FDb: Váš nový film se jmenuje Ghoul, ale údajně jste přemýšlel i o jiných názvech. Můžete alespoň dva jmenovat?
Petr Jákl: O názvu jsem přemýšlel dlouho a hlavními favority byly Day 4 a Invocation.

FDb: Existuje spousta sériových vrahů, kteří páchali nejrůznější zvěrstva. Proč jste se rozhodl spojit Ghoula právě se jménem „Rostovského řezníka“ Andreje Čikatila?
Petr Jákl: Strašně mě zajímala historie Ukrajiny a kanibalismus v roce 1932. Když jsem zjistil, že Chikatilo se v té době narodil a při hladomoru byl údajně zabit a sněden jeho starší bratr, tak bylo rozhodnuto.

FDb: Věděl jste, že v květnu letošního roku jde do kin shodou okolností v Praze natáčený film Dítě číslo 44 (Child 44), přičemž autor knižní předlohy Tom Rob Smith se také inspiroval skutky Andreje Čikatila?
Petr Jákl: Ano, věděl. A dokonce jsem v době, kdy se tu Child 44 natáčelo, dostal do ruky scénář od Nancy Bishop, která k němu dělala casting, stejně jako na Ghoula. Zvala mě na casting na roli nějakého policisty nebo vrahouna, jako vždy. Ale mě samozřejmě nejvíce zajímal scénář, protože jsem měl svůj film už natočený a doufal jsem, že tam nebudou žádné zásadní podobnosti. Po jeho přečtení jsem si v klidu oddychl.

FDb: Stejně jako u Kajínka, ani v případě Ghoula jste nepsal scénář sám. Pomáhal vám Petr Bok. Jak přesně ta spolupráce probíhala?
Petr Jákl: Já jsem našel příběh, hodil ho na papír, a pak jsem začal psát scénář. Petr Bok se mnou začal tu story upravovat, pak se zapojil i do psaní a společně jsme to celé dokončili.

FDb: Jaké filmy, tedy kromě Záhady Blair Witch, vás před natáčením filmu Ghoul nejvíce inspirovaly?
Petr Jákl: Měl jsem nakoukané všechny tyto filmy, protože je mám rád, ale jen jediný z nich ve mně zanechal něco víc, a to byla právě Záhada Blair Witch. Ta na mě tehdy opravdu zapůsobila. Snažil jsem se to ale udělat jinak, i když příběh se může zdát podobný. Já se ale zaměřil na styl vyprávění a na kombinaci reality a fikce, na které jsem vše postavil. Vše jsem udělal podle svého pocitu a snažil jsem se to udělat daleko filmověji.

FDb: Které scény se natáčely v Los Angeles?
Petr Jákl: Byly to scény příprav amerického týmu dokumentaristů, než se vydali na Ukrajinu. Mně se například moc líbila scéna na pláži, kterou film začínal, ale americký distributor potřeboval krátit. Tak jí dám alespoň na DVD. A takových mám celkem dost, takže si je schovávám do bonusů.

FDb: Jaké další bonusy by se na DVD mohly objevit?
Petr Jákl: Dokončujeme film o filmu, a také máme natočeno několik variant konců, které jsou myslím velmi zajímavé.

FDb: Jak to bylo s výběrem lokací?
Petr Jákl: Ze začátku to vypadalo, že to bude jednoduché, protože tam bylo vše autentické a nemusel jsem tolik hledat. Nakonec se ale ukázalo, že na Ukrajině jsou všechny baráky strašně malé a my jsme potřebovali poměrně velký dům na samotě v oblasti, kde se to kdysi dělo. To byl opravdu velký problém a dům jsme hledali asi tři měsíce.

