Vlastně ani není důležité, jestli jsou Roman, Emil a Štětka příbuzní, anebo jenom kámoši. Podstatné je, že ten prostřední – trochu pomalejší – vyhrál lístky na Velkou cenu Barcelony! Ne, nejde o koňské dostihy, ani o páku, ani o piškvorky (ačkoli to by bylo …), nýbrž o Formuli 1. Otázka zní, koho vezme s sebou. Zná přece víc lidí, kteří mají rádi motory a auta, včetně Štětky, který je má až tak rád, že si je bere i tehdy, když nejsou jeho. Díky tomu nakonec vyrazí do Španělska, resp. Katalánska taky, jelikož se ukáže, že šlohnul káru gangsterovi ze statku, co najímá polské týpky pro špinavou práci. A tak tři gumy vyrazí na cestu, o které věří, že bude stát za to.

A ona opravdu bude stát za to, jelikož nejdůležitější postavy ztvárňují Kryštof Hádek, Robin Ferro a Štěpán Kozub, kteří svým přístupem už tak dobrý scénář ještě povýšili. To vlastně platí i pro Annu Kameníkovou, která se představuje coby Iveta – manželka prvního jmenovaného, se kterým bydlí v autobazaru a se kterým má rodinu. Rešit bude muset rozhněvanost pána v podání Miroslava Donutila i přitomnost vyšetřujícího policajta (Marek Daniel), která jí ovšem v určitých momentech nemusí být proti srsti. A rozhodně není radno podceňovat feťandu Jindru, jelikož její návyky můžou být také ku prospěchu.

V první řadě si pojďme definovat, že většina českých komedií 21. století je ‚crazy‘ v tom smyslu, že se v nich dějí totálně bizarní věci, které postrádají jakékoli odůvodnění, protože scénáře obvykle vznikají raketovou rychlostí, aby se už mohlo jít točit. Pak se to rychle sestříhá a rychle pošle do kina, aby se za tohle málo muziky pokud možno vydělalo hodně penízků. Grand Prix NENÍ jednou z těchto českých filmových komedií 21. století. Grand Prix se doopravdy řadí do subžánru crazy komedie, která vědomě pracuje s nadsázkou a které se v minulosti věnovali třeba i Václav Vorlíček a Miloš Macourek. Ne, že by se tahle novinka jejich nápadité a vstřícné tvorbě vyrovnala, ale už jenom to, že ji při sledování evokuje, značí, že stojí za zhlédnutí.

 










 

Road Movie se povětšinou těší velké divácké oblibě – ať už se při ní utíká před zákonem, jen tak projíždí Amerikou, pospíchá za těhotnou manželkou, navrací mimozemšťan zpět do vesmíru nebo jede na závod do Barcelony. Sice ho přímo neuvidíme, ale točilo se na okruhu, takže atmosféru se do filmu podařilo dostat. A dočkáme se velmi pěkných hlášek a momentů, za které tvůrci zasluhují velkou pochvalu, kór když vyrazili během pandemie, což leckdy vyžadovalo nutnost zaimprovizovat. Ty odbočky zpátky do Cvikova jsme v podstatě ani nepotřebovali, jelikož příběh spíše brzdí, než aby jej posouvaly. Ústřední trio (a k němu navíc jedna pasažérka) přece všechno s přehledem utáhne samo.

Grand Prix možná nepřináší žádný nečekaný twist, ovšem má další velkou výhodu v tom, že na rozdíl od podobných (myšleno nejen českých) žánrových kousků nepůsobí jako nesouvisející sled scének. Film funguje jako celek. S postavami, které možná nejsou originální, nicméně jsou jasně exponované a žádná z nich neudělá nic, co by šlo proti jejímu charakteru. To bývá jedna z achillových pat českého filmu, resp. českých komedií (společně například s make-upem a přespřílišnou lidovostí). Domácí filmové tvorbě by možná prospělo, kdyby se častěji vyráželo takhle natáčet do zahraničí. Tedy za předpokladu, že scénář nebude spíchnutý horkou jehlou, případně že se projektu chopí tvůrce schopný improvizačně vymýšlet věci za pochodu. Jan Prušinovský se evidentně přizpůsobit dokáže. A co je důležitější: na scénářích si dává záležet. Takže by nemělo překvapit, že z těch cca 18 (!!!) českých komedií, které v roce 2022 zamířily do kin, bude jeho Grand Prix spolu s Vánočním příběhem tou nepovedenější.

FOTO: Falcon