Vrcholní představitelé Columbia Pictures měli tenkrát na výběr – buď udělají Starmana a druhý projekt postoupí Universalu, nebo to udělají přesně naopak. Nakonec se rozhodli pro první variantu s tím, že ten druhý projekt se jmenoval E.T.: Mimozemšťan. Starman šel tedy do kin až dva roky poté, tj. v roce 1984. A byl v podstatě přímým protikladem k Věci – sci-fi Johna Carpentera, ve které na Antarktidě likviduje osazenstvo základny smrtonosný převtělující se mimozemšťan. Kultovní režisér pochopitelně mezitím stihnul ještě natočit Christine podle Stephena Kinga.
Romantická linka postupně nabírá na síle, až se ze Starmana stane téměř chick flick, tedy audiovizuální dílo určené spíše pro ženy. Nesmírně sympatická Jenny Hayden (Karen Allen) má možnost znovu prožít chvíle s manželem, kterého tragicky ztratila. Situaci však komplikuje zájem úřadu pro státní bezpečnost, jehož zaměstnanci i za pomoci armády návštěvníka zběsile nahánějí, aby ho mohli studovat nebo přímo zničit. Ten přitom musí ve Fordu Mustang 77 dorazit na konkrétní vzdálené místo v určitém časovém limitu. Tahle zápletka se ukázala býti značně univerzální a spatřit ji můžeme v několika dalších filmech, včetně Půlnočního dítěte.
Vedle povedené hudby, o kterou se režisér paradoxně tentokrát nepostaral, zaujmou lokace nebo fakt, že scenáristé Raynold Gideon a Bruce A. Evans, kteří později vytvořili drama Stůj při mně, už tady zvolili podobný typ humoru, když občas do zcela seriózně míněné scény zakomponují nějaký komický prvek. To není jednoduchá záležitost, nicméně když se podaří, dochází de facto ve vteřině ke změně emoce – v tomto případě z dojetí ke smíchu. A to je přece jedním z důvodů, proč tolik milujeme filmy. Dramaturgicky se možná dalo přijít s dalšími vtipnými/dojemnými i jinak míněnými nápady. Na druhou stranu všeho moc škodí.
Na té cestě už tak zažijí Jenny Hayden a „Scott“ hodně věcí, z jakých se lze učit nebo poučit. Ať to má být seznámení se s pistolí, zastavení na benzínce, svačinka v bistru, sledování Odtud až na věčnost, pokec s kuchařem (stálice Carpenterových filmů George „Buck“ Flower), jízda na korbě pickupu s indiánkou, jízda vlakem, dostaveníčko v Las Vegas, rozloučení či pokec s Markem Sherminem ze státní bezpečnosti, který jistě mohl titulnímu hrdinovi položit více otázek. Jak by mohlo být krásné, kdyby vznikla dvojka odehrávající se ve Starmanově domovině …
Starman oslavuje lidstvo a oslavuje taky USA. Zároveň zanechává hluboký dojem díky tomuhle výjimečnému návštěvníkovi z vesmíru, který vlastní podivuhodné magické kuličky a který v památné scéně přivede zpět k životu mrtvou srnku (zabil ji Ted White – Jason Vorhees z Pátku třináctého 4: Poslední kapitoly a bývalý kaskadér, který v nebezpečných momentech zaskakoval za Johna Waynea nebo Clarka Gablea). Jinak si nelze nevšimnout několika výrazných podobností s Terminátorem. To je hodně zajímavé, protože kultovní sci-fi Jamese Camerona šla do kin ve stejném roce, takže je nepravděpodobné, že by někdo od někoho cokoli opisoval. Námětem podobných titulů jako je Starman bychom asi našli více, ale v jeho případě se rozhodně nejedná o žádnou obsahově prázdnou podívanou. I dekády po premiéře přitom stále platí, že se jí nedostalo až takového uznání, jaké by si zasloužila.
FOTO: cinema.de