Ten příběh je neuvěřitelný, ale přesto mu lidé věří. Piscine Molitor Patel, jenž byl pojmenován podle francouzského bazénu, musel kvůli tomu slýchat posměšky spolužáků, kteří na něj volali „Pičíne“. Proto si později raději nechával říkat prostě jen Pí. Jednoho dne jeho otec usoudil, že odplují z Indie do Severní Ameriky i se zvířaty ze své zoologické zahrady, kde je prodají. Mezi nimi se nachází i tygr Richard Parker, kterého našel jistý „Bumbálek“ (při administrační chybě byla jména v kolonkách nedopatřením prohozena). Poté, co se loď na rozbouřeném moři potopí, zůstanou spolu právě tihle dva na záchranném člunu, přičemž chvíli jim budou dělat společnost zraněná zebra, nevyzpytatelná hyena, a chytrá samice orangutána.

Nejprve je třeba se zamyslet nad tím, proč jde tento počin do našich kin dabovaný. Pro děti totiž rozhodně není. Tedy, alespoň ne pro takové, které by ještě nedokázaly stíhat číst titulky. Přistupnost od 15 let by byla jistě férovější. Pro ty děti, kvůli kterým se dabují filmy jako Legendární parta, Doba ledová či (The) Amazing Spider-Man, je ve filmu Pí a jeho život určena tak možná počáteční pasáž, kdy spolu s úvodními titulky za doprovodu relaxační hudby sledjeme všemožná zvířátka. Pak už asi budou čím dál zmatenější. Jistě, je tady sice tygr, který jim může připadat roztomilý a cool, ale ten s vysvětlováním rozhodně pomáhat nebude. A další věc je, že někteří dabéři odvádějí mnohem lepší práci než ti druzí.

Většinu času je však Richard Parker „Píovým“ jediným společníkem. A co si budeme povídat, tygr a člověk na malém člunu – to slibuje velmi neobvyklou a originální podívanou. A zapojíme-li do hry výraznějším způsobem svou fantazii, tušíme, že bychom klidně mohli očekávat opravdu cokoliv. Drama, komedii, horor, při troše dobré vůle i akčňák, případně thriller, fantasy či podobenství. Ale také mohlo být zajímavé sledovat vývoj jejich vztahu, potažmo vzájemné tolerance, pokud by ovšem bylo vůbec možné, aby k něčemu takovému došlo. Z těchto důvodů jsem si záměrně o tomto filmu více nezjišťoval. Ani trailer jsem neviděl. A to byla chyba, protože Pí a jeho život nabízí něco docela jiného.  

Předně, ta konfrontace člověka a tygra se postupně stává čím dál tím méně výjimečnou. Kdyby se tu místo té šelmy vyskytoval kanibal nebo zprvu normální člověk, kterému by po dlouhém pobytu na moři bez jistoty jakékoliv záchrany začínalo hrabat, bylo by to jistě zajímavější i dramatičtější. Takhle se žánrově jedná o takové pragmatické, mírně existencionální drama, u kterého není zase až tak obtížné odhadnout pravděpodobný vývoj příštích události. Ono fakt není mnoho věcí, které můžete dělat, když se nacházíte uprostřed oceánu na malém člunu s tygrem, jehož největší potřebou je pěkně se nažrat.

Přesto mezi oběma dojde k jakémusi posunu, ale vzhledem k tomu, co jsme na plátně viděli, čili co tomu předcházelo, nám to nepřijde zrovna dvakrát věrohodné. Takže scéna na pláži v Mexiku nefunguje tak docela správně, stejně jako myslenka „přerodu chlapce v muže“. Ve filmu 10 000 př. n. l. je scéna, ve které je zavalen v díře ve vodě šavlozubý tygr. Hlavní hrdina, domorodec D’leh, nemá to srdce ho tam nechat, a tak se rozhodne pro jeho osvobození. Předtím ho ovšem slušně požádá: „Nesežer mě!“. Když je tygr osvobozen, přiskočí k D’lehovi, ale nechá ho být. Následně se setkají ještě jednou a tygr je mu pořád vděčný. Toto je stokrát důvěryhodnější, a to se tygr ve filmu z roku 2008 vyskytuje dohromady asi tak dvě minuty!

