Předně si pojďme říct, že tento film je dokonalý ve své nedokonalosti. A vůbec není snadné rozlousknost, jestli se jedná o geniální parodii na hollywoodské spektákly nebo totální úlet pramenící z toho, že bulhaři jsou trochu jiná mentalita. Což přivádí k myšlence, že by se naopak mohlo klidně jednat o rafinovanou poctu všem hollywoodským spektáklům (přemýšlejte o tom!). Ale nebudeme to raději dále rozvíjet a řekneme si, že jediné výraznější zklamání spočívá v tom, že Danny Trejo, kterého jsme si kdysi předtavili v profilu rozděleném na jednu, dvě, tři části, se tady zjevuje dohromady na dvě minuty a třiatřicet sekund. Počítám, že mohl mít maximálně tři natáčecí dny. Fakticky zamrzí, že se naposledy zjeví po dvanácti minutách, když poprvé ho spatříme kopat hrob už po 208 sekundách.

A to, prosím pěkně, hned po výživné akční sekvenci, ve které nechybí prase na vznášedlu a lilipután. A také nějaký ten méně povedený digitální trik. Přitom ty ve zbytku filmu – pomineme-li helikoptéru – vůbec nejsou špatné. A co se týče technické stránky, Kulky spravedlnosti hodně překvapí tím, jak jsou ve své podstatě mimořádně zručně jsou natočené, včetně několika parádních střihů a několika na realizaci evidentně opravdu náročných záběrů. Akční scény nepostrádají dynamiku a přitom jsou pořád krásně přehledné. Tvůrci si dovolí flashback a dokonce i flashforward, tedy vždycky ošemetný postup, který ale funguje. Akorát je otázka, jestli bylo všechno doopravdy chtěné.

Tak jako fakt, že vedle čistokrevné sci-fi místy občas sledujeme (spaghetti) western, svým způsobem psychologické drama a dokonce sklouzáváme i do exploitation žánru. Rovněž masky snesou ta nejpřísnější kritéria. S nimi související gore efekty působí dojmem, že se na filmu podíleli Howard Berger, Greg Nicotero a/nebo Tom Savini. Profesionální výprava a pestré dekorace také nemají chybu. Dokonce mám pocit, že se natáčelo ve stejných kulisách jako Expendables 2 při první scéně s Chuckem Norrisem. Mimo jiné pak v Kulkách spravedlnosti nechybí (pozor na menší spoilery!) incest, tajný bunkr, takříkajíc nestandardní robot, ještě méně standardní záporák, napůl zdařilá teleportace, (polo)nazí muži, nahé ženy s pevnými ňadry, cestování časem, kulky zabíjející pouze skutečné zlosyny, slavný fotbalista a spousta dalších věcí, které snad ani už nechci prozrazovat. Ne proto, že s nimi někdy ani dál nepracuje, ale abyste si mohli pořádně užít ten příběh, který jest poněkud svéráznější povahy.

 










 

Pojďme tedy zkusit dát dohromady nějakou synopsi: Během třetí světové války vznikla nová rasa „Nadčlověků“, ze které by měl asi Adolf Hitler (nikoli však tenhle) radost. Došlo k vyšlechtění prasočlověka! Jenže situace se vymkla kontrole, a přestože USA a Rusko v boji spojily síly, Rypáci (neplést s Ropáky, i když …) zvítězili a nyní vládnou světu. Lidi jsou pouhou potravou a kdesi v New Yorku existuje prasečí matka (něco jako vetřelčí královna), kterou by mohlo být dobré zničit. Udatným a neohroženým bojovníkem zůstává snad akorát Rob Justice, jehož asistentky se bohužel často probouzejí mrtvé, což u Yany Marinovy, nikoli nepodobné Leně Headey, skutečně naštve. Společně se zbývajícími členy hnutí odporu, včetně jisté Liudmily a své sestry Rakshy s knírem (mělo by jít o dceru postavy Dannyho Treja) v podání Doroteyy Tolevy, bude zapotřebí učinit všemu přítrž. A ideálně vypátrat obávané prase jménem Benedict Asshole – neplést s jeho bratrem Robertem Assholem, ani s jiným prasetem Massimem Zardim!

Hlavní hrdina dost hláškuje a nejen on nezřídka při tom hláškování pronáší otřepané, klišoidní fráze typu „je to past“, „už jsem viděl hodně bolesti“, „nebyla to tvoje chyba“, „musíme rychle“, „nemůžeš jít se mnou, je to nebezpečné“, „chybí mi“, „učej se rychle a vyvíjej se.“ A k tomu přídává několik svých poznámek o bohu jako například „bůh ho možná ztratí, ale já ne“, „bůh není chyba lidí, lidi jsou chybou boží“ a samozřejmě „bůh neexistuje, říkáme tomu teleport“. Ano, občas se stane, že reakce na nějakou repliku nedává úplně smysl, případně že nějaká scéná působí v rámci jednoty děje poněkud navíc, nebo že nějaká naopak chybí, nebo že si postavy protiřečí nebo že později začnou řešit poněkud zásadní problém, který do té doby vůbec ani nezmínili … Takže se sem tam můžou diváci trochu ztrácet, nicméně nejedná se o žádný výrazný odklon. A v podání tvůrců tohoto počinu to vlastně není průšvih, nýbrž spíše projev originality povyšující Kulky spravedlnosti na nefalšované moderní umělecké dílo!

Kulky spravedlnosti s velkou pravděpodobností nebudou jediným takovým dílkem svého druhu, ale to nic nemění na tom, že se maximálně zaujmou svou unikátností a ve finále můžeme dokonce hovořit o jakémsi varujícím přesahu/poslání. Možná má jít až o sofistikovanou satiru, která nastavuje zrcadlo společnosti. Hlavně ale zároveň využívá prvky viděné především v hollywoodských akčňácích i sci-fi filmech. Ovšem kombinuje je se svými vlastními postupy, které činí z tohoto bijáku ke konkrétnímu žánru složitě zařaditelnou podívanou pro opravdové fajnšmekry. Jen s malou porcí nadsázky dodávám, že doteď bylo mým nejvíc nejoblíbenějším filmem Desperado, ale Kulky spravedlnosti se mu nejen díky Dannymu Trejovi, jehož můžeme vskutku vidět v celé řadě nejbizarnějších a nejpodivnějších projektů, stávají silnou konkurencí.


NA FESTIVALU FUTURE GATE BUDE FILM K VIDĚNÍ:
1. února v kině Lucerna od 18:45
9. února v brněnském kině Art od 17:00
3. dubna v plzeňském DEPO2015 od 19:30

FOTO: futuregate.cz