Melancholie

Ten začátek prostě paráda. Krásné animace,   zajímavé. Film mě zaujal, je potřeba ho vidět   vícekrát, ale pro mě opravdu zajímavý   projekt. Herecké výkony obou hlavních   představitelek úžasné. Tleskám.

Dalo se očekávat, že film tohoto druhu bude   mít své zastánce i odpůrce. Rízhodně se   jedná o dílo, které se nedá tak snadno   zařadit do šuplíku toho či onoho druhu. Můj   šuplík má název "K zamyšlení".   První, co mě upoutalo, byly teplé měkké   barvy, které jako by dusně navozovaly svatební   atmosféru, kterou ještě umocňovala starobylá   nádhera zámku. Absurdita povinného svatebního   scénáře se zrcadlí v nevěstině nutkání   odejít... Sestra Claire to vnímá, ale přesto   se snaží řídit oslavu tak, "jak se   patří". Krachu však nelze zabránit.   Stejně jako nelze zastavit blížící se   planetu...
Celkový dojem z filmu shrnu do   několika slov. Náročné, tíživé, vizuelně   krásné, roztřesené, znervózňující,   hudebně krásné. Jako celek zajímavý film,   osobně spíš depresivní než povznášenící.

Odpad
Co je na tomhle filmu sci-fi vážně nechápu. Od   začátku je to neskutečná nuda s naprosto   děsnejma dialogama a postavama, které jednají   naprosto nepochopitelně. Dvě hvězdy za dvě   přednosti Kirsten Dunst..

Cista Melancholia...
Relativne lahsi film od genia, ci blazna? von   Triera.Ten sa vyhol expresivnym scenam a cely film   posobi velmi komorne.Doslova ozdobou snimku je   Kirsten Dunst po fyzickej i hereckej   stranke.Zdatne jej sekunduje Larsova dvorna   herecka Charlotte Gainsbourg.Pomaly plynuci dej a   vazna hudba cely dej este viac spomaluju.Po   Antichristovi som si uzil aj Melancholiu.
Film   doporucujem narocnejsiemu divakovi.

Jako každý film Larse on Triera i tento velmi   detailně studuje charaktery postav a jejich   reakce na různé životní situace (svatba jako   synonymum ztráty svobody na pozadí katastrofy   jako ztráty všeho.) Podle mě skvěle   natočené, rozhodně artové. Lars mě jako   obvykle šokoval a nemohu filmu z tohoto pohledu   nic vytknout. Jako obvykle, je to divné, ale to   je záměr nikoliv chyba. Díky Larsi ajen houšť

Film je rozdělen na dvě části, doporučuju si   pustit až tu druhou, protože ta první je   utrpení, a její možná jediný význam je aby   vám hlavních postav nebylo líto na konci,   protože Kirsten Dunst se na vlastní svatbě   chová s prominutím jako kráva. Naštěstí   druhá část je daleko lepší a trochu k   tématu, tipuju že ne všichni se ale k tomu   protrpí. Kdyby film měl jen druhou část,   vyzněl by daleko líp, takhle to jen byla nuda   spějící do konce, který už byl znám ze   začátku z krásnýho vizuálu.

Nepokrytě artový film, přesto vhodný i pro   mainstreamového divíka pro svoji úžasnou   vizuální stránku. Skvělý je ovšem i   scénář, který ve zdánlivě nesouvisejících   dvou částech ukazuje studii toho, jak lidé   různě reagují na extremní situace, v tomto   případě hrozbu srážky Země s jinou planetou.

uzasne !!!
Velmi zajimave natocene,impozantni ale na druhou   stranu tema velmi sklicujici a znepokojive... Lars   je hvezdou umelcky pojatych filmu,ktere nejsou pro   polikace klasicke, americke, tupe spotreby.

Netuctový artový film
Melancholie je netuctový artový film, a nelze k   němu přistupovat jako ke spotřebnímu   blockbusteru. Ale i pro běžné publikum stojí   za zhlédnutí už kvůli krásným prostorám   švédského zámku Tjolöholm, kde byl natáčem,   a představitelkám hlavních rolí   představujících dvě sestry zcela opačného   ražení - praktickou uvědomělou brunetku Claire   a depresemi sužovanou téměř nesamostatnou   blondýnku Justine. Hlavním poselstvím filmu je   ukázat, že tváří v tvář blížící se   neodvratné katastrofě se role prohodí -   praktičtí lidé začnou panikařit, zoufat a   jednat iracionálně, psychicky nemocní ale   zůstanou svoji a nakonec oni budou těmi   uklidňujícími racionálními elementy. Při   představování těchto dvou kontrastů je mnoho   epizodních konverzačních a uměleckých   scének, které rozhodně pobaví, i když nejsou   pro děj podstatné, a tak film i přes pomalé   tempo diváka nenudí.

Nepropásni tu chvíli. Melancholia přináší   emoční náboj; podobně jako provokativní   obrazy Hieronyma Bosche. Melancholia utváří   pomíjivé okamžiky lidského bytí. Prolog je   působivá magická lehkost zvýrazněna lyrickou   hudbou Richarda Wagnera. Melancholia otevřeně   odhaluje podstatu života a smrti – jedno je   náhodné, druhé… máme na dosah – i když   smrt, jako něco konečného… odmítáme.   Stejně jako nevyhnutelnou přítomnost hrozivé   Melancholie – jež je součástí těch   nejskrytějších obav. „Vím, že jsme sami.“