Jupiter je největší planeta naší sluneční soustavy. Má celkem 67 Měsíců, čtyři největší objevil už Galileo Galilei. Jeden z nich se jmenuje Evropa a zřejmě skrývá obrovské zásoby zmrzlé vody. To znamená, že by mohl být vhodný pro život. Proč nám tohle všechno prozrazuje úvodní titulek? Inu, má to co do činění s tím, že jedna ze dvou nejdůležitějších postav Aryan Dashni pochází z arabského světa a na Starý kontinent prchá za lepšími zítřky. Nejprve v dodávce společně se slepicemi. Pak po svých a následně ve člunu. Policejní hlídka ho oddělí od otce, ráno ještě chvíli utíká, nicméně pak se to stane!

Policajt z imigračního jménem László (György Cserhalmi, co se v Želarech kamarádil s Aňou Geislerovou) ho třikrát střelí do hrudníku. Podivně se na něj podívá a jde dál chytat nepovolané osoby. Tady asi bude dobré zmínit, že film nemoralizuje a nevypovídá dohromady skoro nic o uprchlické krizi a nijak zvlášť se na ni nezaměřuje, což ve druhé polovině vlastně docela zamrzí. V každém případě Aryan není mrtvý. Místo toho najednou získal schopnost létat!?! V táboře se seznamuje s doktorem Sternem (nikoli Sternauem), který vydělává na mizérii utečenců (ale má pro to svůj důvod) a k tomu š*ká jednu moc hezkou paní (jedná se o hodně komplikovaný vztah), kterou hraje Mónica Balsai a ano, uvidíme ji nahou.

Od této chvíle se příběh mohl stočit prakticky jakýmkoli směrem. Dopadne to tak, že Stern s Aryanem vytvoří pakt jako Bowen s drakem Drakem, aby na popud prvního jmenovaného okrádali choré lidi. Znovu – má k tomu svůj důvod a ledacos naznačuje tomu, že ho měl už předtím, než se s tím zázračným mladíkem setkal. Nelze na něj tedy nahlížet jako na zápornou figuru. Otázka však zní, proč někteří z těch lidí na jeho přítomnost reagují pozitivně a jiní negativně? Proč si ho poletujícího na ulici všimne jenom málokdo? A může se s ním snad ve vzduchu otočit i celý barák? Vedle náboženského zdůvodnění musí přece existovat i to racionální.

Během první hodiny drží Kornél Mundruczó, od něhož jsme v českých kinech mohli vidět už kupříkladu Projekt Frankenstein nebo Bílého Boha, všechno usazené v realitě a uhrane natolik, že se jen obtížně odvracejí oči od plátna, třebaže téma „létajícího člověka“ se určitě dalo podat ještě ne efektnějším, ale efektivnějším a univerzálnějším způsobem. Režisér, jenž měl být letos hostem Febiofestu, avšak zhruba týden před začátkem cestu zrušil, proměnil tu druhou hodinu Měsíce Jupitera z části de facto na parodii filmů Christophera Nolana (ale dojde i na Matrix a další hollywoodské spektákly) a z části na poctu béčkovým akčňákům, v jakých jsme zvyklí vídat Dolpha Lundgrena, eventuálně Michaela Dudikoffa nebo Jean-Claudea van Damma.

Souvislá dějová linka se tímto bodem přetrhne, slibný námět docela zazdí a především Stern začne dělat nelogické stupidní/absurdní věci. V té druhé polovině pak dojde například na situaci, kdy než by László udělal pár rychlejších kroků, raději sedne do auta a ve zběsilé automobilové honičce pronásleduje ujídějící Sterna a Ayrona ulicemi Budapešti. Na druhou stranu se tak alespoň splnilo moje dlouholeté přání. A sice vidět celou honičku natočenou jen a pouze z pohledu, kdy je kamera umístěná jakoby na nárazníku jednoho z aut. Čili to vypadá, jako bychom se sami řítili silnicí.

Měsíc Jupitera je nevšední film, na němž je strašně dobře vidět, že byl opravdu režírovaný. A vlastně bych se příliš nedivil tomu, kdyby Mundruczó těch absurdních nesmyslů využil z výše uvedených důvodů schválně (zřejmě proto, že Hollywoodem pohrdá). Kamera po celou dobu zůstává naprosto precizní, co se týče velikosti záběrů, úhlu, kompozice i tehdy, když poletuje kolem poletujícího Zsombora Jégera (tady dobře, že film není promítán ve 3D), jenž údajně skutečně visel na lanech klidně čtyřicet metrů nad zemí! Z čistě technického hlediska tedy Měsíc Jupitera představy o dokonalosti splňuje, z toho obsahového postupně poněkud upadá. A žádné množství pikajících chlapečků na tom nic nezmění. Na druhou stranu, případné pokračování bych si určitě nenechal uletět.

FOTO: Aerofilms