Kdo je Tomie? Tomie je nádherná mladá dívka s roztomilou malou pihou pod levým okem (důležité!). Hotová noirová femme fatale! Kombinace tohoto žánru s hororem přínáší do značné míry nový, svěží vítr. Tím spíše, že se jedná o subžánr body hororu, ve kterém na stříbrném plátně vyniká hlavně David Cronenberg. Tomie už se nepřekvapivě dočkala filmových adaptací, ale žádná nebyla natolik kvalitní, aby dostala šanci oslovit mezinárodní publikum, jako se to povedlo počinům Alita: Bojový anděl, Ghost in the Shell či těm, které mají na kontě Hideo Nakata či Takashi Shimizu. Přitom potenciál pro stvoření výživně děsivé audiovizuální podívané tady je a rozhodně není malý. Vezmeme-li v potaz dnešní už takřka neomezené možnosti CGI efektů.

Odkud se vzala Tomie? Takhle, působí v Japonsku, ale nic podrobnějšího se nedozvíme. První příběh začíná tím, že coby školačka zemře otřesnou smrtí, kdy je rozsekána na kusy. To se jí bude stávat poměrně často, jelikož své nápadníky, kteří se do ní zcela bezhlavě zamilovávají, dohání k šílenství svým pochybným chováním. Její počáteční zájem a přívětivost střídají její výsměch a ponižování. Zvláště tehdy, když se začne nudit a když si vyhlédne novou oběť. Rozsekávání na kusy může na první pohled znít dost morbidně, jenže za vším lze rozeznat psychologický aspekt, který všemu dodává nový rozměr. Tak jako kupříkladu v legendárním snímku Cannibal Holocaust, kde násilí také nikdy není samoúčelné.

 










 

Sem tam Džundži Itó sáhne pro nějakou vtipnou hlášku, vesměs tedy černohumorného rázu, s čímž ovšem nesouvisí fakt, že postavy, kterým titulní bytost zkříží cestu, se chovají neadekvátně situaci. Tedy, tenhle pocit se dostavuje především na začátku knihy, jelikož ještě dobře neznáme Tomiinu schopnost svou krásou (která jde ruku v ruce s namyšleností) omámit. Druhá věc je, že se jedná o obyvatele Země vycházejícího slunce, kteří mívají trochu rozdílnější zvyklosti a tradice než Evropané. Nicméně, pakliže vidím hlavu vyrůstající z hrudníku, ledvinu s nožičkami, dlouhá chapadýlka vedoucí přímo z obličeje, zhmotnění zabité bytosti z její vlastní v koberci nasáklé krve, …. V takových případech opravdu nejde pouze o neobvyklou událost, jako když třeba na poušti sněží.

V knize se objevuje celkem 20 příběhů (plus Doslov, kde se dozvíme o autorově inspiraci a o tom, jak to s Tomie bylo v době vzniku, který se datuje do 80. let minulého století), z nichž některé jsou pokračováním předchozího, ale v nadpoloviční většině stojí samostatně. Maximálně zmíní nějakou drobnost, kterou už známe z jiného - například to, proč se titulní antagonistka nechce fotit. Ve všech příbězích se samozřejmě objevuje Tomie, což dává smysl, když bývá tak nezřídka vražděna. Možná malou technickou poznámku: tak jako některé jiné mangy, i tato se čte obráceně. Tedy ne zespoda nahoru, nýbrž zprava doleva, aby byla zachována původní orientace kreseb, takže to platí už od první stránky. Ač to tak možná nevypadá, zvyknout se na to dá prakticky okamžitě.

Kdyby se měly vybrat nejlepší příběhy, pak by šlo o hodně složitou volbu. Ale kdyby přece někdo naléhal, tak nelze nezmínit Schovanku, která vypráví o starém pánovi a staré paní, kterým umírají adoptované dcery, díky čemuž se šíří zvěsti o jejich perverzních choutkách. Z toho, co se děje v jejich vile, mrazí z vícero důvodů. Navíc se, tak jako v některých jiných příbězích, dokáme nějakého nečekaného twistu. Jenom to finální rozuzení by znovu nemuselo být tak uspěchané. Malíček o ošklivém sourozenci má výtečnou, vpravdě katarzní pointu, což platí i o Chlapci. V Maromi zachází Itó asi nejdál, co se fyzického prožitku týče. Pomsta a Jezírko pod vodopádem mají zase úžasnou atmosféru.

 












 

V rámci (jiho)východoasijské kinematografie nebývá zvykem explicitněji zobrazovat nahotu. V manga komiksech, resp. alespoň v tomhle, je tomu jinak. A tak si Tomie budeme moct víckrát prohlédnout takřka v celé její kráse. Na rozdíl od Batmana či Hulka se pohybujeme v černobílém provedení, což je pro horor určitě lepší volba, jak dokazují tituly Karneval duší či Onibaba. Leckteré obrázky se tak zaryjí celkem hluboko pod kůži, což může vyvolat závislost na Tomie u samotných čtenářů, ale možná taky čtenářek, přestože vyloženě lesbický motiv se nedostavuje. Zato dojde na řadu jiných, na první pohled možná méně viditelných postupů a témat, která jsou stále aktuální a srozumitelná snad všude na světě a která povyšují komiksovou Tomie na nefalšované umělecké dílo!

Tomie je vcelku originální, dráždivá postava, která se objevila v císařství japonském, aby svou manipulací, vypočítavostí a nevyrovnaností škodila slušným lidem. Není nepravděpodobné, že se mnozí s podobně labilní osobou setkali i ve skutečnosti, což Džundži Itó dobře tuší. Taky je třeba napadlo, že by takovou osobu nejradši rozsekali na kusy, ale z logických důvodů to neudělají. Tahle manga však nabízí více možností interpretace, a to díky symbolickým či metaforickým významům, které si každý může dostadit nejen podle autorových představ a náznaků, nýbrž i podle svých životních zkušeností. Tomie vychází ve vynikajícím českém překladu a i díky němu přináší prostě nezapomenutelný prožitek.


KOMPLETNÍ NABÍDKA VYDAVATELSTVÍ CREW JE K DISPOZICI TADY


FOTO: crew.cz