Podíváme se v něm do Mexika a do Polska a do Nice a do Paříže a do Afriky, ale středobodem není cestování, nýbrž vztah matky a syna. Začínáme v době, kdy už se z Romana Kacewa stal známý spisovatel Romain Gary. Myslí si (shodou okolností během Dne mrtvých), že se blíží jeho konec, a tak se svou tehdejší manželkou Lesley (Catherine McCormack) podniká pětihodinovou cestu do La Ciudad de México. Ona si cestou v autě začne číst jeho memoárovou knihu nazvanou Příslib úsvitu. A nejdéle někdy v polovině filmu vyvstane otázka, jestli to tak skutečně bylo, nebo jestli si ledacos vymyslel.

Nevybavuju si jiný film, kde by byl tak poutavě a napínavě zobrazen a rozvíjen vztah mezi matkou a synem. Příslib úsvitu svým způsobem zachází dál než William Shakespeare, Psycho, Jen Bůh odpouští či dokonce Terminátor 2: Den zúčtování, ačkoliv Sarah Connorová by nepochybně taky bez obav poslala Johna zabít Hitlera, kdyby na to přišlo. Výborná scéna, jakých v Příslibu úsvitu najdeme hned několik. Včetně jedné z těch prvních, kdy Nina před zraky sousedů v neútěšném Polsku vyjmenuje všechny ty velké věci, kterých její tehdy malý syn v budoucnu určitě dosáhne.

Mému synovci budou v červnu dva roky a má strašně rád traktory. Rodiče si však úplně nepřejí, aby se stal zemědělcem. Na druhou stranu, kdyby tak byl sám opravdu spokojený, proč ne. Romain Gary neměl možnost volby, protože si prostě nemohl dovolit svou ctižádostivou, ambiciózní matku zklamat. Samozřejmě, snad všichni rodiče milují své potomky, ale nic se nemá přehánět. Přistihnout syna při žoviálním dovádění se služkou nebo za ním přijet za války, když se nachází mezi ostatními vojáky, by se nemuselo pokaždé vyplatit.

Jakoby byla přesvědčená o tom, že když ho porodila, zůstane zkrátka navždycky do značné míry jejím majetkem, o který se nechce zrovna dvakrát dělit. Čili občas bylo zapotřebí milosrdných lží. Svého nápadníka přitom také sama odehnala. O Romainově otci se film prakticky nezmiňuje, nicméně je zřejmé, že slavný ruský herec Ivan Mozžuchin jím ve skutečnosti fakt nebyl. Nina byla rovněž výjimečná svou hrdostí, díky které neváhala kupříkladu najmout herce, aby oklamala posměváčky a vrátila úder se vším všudy. A tomu učila i svého syna, jenž ty, kteří ho urazili, neváhal vyzvat na klasický duel. Clint Eastwood by mohl vyprávět, avšak o této eskapádě se Příslib úsvitu nezmiňuje, neboť končí někdy kolem roku 1960.

Nina představuje maximálně nevšední postavu, kterou Charlotte Gainsbourg ztvárnila úchvatně. Romaina Garyho, jenž možná navzdory jejímu snažení není mimo Francii zase až tak známý, si zahrál Pierre Niney, jehož kariéra nabrala v posledních letech raketový vzestup (viz také Frantz, Bláznivá pětka, Yves Saint Laurent, Odysea). Jejich společné scény, kterých je dost, fungují naprosto precizně, takže nám Příslib úsvitu nedovolí odtrhnout oči od plátna. Přičteme-li k tomu nádhernou kameru a vynikající atmosféru, vyjde nám, že Příslib úsvitu se prostě musí vidět!

Příslib úsvitu je totiž divácky nesmírně vstřícný film. Někdy možná až moc, což je asi to jediné, co by se mu dalo vytknout. Obsahuje scény dramatické, vtipné, dojemné, násilnější … a režisér Eric Barbier je podává s patřičnou grácií a úderností, takže si pro nás připravil sugestivní zážitek, de facto podle hollywoodského mustru. Romain Gary, jak to tak vypadá, prožil tak jako tak hodně pestrý život, tudíž Příslib úsvitu ani při stopáži přesahující dvě hodiny v žádném případě nenudí. Naopak nepřestává až fascinovat. Na Febiofestu slavil u diváků a divaček úspěch. Tak věřme, že se mu bude dařit jak v regionálních ozvěnách, tak v běžné distribuci.

FOTO: Film Europe