Jak už název napovídá, v pochmurné realitě Gotham City se prohání dvojník „Netopýřího muže“.  Ten skutečný, tedy Bruce Wayne, z toho může mít veliké nepříjemnosti. A to i přesto, že jeho doppelgänger nevraždí slušné lidi, nýbrž zločince – vrahy, dealery, překupníky, ... Zabíjí je různě – některé třeba věší, jiné topí, ... Klidně za přítomnosti kamer. Měli něco společného? Jde někomu o to, aby se na Batmana ještě víc naštvala policie, která ho už tak nemusí, jelikož dělá jejich práci lépe než oni sami? A co když dvojník pracuje pro vlivnou a nebezpečnou osobu?

Pod tento komiks se podepsali tři autoři. Mattson Tomlin stvořil pro Netflix film Project Power a pracuje na anime seriálu o Terminátorovi. Andrea Sorrentino je podle obálky „v komiksovém světě proslulý svou napínavou, náladovou a intenzivní kresbou a kreativním rozvržením stránek, které překračuje hranice běžného vyprávění a evokuje hluboké, sugestivní dušení stavy.“ S tím se dá souhlasit jen z části. Jordie Bellaireová má zkušenosti s kolorováním příběhů o postavách ze stáje DC Comics. Jak známo, celosvětově populárnímu superhrdinovi se věnovali i Mike Mignola nebo Frank Miller, jejichž díla o Temném rytíři jsou ve vydavatelství Crew také k dispozici.

Samotný Batman: Dvojník má nepřekvapivě blízko k neo-noirovému/ gothickému pojetí. Tak se může stát, že si při čtení mnozí vybaví kultovní a vizuálně ještě preciznější Vránu. Možná ani tak ne přímo předlohu Jamese O’Barra, jako ve větší míře tenhle vynikající počin v režii Alexe Proyase, o kterém jsme si už napsali a který samozřejmě bohužel nechvalně proslul tím, že byl při natáčení zastřelen Brandon Lee, představitel hlavního hrdiny Erica Dravena. V každém případě platí, že jak v novém filmovém, tak komiksovém Batmanovi, kladou tvůrci důraz rovněž na detektivní linku.

 










 

Proto tady máme férového detektiva Blair Wongovou s asijským původem, která s titulním superhrdinou má cosi společného, což z ní dělá snadný cíl pro jeho pro dobrou věc nezbytnou manipulaci. Dále tady máme všemocného magnáta Weskera (něco jako senátor Roarke ze Sin City). Také se setkáme s krysákem Otisem Flanaganem, jenž svou vizáží připomíná jistého velice neoblíbeného politika. A opomenout nesmíme ani afroamerickou psychoterapeutku Leslie Thompkinsovou, u které se na začátku objeví zraněný Bruce Wayne (hodně dobrý nápad, jak rychle čtenáře a čtenářky vtáhnout do příběhu) a která to všechno myslí dobře, byť v Gotham City si nemůžete být skoro nikdy ničím jistí. Sám Batman svým jednáním vcelku logicky oproti svým dalším filmovým i komiksovým verzím příliš nevybočuje – pořád nejde daleko ani pro drsnou hlášku, ani pro tvrdou ránu, ani pro hlubší úvahu.

Batman: Dvojník je líbivý komiks, který obsahuje i vítané odbočky, jaké poodhalují backstory některých postav. Na druhou stranu, rozdělení do tří sešitů nebylo nutné. I tak totiž dochází ve vyprávění k některým chaotičtějším, těžkopádně odvyprávěným pasážím, jaké nepříjemně vytrhávají z kontextu. To se přece stává i u filmu, že řazení záběrů za sebe není v některých sekvencích zrovna optimální. Dobré komiksy však nezapřou, že jsou pro zfilmování vhodnější, než romány či povídky, jelikož storyboard už je vlastně hotový. U Batman: Dvojník by případné zfilmování mohlo být velmi úspěšné, ale holt by se neobešlo bez výraznějších úprav.  

FOTO: crew.cz