film,ale až hodně   naaranžovaný,nepřirozený,říká si o Oscara   až moc hlasitě.Hlavní hrdinku musí člověk   litovat,její matku nenávidět,jinou možnost   nemá,charaktery jsou černobílé,nejlíp je to   vidět na kontrastu matky a andělské   učitelky.Nevím na jaké úrovni má být   školství v USA(nebo je to jen v tom   filmu?),když Precious prochází školou s   dobrýma známkama a nikdo si nevšimne,že neumí   číst.Scény,kdy si Precious představuje,že je   slavná,do toho zapadají.Docela mě   překvapilo,že obsadili Lennyho Kravitze a Mariah   Carey do malých rolí a nesnaží se z nich   udělat hlavní tahák filmu.Mariah bych ani   nepoznala,mimochodem konečně vypadá přirozeně   a ne jak figurína. Vcelku je ale film natočený   kýčovitě,nedokáže "chytit za srdce"   a to právě položilo i dost dobrý   scénář.Takže průměr.

Dát 6 nebo 7.Nakonec to vyhrála 7 a to jen   proto,že na toto téma někdo film natočil.Téma   aktuální,to je pravda,hodně dětí je   zneužíváno a nějakým způsobem týráno a   ponižováno svými rodiči,ale nevím   proč,očekávání bylo větší.Nedokážu   říct jestli po režijní nebo scénáristické   stránce, nebo po herecké stránce Precious(bylo   zbytečné sázet na tlustou a nevzhlednou   dívku).A Oskar pro Mo Nique-takový výkon by   "levou zadní" zvládla spousta   hereček.Nezbývá dodat,že podle mého názoru   bylo oceněno jen téma filmu.Co mě ale mnohem   víc šokovalo,byl pohled na vzdělání v   Americe.Jestli je to skutečně tak jak je ve   filmu uvedeno,že 16 ! letá negramotná dívka   jde do speciální školy,aby se tam naučila   číst a psát, aby mohla udělat maturitu a pak   jít na vysokou,to už se nedivím,že má vysokou   školu každý druhý ne-li více Američanů.V   USA je zřejmě vysoká škola jako u nás   učební obor.Jinak to nechápu.

...tak z tohoto filmu jsem měla opravdu silně   emoční zážitek. Je až k neuvěření jaká   zvěrstva se mohou v některých rodinách dít.   Skvělé herecké výkony v čele s Mo'Nique   zaslouženě oceněnou oscarem a taky perfektní   scénář. Kdo má slabou náturu nedoporučuji:)

Ne každému se podaří natočit film s tak   realistickými prvky, aby důvěrně přesvědčil   i diváka. Precious se to však daří výborně -   prostředí Harlemu, negramotnost, život na   podpoře... Každý máme o životě v USA své   představy, ale myslím, že takhle syrová   ukázka života určité sociální vrstvy nám   všechny mýty boří. Příjemně překvapí i   fakt, že smetanu neslízly jen slavné tváře,   ale hereckou šanci dostali i neznámí lidé.   Všichni se toho zhostili skvěle.

nelituji času
Film mě velmi zaujal a potvrdil mé tušení, co   se asi nezřídka odehrává v nižších   vrstvách společnosti. Rozhodně je dobré jej   vidět, vykresluje nejen velmi špatnou úroveň   amerického školství, což by pro nás mělo   být výstrahou a nedělám si iluze, že v   některých případech, spíše romských dětí,   nemůže být situace i u nás dosti podobná, ale   také ukazuje, že primitivní rodič se   úspěšně snaží vychovat primitivní potomky.   Tento snímek sice končí svým zúůsobem   hapyendem, ale pochzbuji, že je tomu tak často.   Rozhodně doporučuji vidět nejen těm, kteří   již mají vlastní potomky. Domnívám se také.   že tento snímek jistě pochopí každá generace   zcela jinak.

Precious
Precious není jenom psychologicko-sociální   drama, které působí dokumentárním dojmem (   díky skvělé kameře), ale i příběhem, který   ve vás zanechá nesmazatelnou stopu...Ode mě   jednoznačné díky tvůrcům!!!

Úchvatné. Film, který je ostrý jako břitva.   Drsný, vtipný. Jako život. A přitom všem se   lacině nepodbízí – hlavní hrdinka není   osoba, která by na první pohled vzbuzovala   sympatie, postavy nejsou prvoplánově   černobílé, fakticky nezobrazuje žádné   explicitní „ukrutnosti“. Snímek, který si   na nic nehraje, chce život ukázat takový, jaký   je. Na projekci Febiofestu pár diváků v   průběhu promítání odešlo, asi neměli na   realitu žaludek. Škoda, že takových filmů   není víc, filmů, které ukazují svět kolem   nás a snaží se „něco“ sdělit, aniž by k   tomu využívaly trapné citové vydírání,   salónní sociální kritiku bez jakékoli   znalosti nebo si hrály na umění. Scéna   společné schůzky Precious, její matky a   sociální pracovnice je realita sama – vím, o   čem mluvím. Když už máte pocit, že se bude   konat klasický hollywoodský pozitivní konec v   důsledku amerického mýtu o schopnosti usilovnou   snahou dosáhnout čehokoli, čeká vás pád   zpátky na zem. Jako pořádná facka od mutr, kdy   druhou chytnete o zeď. Napadá mě srovnání s   Proti zdi. O to víc vyvstává ubohost současné   české kinotvorby s jejími tristními pokusy   typu Václav nebo El paso.