To ovšem neznamená, že by tu nebyly pozoruhodné věci. Paradoxně lepší je ta část, která se odehrává na civilizované souši. Když Pí vypráví, jak přišel ke svému jménu, seznamuje nás se svou rodinou a hlavně, jak začal postupně objevovat náboženství. Takže z hinduisty se stane křesťan a z křesťana muslim. Tedy, ne tak docela, protože Pí nekonvertoval a nadále považoval za správná šechna tři, což vedlo k několika komickým situacím, včetně té, kdy jeho otec namítne, že takhle by pořád slavil nějaké svátky. Film tedy neříká, že tohle nebo tamto náboženství je nejlepší a divákům žándé nevnucuje, ale je vcelku pochopitelné, že pro Pí (nebo Pího?) v jeho situaci určitý význam má.

Vůbec nejzajímavější je pak nedlouhá sekvence, kdy se člun s Pí (Pím) a Richardem Parkerem zastaví o břehy tajemného ostrova. Po vystoupení na břeh a ujití několika metrů spatří armádu tvořenou z tisíců surikat!!! Úžasné!!! A když se pak Pí vykoupe v tůňce a ustele si na stromě, stále mu dělají společnost. Jakmile se ale setmí, ostrov začíná být agresivní. Vodu proměňuje v kyselinu a vůbec se nedoporučuje chodit po zemi. Kdyby si jej Pí přes den trochu prošel, vůbec bych se nedivil, kdyby někde na druhém straně narazil na Ztracené. Skutečně velká škoda pro celý film, že se tady nezdržíme delší dobu!

Režíruje Ang Lee, který jistě i mnohé z vás ohromil Tygrem a Drakem, nepotěšil Hulkem, ale ledacos napravil historickým opusem Touha, opatrnost, který především kvůli velice odvážným erotickým scénám dostal v USA to vůbec nejtvrdší hodnocení. Zkušeností má tedy na rozdávání. A o to více mě překvapilo, že některé scény, a to se týče ve větší míře tech klíčových, nejsou vůbec ideálně natočené (viz např. potopení lodi) nebo jsou jen pramálo zajímavé. Je pravda, že v tomto druhém případě své vykováná dabing, a také scénář, protože i stejnojmenná knižní předloha Yanna Martela patřila mezi ty „nezfilmovatelné“. Na rozdíl od mnou už několikrát zmiňovaných Atlasu mraků a Watchmenů, ve filmu Pí a jeho život najdeme pasáže, které příliš nefungují a bez obav by se daly vytřihnout. Něco mi říká, že v takové Indii se tento film ale bude určitě líbit. Nejen proto, že tu jsou indičtí herci včetně superstar Irrfana Khana, ale tak nějak kvůli celkově lehce podivně bizarnímu příběhu.

V souvislosti s tímto počinem (nikoliv pičínem) se hodně mluvilo o 3D provedení. Takže jsem byl opravdu hodně zvědavý a čekal jsem až něco tak účinného, jako tomu bylo v případě Huga a jeho velkého objevu. Znovu se ale musí použít slovíčko bohužel, protože 3D není až taková pecka, jak si zahraniční média myslela, resp. tvrdila. Hodně znatelné je, vlastně tradičně, pouze u úvodních titulků a pak ještě v několika málo dalších momentech, kde nějaký předmět „vyčuhuje“ z plátna. Vůbec visuální stránka zůstala kompletně za očekáváním. Naplno zaujala prakticky jen ve dvou scénách. Obě však působí až snovým, surreálným dojmem a v té, jež se odehrává ve dne, jako by se moře proměnilo v rybník, protože voda je neobvykle klidná. Na druhou stranu, určitý smysl v nich najít můžeme.

Pí a jeho život si ale i u nás nepochybně své diváky najde. Snad úplně všichni ale budou ohromeni prací animátorů a kompozitorů, protože tygr, přestože vznikl díky CGI technologii, vypadá skutečně úžasně a opravdově. Kdykoliv je s ním Pí na člunu, vždy se jedná o počítačový výtvor, ale garantuju vám, že ten rozdíl nepoznáte. Úchvatné, obdivuhodné a extrémně náročné. V tomto případě by byla realizace se skutečným tygrem opravdu extrémně náročná, lépe řečeno nemožná. A je tu ještě jedna věc, kterou nelze opomenout. Představte si, že v roce 1981 debutoval James Cameron hororem Piraňa 2: Létající zabijáci (ten název je všeříkající). Toto béčko si od málokoho vysloužilo dobré hodnocení. A nyní, třicet let poté, se film, ve kterém se také vyskytují létající ryby, stává velkým kandidátem na Oscara. Holt jiná doba, no. Tak, a teď si představte, že téměř všechno, co je uvedeno v této recenzi, by mohla být lež. Hlavní hrdina totiž možná mystifikuje. Pravdu se však dozvíte jen sami po zhlédnutí (skutečně se v tomto případě píše „z“) tohoto filmu.