Anglie se ocitá bez krále. Na trůn má dosednout Eduard VIII., nejstarší syn Jiřího V. Jenže je zamilovaný do rozvedené ženy, a v takto konzervativním státě je nepřípustné, aby se taková stala královnou. Eduard VIII. proto abdikuje, což znamená, že králem musí být jmenován jeho mladší bratr Bertie. Ten ale už řadu let k-k-k-koktá, a proto je tím posledním z královské rodiny, kdo si přeje vládnout. Žel, není zbytí, a z Bertieho se stává král Jiří VI. A to všechno v době, kdy se schyluje ke druhé světové válce. Jednotlivé státy budou potřebovat silné vůdce, ale Angličané ve svém panovníkovi, který má vadu řeči, nikoho takového určitě nevidí. Naštěstí Bertie už nějakou dobu může díky své manželce spolupracovat s Lionelem Loguem, který se svými neobvyklými metodami slavil dosud jen úspěchy.

Tento film je tak správně vyvážený, že je velmi složité něco zkritizovat či vyzdvihnout. Jedná se o ucelený příběh člověka, který je o to zajímavější, že se týká britské královské rodiny. Bertie má jako budoucí král Jiří VI. velmi nepříjemný problém. Naštěstí pro něj je obklopený lidmi, kteří mu chtějí za každou cenu pomoci. I jeho představitel Colin Firth byl během natáčení obklopený těmi správnými lidmi. Výsledkem jsou proto mnohá filmová ocenění včetně čtyř Oscarů.

Sošku za nejlepší režii si odnesl Tom Hooper. Z nominované pětice mu byl jistě největším konkurentem David O. Russell, ale Hooper dbá na každičký detail, kdežto Russell nechává hercům trochu více svobody, a proto jeho podíl na jejich výkonech není takový. Každopádně jedno je jisté. Ještě minulý rok byl Tom Hooper téměř neznámý, kdežto teď patří k těm, kteří si můžou vybírat z mnoha i hollywoodských nabídek. Mimochodem, nakonec si za svůj další film zvolil adaptaci nejslavnějšího románu Victora Huga. Můžou být Bídníci pod jeho vedením stejně úspěšní jako Králova řeč? Vzhledem k tomu, že tato kniha byla adaptována už mnohokrát, je to velmi nepravděpodobné, ale ten film bude určitě přitahovat velkou pozornost.

I zásluha dalšího Oscarem oceněného tvůrce, scenáristy Davida Seidlera, je více než zřejmá, protože jeho scénář evidentně dost usnadnil režisérovi práci. Události, týkající se otce současné britské královny Alžběty II., si díky pro diváky zajímavému prostředí, jednomu z nejtemnějších období světových dějin, a neobvyklému problému hlavního hrdiny přímo říkaly o zfilmování. A Seidler všechno zpracoval tak, že už to lépe ani nešlo. V rámci děje není žádná scéna navíc a ani žádná nechybí. V kategorii Nejlepší původní scénář byl opět zřejmě vůbec největším konkurentem podobně komplexní Fighter. V obou filmech najdeme také velmi jemný humor, ale celkově vzato je Králova řeč nepochybně o něco dramatičtější, a i z dramaturgického hlediska výjimečný film, který si opravdu oba palce nahoru zaslouží.

Dalším oceněným je ten, na něhož se soustředí veškerá pozornost. Představitel Bertieho, herec Colin Firth konečně ukázal, jak umí famózně hrát. Se svým vzhledem typického klaďase si diváky na svou stranu získává velmi snadno. Ve chvílích, kdy je kvůli svému koktání nejvíce frustrovaný, s ním diváci prostě musí soucítit, a před jeho nejdůležitější řečí mu fandí, aby vše dobře dopadlo. Takové propojení postavy s diváky je tím nejlepším a největším důkazem skutečného hereckého mistrovství, podtrženého faktem, že jeho koktání je velmi věrohodné, přestože ho řešil po svém.

Sluší se upozornit, že i Geoffrey Rush podává výborný výkon. Na jeho postavě je svým způsobem sympatické, že se k Bertiemu chová stejně jako k ostatním. Proto jsou více jako obyčejní přátelé, než jako panovník a, řekněme, poddaný. Tohle je ten důvod, proč se od Bertieho Logue dozví důležité informace a, ač pochází z královské rodiny, chová se během společných sezení více jako řadový občan. Tak i přistoupí na Lionelovu hru, kdy se u něj doma schovávají před nečekaně příchozí manželkou, které neřekl, že pomáhá s řečí i samotnému králi. Ta je pak samozřejmě šokovaná tím, že vidí ve své kuchyni nejprve královnu matku, a pak i samotného panovníka. Tahle scéna je s tou, kdy si v katedrále sedne Logue na trůn snad vůbec nejvtipnější z celého filmu.

A pak je tu ještě Helena Bonham Carter, kterou je vždy příjemné vidět i v jiných filmech než v těch, které režíruje její snoubenec Tim Burton. Už od první scény diváky svým chováním a jednáním přesvědčí o tom, že právě ona by byla tou nejlepší možnou královnou. A když se jí stane, tak i nadále zvládá svou roli s bravurou. I Guy Pearceovi padla role Davida, resp. Eduarda VIII. jako ulitá. S naprostou suverenitou zahrál člověka, který dělá věci, které jsou pro společnost v konzervativní Anglii naprosto nepřijatelné, ale sám si to kvůli své nevyzrálosti a zamilovanosti vůbec neuvědomuje, a zjevně si to ani začít uvědomovat nechce.

Je zcela zřejmé, že právě skvělé obsazení hrálo v Králově řeči tu nejdůležitější roli. Stejně tak jako skutečnost, že ze všech nominovaných filmů vypráví pouze tento o osobě, o které se učí děti ve školách, tudíž její příběh nepochybně musel zaujmout větší okruh diváků. A to je další důkaz, proč je film tak úžasné médium. Můžeme se díky němu naučit i něco o historii či zeměpisu, a to tak, že se do dané doby či na dané místo přímo podíváme, a přitom se ještě dobře pobavíme. Tomu se říká škola hrou! Ti, kteří se o Jiřím VI. ve škole neučili, teď vědí, že někdo takový existoval. Že měl vadu řeči, ale zato milující manželku Alžbětu, která mu porodila dvě dcery, přičemž jedna z nich je už devětapadesát let královnou tzv. Commonwealth Realm. To Bertieho žena domluvila setkání s člověkem, kterého by jinak nikdy sám nevyhledal. S člověkem, který, ač bez vystavených diplomů a vystudovaných odborných škol, chtěl krále nepříjemného koktání zbavit alespoň natolik, aby jeho nejzásadnější řeč před začátkem nejhrozivějšího válečného konfliktu v dějinách lidstva ukázala obyvatelům jeho národa, že skutečně mají silného vůdce. Ale jestli selhal, nebo jestli se mu to povedlo, na to najdete odpověď jen v kině.

Králova řeč je opravdu nádherný film, který vás prostě nemůže nepotěšit. K totální dokonalosti mu chybí snad jen o něco výraznější, dojemnější a srdceryvnější úplné finále po přečtení oné řeči. Ale jinak filmu vskutku není co vytknout. Fighter a Černá labuť byly skutečně velmi silní soupeři, ale není nejmenších pochybností o tom, že členové Akademie filmového umění a věd letos přiřkli celkové vítězství tomu nejsprávnějšímu filmu.