odcestovat na Tahiti. Manželka a děti měly pochopitelně jet s ním, ale po příchodu do jeho skromného, smradlavého příbytku si to rozmyslely. Ne že by se od něj zcela distancovaly, nicméně muselo jim být zřejmé, že je svým malířstvím nedokáže uživit. V hospodě vyzdvihnou jeho odvahu, protože vydat se jen tak na druhý konec světa, to by rozhodně nezvládnul každý. Sám asi ještě váhal, leč po této akci už prostě nemohl couvnout, aby neztratit svou hrdost. Po příjezdu (cestu lodí neuvidíme) se dozvěděl, že rodina za ním nepřijede, prodělal infarkt, půjčoval si na sekyru a hledal inspiraci.Po několikadenním (nebo několikahodinovém?) putování ostrovem se zdržel v jedné vesnici,
kde se ho místní stařešina zeptal, jestli chce ženu. Díky Tehuře (debutantka Tuheï Adams) se měl přesvědčit o pravdivosti textu písně o tom, že „nejhezčí ženy na světě jsou Tahiťanky, jó na Tahiti bych se vrátil rád. Zrajou tam kokosy nesvištěj bumerangy, jó na Tahiti bych se cítil mlád.“ Dostane přitom podmínku, že pokud s ním nebude do měsíce šťastná, zase o ni přijde. S tímhle se ovšem nijak nepracuje, což docela zamrzí. Nicméně Gauguin není ani tak romantika, jako spíše drama.Drama, které má vůbec problém s plynutím času, jelikož až do závěrečného titulku prakticky
není úplně jednoznačné, kolik času ve Francouzské Polynésii vlastně strávil. Zároveň nastává problém s jednotou děje. Tedy není to takový binec jako v případě Tenkrát v ráji nebo Miluji tě modře, avšak pořád se několikrát z ničeho nic přesuneme někam docela jinam, přestože to vypadalo, že na daném místě jsme ještě nedořešili všechno podstatné. Poslední výtka se týká skutečnosti, že při těch lyričtějších, meditativnějších pasážích nezřídka sklouzáváme k nudě.Celkově vzato není Gauguin natočený nějak ležérně, nýbrž naopak velice zručně.
Jenomže něco takového se dá napsat o stovkách filmů. Pouze hrstka má však ve svém středu Vincenta Cassela, jenž po Transu, resp. asi spíše po Krásce a zvířeti malinko sešel z očí. Proto je fajn vědět, že ze svého herectví nic nezapomněl. Coby Gauguin dokonale vystihnul charakter a smýšlení umělce, který jde dělat to, co ho nebaví teprve tehdy, kdy začíná doopravdy téct do bot. Jenom kvůli Tehuře se vydal dřít do přístavu, i když ona se možná doma zatím pelešila s místním svalovcem, který se do ní zakoukal. Ale počkat … Dokážou vůbec být domorodé Tahiťanky nevěrné?Gauguin je další letošní film o známém malíři. V porovnání se S láskou Vincent, který se rovněž odehrává na konci 19. století, však o něco zaostává. Nejen kvůli tomu, že nebyl natočen unikátní rotoskopickou metodou. Příběh zkrátka nedrží tolik pohromadě. O nějakém tom tahitském zvyku se sice dozvíme, ale dohromady se ani s tím exotickým prostředím prakticky nijak nepracuje, takže máme důvodné podezření se domnívat, že by ho podobné zážitky mohly potkat i v Brazílii, na Nové Guineji, v Ghaně (tehdy Ašantské říši), v Mexiku, v Egyptě, ve Švédsku nebo klidně ve své domovině.
P.S.: Film bude kromě běžné distribuce k vidění také v rámci přehlídky francouzských filmů Crème de la Crème, kterou hostí kina Evald a Lucerna a na které nebudou chybět ani Bratři Lumièrové či vynikající Příslib Úsvitu.
FOTO: Film Europe
