Před kamerou se přitom objevil poprvé od roku 2016 (tato lahůdka se natáčela ještě v 80. letech), kdy pracoval na projektech Hra peněz a Ave, Caesar!. Jeho do této doby poslední režisérský zářez je jenom o rok mladší. Celkově se jedná o jeho sedmý biják, u kterého usednul na židli s nápisem „Director“. Už ten příští by mohl produkovat Petr Jákl, ale to teď není podstatné. Spíše jde o to, že nedává moc smysl, proč Půlnoční nebe údajně stálo závratných 100 milionů dolarů, když v něm není nic, co by vyžadovalo až takhle vysoký rozpočet. Nicméně Netflix nejen díky pandemii opravdu nemá potřebu šetřit.

V observatoři Barbeau (možná pojmenované po Adrienne) za severním polárním kruhem hospodaří uznávaný vědec Augustine Lofthouse, který věnoval spoustu času a energie vyhledávání nových obyvatelných planet či spíše míst. Takovým je třeba Měsíc Jupitera nazvaný nikoli K-PAX, nýbrž K-23. Odtamtud se vrací pětičlenná expedice ve složení Felicity Jones, David Oyelowo, Kyle Chandler, Demian Bichir, Tiffany Boone, se kterou se podaří navázat kontakt. Nutno dodat, že znečištěná Země se stává téměř neobyvatelnou, a proto není divu, že sám Augustine není v nejlepší formě. A co teprve, když ve svém příbytku natrefí na malou holčičku?

 










 

Jsou to tedy současně taky trochu Vetřelci naruby. Nečekalo se, že by mohla na LV-426 přežít sama malá holčička, a podobný šok je, když se s ní setká na Zemi, kterou chce spousta lidí opustit a vydat se na lepší planetu (aby ji mohli taky přinést zkázu). A když mluvíme o populární vetřelčí sáze, zmíněný Demian Bichir s ní má co do činění, jelikož se objevil ve Vetřelci: Covenant (info o bonusové sekci na Blu-ray tady). Sám George Clooney si sci-fi vyzkoušel díky Solaris a Gravitaci, přičemž jistě nepřekvapí, že se nelze zbavit dojmu, že vedle knihy spisovatelky Lily Brooks-Dalton posloužily právě tyto dva počiny jako další zdroje inspirace.

Sám režisér uvádí především REVENANT Zmrtvýchvstání, jehož scénář také napsal Mark L. Smith. Vybaví se rovněž Melancholia, ačkoli Půlnoční nebe není až tak negativistické a jeho děj nestagnuje, jelikož v něm dochází k událostem, jaké ho významným způsobem posouvají kupředu – viz putování zmrzlou krajinou za silnější anténou nebo útok meteorického roje. Pravda, někomu nemusí vyhovovat pomalé tempo nebo George Clooney s plnovousem á la Mel Gibson v thrilleru Ve jménu krve, ale pořád se jedná o podívanou, která má něco do sebe, byť tedy není tolik strhující, jako toto drama v režii Alfonsa Cuaróna.

 










 

Nelze nevyzdvihnout vizuální stránku. Za kamerou stál Martin Ruhe, který v klidu nasnímal už Američana. Za svou práci na Půlnočním nebi paradoxně nebyl oceněn ani oscarovou nominací – na rozdíl od Erika Messerschmidta, což nedává smysl a raději pojďme od toho na K-23, jelikož i tam se v jedné krátké scéně podíváme a rozhodně to stojí za to. Tak jako výstup do vnějšího prostoru, po kterém se pro změnu vybaví dokument Hubble 3D. Jasně, Půlnoční nebe není vyloženě originální, ale pořád platí, že je poctivě natočené.

Půlnoční nebe je současně také filmem, ve kterém jest žánr sci-fi de facto pouhou vábničkou a vějičkou, protože ve skutečnosti se jedná víceméně o rodinný snímek. Prakticky to samé lze napsat kupříkladu o Tichém místě v rámci hororu. V Půlnočním nebi se vyskytuje de facto jenom hrstka postav, ale všechny řeší nějaké rodinné záležitosti, což není dobré, nýbrž až otravné. Do jisté míry za to může těhotenství Felicity Jones, které se poplatně vyřešilo tím, že její postava čeká mimčo s afroamerickým kolegou. Jak píšu, není to dobré, přesto to není důvodem, aby si tento biják vysloužil průměrné či dokonce podprůměrné reakce.

FOTO: cinema.de