Mít veřejnou prádelnu nemusí být vždycky výhra. Zvláště tehdy, kdy váš letitý otec už není tak bystrý jak býval, když se s vámi chce manžel rozvést, když vaše dcera přivede lesbickou přítelkyni a když se o vás začne náramně zajímat IRS neboli berňák. Právě na tamní schůzce se hlavní hrdince Evelyn Wangové zjeví její manžel z jiného vesmíru a řekne jí, že takových vesmírů existuje celá řada a že se jí samotné snad v každém daří lépe. Někde je šéfkuchařkou, jinde filmovou hvězdou, ještě jinde má místo ruky párky a někde zase žije ve vztahu s nepopulární úřednicí Deirdrou, se kterou má ve svém universu právě teď schůzku. Zjistí, že vše je v ohrožení kvůli Jobu Tupaki, což má být … Ne, radši nebudu dál spoilerovat. Jen dodám, že existuje způsob, jak si osvojit dovednosti z jiných vesmírů a že je nutné pochopit a umět využívat pravidla.

Jenže to není jen tak, když naši pozornost neustále narušuje tolik bizrních záležitostí typu mývala pod čepicí nebo mávání nad hlavou se psem na vodítku. Tady se pohybujeme v ještě jiné rovině, než třeba v Kung Fury. Ale nejhorší je, že režisérské duo Dan Kwan a Daniel Scheinert, zodpověděné i za toto, tvoří bizarnosti pouze pro ty samotné bizarnosti, protože jim připadají cool a správně ujeté. To je zásadní rozdíl oproti například Kulkám spravedlnosti či RoboGeishe, jelikož bulharským či japonským tvůrcům častokrát připadá normální to, co diváci a divačky v ostatních státech považují za bizardní a neobvyklé. A když si sami tuto bizarnost či neobvyklost uvědomují, častokrát ji servírují za účelem parodie. Sledovat počin s takovým přístupem pak vskutku pobaví.

Hrstka nápadů je ve Všechno, všude, najednou určitě pěkná a originální, stejně jako střihová skladba zůstává po celou dobu přehledná, což bylo při té spleti obzvláště důležité, nicméně hlavní účel komedie naplněn nebude. Naplněn by totiž byl akorát v případě, že by tvůrci po celou dobu servírovali všechno i všude navážno, tj. bez jakékoli viditelné nadsázky. Srovnávání s novým Doctorem Strangem, se Zdrojovým kódem nebo s Osudovým dotykem jsou zcela bezpředmětná, což platí stokrát v souvislosti s Atlasem mraků, kde sledujeme postavy v průběhu věků, ale na stejné časové ose. Bývalo by nemuselo být od věci odpustit si rádoby dojemné a emotivní vyřešení rodinných nesrovnalostí, protože to jsme viděli napříč žánrý už nesčetněkrát. V případě tohoto dílka jakoby představovalo záchranné východisko tvůrců ze slepé uličky.

 










 

Jedna věc je chtít natočit takto ulítlou podívanou, druhá obsadit do ní velké vězdzdy. S nabídkou souhlasily Michelle Yeoh a Jamie Lee Curtis. Scénář jim občas předepisuje situace, jakými do jisté míry pošpiní celou svou předchozí kariéru, včetně Tygra a draka, resp. Pravdivých lží. To už se holt někdy stává i těm úplně nejhvězdnějším. Arnold (Junior), eventuálně Sylvester Stallone (Stůj, nebo maminka vystřelí) by mohli vyprávět. Ničemu nepomáhá ani rozdělování do tří kapitol podle slov, z jakých se skládá název filmu. Pro něj jinak vesměs platí, že – na rozdíl třeba od původního Matrixu – byla myšlenka dobrá, jenže provedení přeci jen pokulhává.

Všechno, všude, najednou určitě není filmová senzace roku, ja se nás snaží přesvědčit plakát. Komerční úspěch v USA byl ovšem velký, takže z tohoto bijáku udělal sleeper hit. Každopádně to nic nemění na tom, že se postavy sem tam chovají iracionálně i v rámci celé iracionální zápletky. Někdy se stane, že opětovné zhlédnutí pomůže dojem z daného projektu výrazně vylepšit. Obávám se však, že Všechno, všude, najednou nebude tenhle případ. Spíše se před zhlédnutím vyplatí nedbat zahraničních ohlasů a nemít žádná velká očekávání. Znovu se zkrátka přihodilo, že hra na efekt (neplést se hrou s divákem, protože ta tady neexistuje) zazdila skutečný potenciál daného námětu.

FOTO: Bontonfilm