FDb: Jakým způsobem se přesně na filmu podílel Rob Cohen? Přišel se třeba podívat v Los Angeles na natáčení?
Petr Jákl: Rob do toho vstoupil, až když bylo v roce 2012 vše hotové a pomáhal s úpravami a se střihem. Dokonce jsme se střihačem Matoušem Outratou, se kterým jsem dělal i Kajínka, stříhal týden v Cohenově vile v Malibu. Měl plno dobrých nápadů a bylo zajímavé vidět jeho pohled na film. My jsme přes den stříhali a on večer na pár hodin přišel a povídali jsme si o tom.

FDb: Během natáčení Ghoula vám američtí producenti nabídli režírovat dva jiné projekty. O čem měly být, případně byly už od té doby realizované?
Petr Jákl: Byl to film podle skutečné události o známém arménsko-tureckém novináři, kterého zavraždili. A bylo to opravdu velmi zajímavé drama. Scénář byl velmi kontroverzní a stále je ještě ve vývoji. Bylo to nedlouho po Kajínkovi a bylo to dost těžké téma, takové depresivní. Dnes ale strašně aktuální. Začínalo to skutečným atentátem v restauraci a během celého filmu se teroristické útoky stupňovaly. Ten druhý byl o únosu a bojích za peníze.

FDb: Plánujete Ghoula dostat do kin i na Ukrajině či v dalších zemích bývalého Sovětského svazu?
Petr Jákl: Myslím, že v dnešní době by se na Ukrajinu nehodil, ale ze zemí bývalého Sovětského svazu zájem je. Tak se uvidí ...

FDb: Říkal jste, že jste jel původně na Ukrajinu natáčet dokument s lidmi, kteří tehdy ve 30. letech zažili kanibalismus. Část vašich záběrů se snad měla dostat i přímo do filmu. Máte natočeno tolik materiálu, že by na toto téma mohl vzniknout i celovečerní dokument ve vaší režii?
Petr Jákl: Mám tolik materiálu, že bych opravdu mohl udělat celovečerní dokument, ale to nebylo mým cílem, takže asi nevznikne. Skutečné záběry z dokumentu ve filmu opravdu jsou. Lidem jsem nedával scénář. Prostě jsem je nechal mluvit. Tam se právě mísí realita s fikcí. Všechny historky lidí ve filmu jsou skutečné.

FDb: Kteří známí čeští herci přišli na pražský casting?
Petr Jákl: Známé herce jsem nezval, ale například tehdy ještě neznámá Emma Smetana se dostala až do užšího výběru na roli Katariny.

FDb: Navzdory formátu, resp. (sub)žánru, jste se rozhodl natočit Ghoula ve 3D. A to za použití 3D kamer a supervize stereographera. Nakolik přidání třetího rozměru komplikovalo natáčení? A považujete to zpětně za dobrý nápad? I vzhledem k tomu, že se velká většina filmu odehrává v noci, příčemž – jak známo – po nasazení 3D brýlí obraz ještě více ztmavne. Nebo proč byste divákům doporučil 3D verzi?
Petr Jákl: Chtěl jsem udělat experiment, kdy bude vše točeno ve 3D a dodá to filmu zajímavou atmosféru. Nechtěl jsem dělat nějaké velké efekty, protože by se do filmu nehodily, ale to 3D je opravdu reálné. I v Americe se divili, jak se to povedlo takhle dobře udělat, a co jsem používal za kamery. Protože i velká studia natáčí ve 2D, a pak to rozdvojí a jen ty klíčové scény jsou ve 3D. To je ale pak znát a lidi jsou naštvaní. Myslím, že Ghoul ve 3D má něco do sebe a znovu bych do toho šel, i když to bylo strašně náročné. Jak časově, tak finančně.

FDb: Prozradíte rozpočet?
Petr Jákl: Prozradím, že je to v desítkách milionů, ale ne dolarů. A byl nižší než u Kajínka (55 milionů korun – pozn. aut.).

FDb: Příště se od vás tedy můžeme těšit na mládí Jana Žižky?
Petr Jákl: Přesně tak. Chci ho udělat tak, aby se člověk cítil jako ve středověku.

 FOTO: Bioscop