Karneval duší

Nízkorozpočtová kultovní hororová klasika   svého času udávající směr a dodnes je u   mnohých snímků znatelný vliv. Příběh je   jednodušší než by se zdálo, ale v rámci   depresivních, strašidelných a vůbec   deprimujících scén, je z námětu vytlačeno   maximum. Už ta představa, že někdo jako   zázrakem přežije těžkou autonehodu, aby si   posléze uvědomil, že v okolí není něco v   pořádku, pohyboval se ulicemi s pocitem být   neustále pronásledován podivnou postavou, po   nějaké době si uvědomil, že pro okolní svět   jakoby byl neviditelný a navíc byl přitahován   do děsivého místa jakési opuštěné pouťové   atrakce, může být pro mnohého něco naprosto   nepředstavitelného. Okolní svět jako by se   zkrátka změnil, i když vše probíhá tak, jak   má. O to víc vyzní šokující finále.   Režisér Herk Harvey, který si ve snímku i   zahrál, naplnil svůj filmový počin spoustou   strašidelných a znepokojivých obrazů   množstvím lidí strašidelně hledících do   kamery, dlouhými záběry jak v interiéru, tak i   v exteriéru, s tajemným dojmem, že se něco   stane, množstvím opuštěných budov   vyvolávající nepříjemný pocit, rychlé   přiblížení či zrychlení obrazu, a dalších   metod k vytvoření opravdového znepokojivého   diváckého pocitu během sledování. Tomu   napomáhá i pronikavě zlověstný soundtrack   podtrhující danou atmosféru. Nakonec, zvuk   varhan už v podstatě mluví samo za sebe.   Snímek je zkrátka plný nápadů, které v 60.   letech prostě museli uchvátit. V dnešní době   už je to právě vlivem stáří snímku zcela   někde jinde, ale jako hororová klasika   mysteriozního hávu stále zůstává   příznačná ve své podstatě a daných   tvůrčích myšlenek. Prý se tímto počinem   inspirován i George A. Romero pro natočení   svého legendárního snímku ´Noc oživlých   mrtvol´ (1968). Když oba snímky porovnáme, je   tato informace uvěřitelná. Jedná se tedy o   příznačnou hororovou mysteriózní klasiku,   která by neměla chybět ve sbírce fanoušků   hororových snímků.

Možná jsem ujetej, ale mám rád tyhle filmy ze   šedesátých let. Dnes nadávám na současné   filmy pro jejich naivitu a prvoplánovost, ale   kupodivu u filmů starých padesát let mi to   nevadí. Naopak někdy ty směšné situace,   vypointovaná hudba, výkony herců: to mě   všechno maximálně baví. A bavím se hlavně   při sledování právě těchto filmů. A   myslím, a to nikoho z Vás nezajímá, že by   každý fanoušek filmu měl poznat i tyto filmy.   Není tu jenom Antonioni, Fellini, Bergman,   Kurosawa, Truffaut, Godard, Forman, Scorsese, což   Vám řekne každý snob, ale i filmoví   řemeslníci. A to mě drží při životě.

Kdyby natočili remake asi by dopadl líp,   protože z tohohle filmu jsem měla akorát bolest   břicha. Velice pomalý děj a postavy (teda   přízraky, jak jim asi říkaj) byly fakt k   smíchu. Nebudily vůbec strach ani husí kůži.

Hororový snímek z počátku šedesátých let   dvacátého století. Černobílý a asi na pěti   místech ukřičený. To je vždy, kdy řve   hlavní hrdinka. Většinou se leknete jen v tom   momentě, kdy film máte puštěný jako zvukovou   kulisu a ve chvíli výkřiku děláte něco, na   co se musíte pečlivě soustřeidit. Nicméně je   to zajímavý filmový příspěvek na našem   trhu.

Pro Mary v jistou chvíli přestáva existovat   hranice dvou světů, který z nich je ten pravý?   První ve kterém si připadá ztracená,   nepochopená, nebo druhý, který jí tolik děsí   i přitahuje zároveň. Odpověď na její otázku   čeká nedaleko, stačí jen udělat zásadní   krok.-))

Sice je to starý černobílý film,ale bylo tu   napětí a tajemno.Mě tento film moc nebavil,ale   moje rodiče zaujal...

filmový americký černobílý horor karneval   duší si vzal za cíl zobrazit dvojrozměrnost   lidské osobnosti a promítnout dva světy, svět   reality a svět posmrtného života, do jedné   dějové linie. na počátek 6o. let náročný   úkol s minimem výrazových prostředků pro   autory karnevalu duší, kteří s výsledkem ale   zůstali ve střední kinematografické třídě.   zajímavé prolínání skutečného života do   linie duchovna s hereckým výkonem ústřední   představitelky nedokáží vyplnit mezery v   chabých dialozích, nelogické pokračování   děje, absenci strachu a plíživosti světa   duchů s otřesnými hereckými výkony u   dalších postav, ať těch skutečných či těch   z cháronovy říše; čímž karneval duší   patří mezi nejslabší díla své kategorie.

Vynikajúci horor... čiernobiely ale vynikajúci.   To ako urobili celú tú atmosféru filmu bolo tak   geniálne, že mno... paráda