Zari

Recenze: Než přišla bouře

Vydáno dne 01.08.2018
Další survival drama podle skutečné události, které stále hrají některá kina. 
Tentokrát se islandský režisér Baltasar Kormákur vydává trochu jinou (mainstreamovější) cestou, než tomu bylo v případě filmu Hluboko, který natočil v domácí produkci. Pro Než přišla bouře měl k dispozici o poznání vyšší rozpočet, i když cca 30 milionů dolarů se  jeví býti trochu moc, když bylo zapotřebí pouze jedné herečky, jednoho herce, jedné lodi a té realisticky natočené bouře, třebaže ve filmu trvá tak tři minuty. Jasně, objeví se tady ještě pár dalších postav a natáčení na moři nepatří k nejsnadnějším, ale za takové peníze se dá natočit velkolepěji vypadající biják se spoustou herců i se solidními CGI efekty.

Ačkoliv, když se to tak vezme, Než přišla bouře je film o nezlomné mladé ženě Tami, která se svým snoubencem zažije dokonalou bouři, při které vlny dosahují výšky jako ty v Interstellaru, načež mají pocit, že vše je ztraceno, neboť kolem není nic než otevřené moře. Na druhou stranu se alespoň podaří dát dohromady lehce zatopenou plachetnici, což je rozhodně lepší, než být na člunu s tygrem. A kdo ví, možná připluje i Titanic. Kdepak, i takováto současná „survival dramata“ potřebují být po všech těch předchozích něčím odlišná.

Toto sází na koncept, kdy nejprve sledujeme Tami těsně po bouři, přičemž to vypadá, že Richard se utopil. Zdání klame. Následně skočíme zpět do doby před pěti měsíci, kdy coby tulačka bez pevného cíle přijíždí na Tahiti (kde se, jak víme, před více než sto lety potuloval Paul Gauguin). Osud jí přivane člověka, do kterého se zamiluje a se kterým bude nucena trávit dlouhé dny daleko od civilizace. Jenže když má dotyčný zraněnou nohu, zlomená žebra a oba vědí, že jídlo vydrží na omezenou dobu, přičemž se můžou nacházet prakticky kdekoli v Tichém oceánu, taková romantika to zase není. Tedy alespoň na první pohled.

Paralelně se scénami z lodi sledujeme jejich společné radovánky před odjezdem, což je určitě lepší, než klasičtější postup, ve kterém bychom nepochybně po prologu strávili na souši pouze expozici. Na onu bouři dojde až v závěru filmu, což vlastně představuje spolu s rozuzlením a finální „katarzí“ pozoruhodnou kombinaci. Předtím se totiž – snad kromě žraloků – stane de facto všechno z toho, co si představíme, když se řekne „survival drama na moři“. Čili se nabízí otázka, proč zfilmování tohoto příběhu trvalo tak dlouho, když se odehrál už v roce 1983?!?

Režisérovi se po celou dobu víceméně daří udržovat pozornost, i když to mohlo být ještě působivější, kdyby zvolil jiné obsazení. Shailene Woodley a Sam Clafin svádí k tomu (a výsledek to potvrzuje), že chtěl vyzdvihnout spíše romntickou linku a učinit z Než přišla bouře další love story především pro mladé divačky. Z počinů Hvězdy nám nepřály či série Divergence známá herečka se evidentně cítí lépe v romantické poloze, zatímco herec ze S láskou, Rosie či série Hunger Games většinu času proleží (a dělá si výčitky, hraje jí na kytaru a říká jí hezké věci). Pak ani ty občasné fatálně vyhlížející narážky z dramatického hlediska příliš nefungují. Namátkou jde o zjištění, kdy za Havají leží až Japonsko; o pád ze surfu pod vodu; o fakt, že jsou poslaní zrovna do San Diega, odkud Tami pochází, ale odjela, jelikož si příliš nerozuměla s matkou, byť ji měla už v patnácti; nebo o to, když ten znenadání se objevivší starší pár vypráví o tom, jak chtěli na jeden ostrov, leč nedopatřením skončili na tom, který se nachází o 100 mil vedle.

Než přišla bouře
předsavuje svým způsobem z části protipól a z části to samé jako Hora mezi námi. Jeden film se odehrává v létě na vodě, druhý v zimě na sněhu. Jeden nemá špatný scénář, ale má nepříliš vhodně vybrané herce, zatímco scénář druhého jest poněkud chatrnější, takže ani výteční umělci Kate Winslet a Idris Elba v podstatě nemají, co hrát. Alespoň, že jsme se dozvěděli o Tami Oldham Ashcraft, což je evidentně velice silná žena, kterou si podle očekávání budeme moci prohlédnout před závěrečnými titulky. Její 41 dnů trvající nechtěná plavba po moři by však patrně byla pozoruhodnější buď tehdy, kdyby byla věrnější skutečnosti, nebo (s jejím vlastním komentářem) v dokumentární formě.

FOTO: Vertical Entertainment










Hodnocení autora: 6/106/106/106/106/106/106/106/106/106/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 
Reklama
Reklama
Reklama