Možná víte, že původní manga série Ghost in the Shell ze stvořitelské dílny Masamune Shirowa patří nejen v rodném Japonsku ke kultovním záležitostem. Možná taky víte, že se stala velkou inspirací pro Matrix. Jenže zatímco film tehdy bratrů Wachowských by nepochybně slavil úspěch i teď (když jsou z nich navíc sestry), velkorozpočtová hollywoodská adaptace Ghost in the Shell v režii Ruperta Sanderse (Sněhurka a lovec) se dost nepovedla a není vyloučeno, že ji ocení jen skalní příznivci předlohy. I když mnozí z nich zřejmě také budou mít výhrady.

Nevím, jestli má vůbec nějaký smysl psát o příběhu, protože ten slibně a ambiciózně vyhlížející sci-fi projekt totálně zazdil. Na začátku se dozvíme, co znamená název. Název znamená, že mozek hlavní hrdinky je vložen do jinak dokonalého kybernetického těla, což dále znamená, že se stává v podstatě takovým ženským Robocopem, akorát bez satirického, násilného či jakéhokoliv jiného přesahu. A ještě dodejme, že se tu objevují také Robo-geishy, ale bohužel k té z „lahůdky" Noboru Iguchiho mají relativně daleko.

Zápletka, že někdo vraždí přední představitele společnosti Hanka Robotics, začne po půl hodině nudit, což se tak někdy u slibně a ambiciózně vyhlížejících sci-fi projektů stává. Sice víme, že z reklamního prostředí vzešlý režisér není kdovíjaký vypravěč, avšak tady jsou na vině spíše scenáristé (přeci je vyloučeno, aby taková byla už předloha). Pozornost se tedy musí soustředit na něco jiného. I když tady vlastně není na co. Nabízela se výprava, nicméně futuristický design města nepůsobí příliš originálně – vzpomeňme na nový Total Recall, segment se Sonmi˜451 z Atlasu mraků, na trailer vpravdě futuristického filmečku Roberta Rodrigueze s názvem 100 Years, který bude mít premiéru 18. listopadu 2115, a zamysleme se, jestli by náhodou takhle nějak nevypadal ve dne svět Ricka Deckarda – a oproti zmíněným titulům je u Ghost in the Shell docela problém jej přijmout, neboť tvůrci k němu zaujímají takový dost neosobní přístup.

O nějakém poselství či sofistikované reflexi současnosti, jaké najdeme ve spoustě precizních sci-fi, se tady taky nedá mluvit. Taková Morgan, o níž byla řeč minulý týden, nabízí chytřejší podívanou, po jejímž zhlédnutí nezůstane mírná frustrace z toho, že místo výjimečného sci-fi zážitku dostanou příznivci žánru něco, na co si s největší pravděpodobností za několik měsíců ani nevzpomenou. Kdyby alespoň přibylo těch efektních zpomalovaček a cool seskoků, tak trochu á la Assassin’s Creed.

Ghost in the Shell zasluhuje největší plus za to, že se tu v jedné výraznější vedlejší roli objevuje „Beat“ Takeshi Kitano (zajímavé, že on mluví japonsky, ostatní vesměs anglicky, a přece si všichni rozumějí). Skvělý japonský herec a ještě lepší režisér obvykle zastává úlohy pouze ve svých filmech. V převážně anglicky mluvených se objevil doposud dvakrát – v Johnnym Mnemonicovi, a také ve vlastním dramatu s názvem Ve spárech Yakuzy. Pro mě jakožto pro jeho velkého fanouška, je tohle velká událost. Ghost in the Shell celkově nemá špatné obsazení (Pilou Asbæk, Juliette Binoche, Michael Pitt, …), ale má značně nezajímavé postavy. Nicméně nemusíme zoufat, protože v červenci 2018 bude mít premiéru jiný biják podle japonského manga komiksu. Jmenuje se Alita: Battle Angel a pro mě osobně se jedná o nejočekávanější podívanou celé této dekády!

FOTO: CinemArt