V úvodu chtějí tvůrci prokázat, že jejich film má mít nějakou myšlenku, tj. že nejde jenom o prachy. Sledujeme tedy rozhovor Petera Weylanda (Guy Pearce) s androidem Davidem (Michael Fassbender), jenž dostal své jméno podle slavné Michelangelovy sochy. Společně se doberou k závěru, že jednou najdou stvořitele člověka. Poté následuje děj filmu Prometheus, jenže my skočíme dál, konkrétně do 5. prosince 2014, a bude nás zajímat vesmírná loď Covenant. Na její palubě se nachází několik členů posádky, zmražená lidská embrya a asi 2 000 kolonistů. A taky je tu jeden nový android jménem Walter, který vypadá ale úplně stejně jako David (a Michael Fassbender). Na to bychom neměli zapomenout.

V době, kdy jsou všichni ostatní v cryo (to není žádný plac na diskotéku, nýbrž spánek), to má všechno na starosti. Když dojde k nehodě, vzbudí podle programu posádku. „Musíme to opravit,“ rozhodne nový kapitán, jelikož ten starý shořel. Hrál ho přitom James Franco a hrál ho všehovšudy asi půl minuty. Významější úloha tak připadá Billymu Crudupovi, což byla vcelku dobrá volba. Franco byl manželem Daniels (jakoby neexistovalo žádné hezčí/lepší ženské jméno), kterou ztvárňuje Katherine Waterston a která bude mít taky dost prostoru, nicméně novou Ellen Ripleyovou/Sigourney Weaver se při nejlepší vůli nemůže stát.

V dalších rolích se objeví kupříkladu Demián Bichir, Carmen Ejogo, Amy Seimetz, Callie Hernandez a Danny McBride. Ano, ten Danny McBride, který hrál třeba Pruďase. Všichni jsou něčí manželé a všechny jsou něčí manželky, což by pak při jejich (eventuálním) terminování mělo být emotivnější. Ale není, protože o těch postavách víme strašlivě málo, než abychom se s nimi mohli naplno ztotožnit. A to, že natrefí na bytost, která nepochází ze Země, tudíž bychom jim jako příslušníci stejné rasy měli držet palce tak nějak automaticky, bohužel nefunguje.

Letí se na planetu Origae-6, kde by měli všichni začít nový život a třeba si i u jezera postavit nějakou tu chatičku z regulérního dřeva. Během těch oprav ale zaslechnou signál, takže nový kapitán Oram rozhodne pro změnu kurzu a zaletí se na neznámou planetu, odkud vychází. Daniels tedy podá oficiální protest, což je docela vtipné, vzhledem k tomu, na co na planetě narazí. A tak si bez skafandru v poklidu putují neznámým prostředím. Na jednu stranu se to dá pochopit, když se tady nachází voda a zeleň (a hory mimochodem nápadně připomínají ty, které vidíme za oknem místnosti v úvodní scéně), ale na tu druhou – jít takto zcela obnažený po neznámé planetě je stejná idiocie, jako když ti týpci minule dráždili vesmírnou kobru (takřka bosou nohou).

No, pro Promethea možná, nicméně správná otázka pro Vetřelce: Covenant není „kdo stvořil člověka?“ jako spíše „kdo zasel pšenici?“. Později však vlastně dojde na neskutečný twist, neboť se budeme do jisté míry zabývat tím, kdo a jak vytvořil Vetřelce!?! A to je, troufám si tvrdit, ten úplně nejhorší a nejzbytečnější směr, jakým se tahle prvním a druhým dílem (hlavně tím druhým) úchvatně rozjetá série mohla vydat! Je to skoro jako natočit dvouhodinový film o tom, kde by se postavy neustále dohadovali, kdo vymyslel žížalu. To by asi chtěl málokdo sledovat (mimo diváků Weird Europe – Festivalu bizarních artových filmů).

„Bude to tvrdý nepřístupný film a budeme potřebovat opravdu hodně filmové krve. Natočíme to tak, aby se z toho všichni podělali,“ řekli si režisér Ridley Scott a producent Mark Huffam. Na první drsnější scénu si přitom budeme muset počkat nějakých pětačtyřicet minut. Na řadu přijde poté, co se patogen vsákne do dvou členů posádky, jelikož si zase počínají extrémně neopatrně. Vetřelec: Covenant do té doby není napínavý, ani originální, ani atmosfericky zajímavý. Drsné scény mohly být drsné, kdyby kamera nebyla tolik roztřesená a bylo něco vidět. Všimneme si akorát toho, že tvůrci vlastně přicházejí s novým stadiem Vetřelce – místo „chestburstera“ tu v podstatě máme „backburstera“. Někteří méně otrlí diváci (či spíše divačky) asi v sále stejně zavírali oči, avšak vzhledem k tomu, co všechno jsme už na stříbrném plátně mohli vidět, rozhodně nejde o nic, z čeho „bychom se měli podělat.“ Takže zase velkohubé prohlášení, jak kdy Sly Stallone prohlašoval, že „The Expendables budou nejlepším akčňákem všech dob.“

Ono je fakt, že Ridley Scott v listopadu oslaví osmdesátku, takže nestačí všechno sledovat a hrůza a děs jsou pojmy, které pro něj mohou znamenat něco jiného. Ale dál: při prvním útoku Vetřelce zasáhne a lidem pomůže maskovaný asasín (jelikož ho hraje Michael Fassbender, jde o takový hezký, byť rozhodně nechtěný odkaz). Poté se Vetřelec: Covenant teprve změní v béčkovou podívanou, což je fakticky zvláštní. Jednak proto, že takové režisér neumí, a jednak proto, že se pracovalo s áčkovým rozpočtem. Dočkáme se jen dvou velmi dobrých scén (chycení do kleší a té ve sprše). A to je prostě pro tak ambiciózní biják málo.

Vetřelec: Covenant by asi před třiceti rokama nadchnul, i když určitě ne tolik, jako Vetřelci. Zřejmě se u něj nebude ironicky tolik tleskat, jako u Promethea, ale v jistém smyslu je vlastně ještě horší, než díl z roku 2012. Ten se alespoň dal celý brát jako parodie. Tentokrát je problém i v tom, že se těšíte na oblíbené monstrum, a přitom se tu vyskytuje něco ještě zápornějšího (pamatujete na Predátory?). Obávám se, že i případné další části by už jenom otrocky recyklovaly viděné a postavy by se nadále chovali jako idioti, aby mohlo dojít ke strašidelným/děsivým okamžikům. Takže kdyby mě někdo zastavil a zeptal se: „Vetřelce nebo Život?“ Volil bych Život!

P. S.: Myslím, že IMAX pomohl celkový dojem z filmu přeci jen o něco málo vylepšit.

P. P. S.: Uvidíme, co vznikne ze sci-fi Blade Runner 2049. 

FOTO: CinemArt