Zajímá nás především období konce 70. let 19. století. Do let devadesátých nedojdeme, což znamená, že neuvidíme hlavní postavu umírat. Ale zároveň nutno zapomenout na tuto kultovní trilogii s Romy Schneider z padesátých let, protože tahle Sissi úplně nemá potřebu krmit zvířátka a ani vůči svému manželovi Franzi Josefovi I. není tolik chápavá (možná ví, že to ve skutečnosti není on, ale Macháně). Každopádně, právě oslavila čtyřicáté narozeniny, což do jisté míry bere tak, že pro ni bude složité udávat svým vzhledem, který pro ni a její poddané ženy hodně znamená, dál trendy. Alespoň, že se pro ten mladistvý vzhled nekoupala v krvi panen, na rozdíl od své jmenovkyně Báthoryové. Zato neváhá poněkud skandálněji narušovat pravidla ceremonií, což by si její britská jmenovkyně nikdy nedovolila, jelikož vždycky sloužila koruně. Pravda, vládnutí Rakousko-Uherské monarchii nebylo přímo na Sissi, ale i tak začala rozpoznávat, že se ocitla v pasti, ze které ji nevysvobodí ani vyskočení z okna.

U britské královské rodiny ještě chvíli zůstaneme, protože do ní svého času patřila i princezna Diana. Už nebyla symbolicky ani doslova stahována korzetem, avšak v dramatu Spencer ve společnosti (ještě) příbuzných trpěla. Ovšem z důvodu toho, že prostě její citlivá povaha nebyla vhodná pro to, aby se pohybovala v takovýchto kruzích. U Sissi v Korzetu jde částečně o to, že má pocit, že jí život začíná utíkat mezi prsty, ale především je na vině její rozmazlenost, kdy se vám všichni klaní, ale přesto si nemůžete dělat úplně všechno, co se vám zlíbí. Proto bylo mnohem poutavější sledovat Dianu než Sissi. Tím spíše, že u druhé jmenované chybí souvislý příběh, místo něhož sledujeme do značné míry pouze nahodilé střípky ze života.

Na rozdíl od Kristen Stewart, Vicky Krieps měla možnost ztvárnil Sissi zcela po svém – jednak proto, že přímí pamětníci už neexistují, a druhak, že celý koncept spadá tuplem do subžánru historické fikce, resp. předkládá lehce alternativní realitu, přestože stále využívá věci, které tehdy doopravdy existovaly. Ovšem je dobré, že se tvůrci neodklánění až natolik, že by byl Franz Josef I. kupříkladu afroameričan. Nicméně hlavní hrdinka neváhá nadávat služebnictvu, urozené pány počastovat zdviženým prostředníčkem, případně přemlouvat k sexu svého příbuzného. A ano, v jistý moment se Korzet promění v Trainspotting, protože dojde na užívání heroinu.

 










 

Pochopitelně nebude vynecháno rebelské stříhání vlasů, které jsou symbolem její krásy a vznešenosti. Ale znovu je to zase pouze akt v záchvěvu infantilního vzdoru. Neomezenou svobodu si získává alespoň při cestování a taktéž při chození mezi handicapované a churavějící, jelikož ji uklidňuje, že jsou lidé, kteří na tom jsou ještě hůř. Samozřejmě nemohla tušit, že za necelých sedmdesát roků budou za účelem ponížení ostříhávány kolaborantky s fašistickým a nacistickým režimem. Kdepak, tenhle Korzet opravdu není pro ty, kdož holdují této pohádkové trilogii, u které nikoho ani nenapadne, že by roztomilá Sissi mohla vůbec souložit, přestože musela, když měla děti, že ano. Spíše je vnímána jako vzor všech ctností, tedy hotová Panenka Marie. Tenhle Korzet se přesto vlastně dá označit za pokračování (což třeba u Lincolna a Abrahama Lincolna: Lovce upírů dost dobře nejde, že ano?!?), byť nabízí charakterově docela jinou hrdinku, nicméně v té alternativnosti netlačí na pilu až tolik jako taková Marie Antoinette od Sofie Coppoly nebo Malé Ženy od Grety Gerwig.

Korzet však pořád patří do té sorty filmů, které můžou vcelku snadno vyvolat kontroverze. A v takovém případě je pak nesmírně důležité obsazení. Vicky Krieps poprvé výrazně zaujala, když chtěla v Niti z přízraků otrávit Daniela Day-Lewise. Potvrdila, že je výbornou herečkou, kterou režisérka Marie Kreutzer vede tak, aby nikdy ani o píď nevystoupila z charakteru, což dokládají i scény s fonografem, který Thomas Alva Edison tehdy akorát čerstvě vynalezl. Také slow-motion efekty si režisérka obhájí, neboť nejsou čistě jenom na efekt, nýbrž pomáhají rozkrýt její neradostné rozpoložení, které může vylepšit snad jen tancování s nalepeným knírkem.

FOTO: Aerofilms