Film Teorie tygra byl v roce 2016 velkým hitem. Jedním z těch, na který chodí diváci a divačky do kina vícekrát. Následně stvořil Radek Bajgar v české kotlině nevšední Teroristku, která velmi pozoruhodným a filmařsky zručným způsobem rozvíjela vcelku jednoduchou myšlenku. Režisér se na sebe těmito dvěma projekty vlastně upletl bič, který nezničila ani jeho slabší televizní díla. Tento nejnovější počin vzniknul nepřekvapivě už za pandemie a původně se měl jmenovat Teorie touhy, ale nakonec byl název poupraven. Patrně proto, aby nedošlo ke spojitostem se zmíněnou Teorií tygra, přestože bychom tady nějakou asi našli, ale srovnávat nebudeme.

Kdesi v jakémsi resortu probíhá kurz, který má dopomoci k tomu, aby manželské páry obnovily svoji ztracenou jiskru a začali po sobě zase toužit a mít se velmi rádi. Ředitelem objektu je pan Mech, který často přijde s nějakou moudrou myšlenkou a má smysl pro fair play. Jo, a taky se nechá vozit psím spřežením. Nicméně samotný kurz má pod palcem jistý týpek-guru jménem Mazel, což má asi být vtipné, ale není. Na rozdíl od jeho vzdělání. Brzy natrefíme na svůdnou milenku jednoho z manželů a samozřejmě nemůžou chybět osoby ze Slovenska. V každém případě středobod příběhu leží v něčem docela jiném.

 










 

Co se dvojic týče, jedna nás nebude prakticky vůbec zajímat, druhá se k sobě – na rozdíl od ostatních – má až příliš vřele. Další tvoří arogantní, leč v jádru přesto dobrosrdečný (zvláště pokud jde o výpomoc sympatickým policejním vyšetřovatelkám) stavař, ale pak tady máme Helenu a Bedřicha (Lenka Vlasáková a Stanislav Majer), který po objímací terapii padne bezvládně na zem. K objímání nutno připomenout, že nevidíme reakci té druhé osoby, se kterou se objímáme, což znamená, že je dobrá šance, abychom coby diváci zjistili díky střihové skladbě z výrazů ve tváři dotyčných více, než v ten moment vědí oni sami. V každém případě stav padnutého vypadá všelijak, přičemž se nabízí otázka, co se vůbec doopravdy stalo. Bylo to z přepracování? Z nahromadění testosteronu? Nezaviděná smolná náhoda? Nebo se ho snad jeho paní chtěla zbavit?

Správnou odpověď přichází rozluštit policejní duo ve složení Jana Plodková a Radek Holub, kteří tenhle film vytahují z pořádné kaše. Vlastně ne samotný film, nýbrž i jeho režiséra, který se smutně rozhodnul jít s davem a absolutně rezignoval na nějaký smysluplný vývoj a moment překvapení. Potencionální vítaná inspirace Agathou Christie, konkrétně vzhledem k izolovanosti resortu třeba k Vraždě v Orient Expresu, vezme brzy rázně za své. A ono detektivní rozluštění celé zásadní hádanky je pak naprosto odbyté. O mámení hesla z autistické pracovnice resortu raději ani nemluvě.

 










 

Přitom se díky její herecké představitelce Ivaně Uhlířové stává postavou, která je natolik zajímavá, že se o ní může film ve své druhé polovině opřít. Spolu s tím uvedeným policejním duem, přestože oba občas postrádají nejzákladnější logické uvažování (viz především bločky pod nohy). Společná scéna Ivany Uhlířové s Radkem Holubem při pojídání čočky se dá označit za jednu z mála, která má nějakou pointu, resp. který může celý příběh posunout záživnějším a snad i vtipnějším směrem. Humoru se v Kurzu manželské touhy totiž vyskytuje velice málo. Štěstí, že Jana Plodková hodně zachrání povedenými momenty, třebaže si při nich musí kvůli nedobrému scénáři vystačit třeba jenom s tím správným pohledem, který však vydá za víc než deset replik v dialogu.

Kurz manželské touhy je další lidová komedie, jejímž velkým přínosem by mohl být fakt, že probudí diváky a přinutí je si uvědomit, že to přece musí jít udělat lépe. Tedy co se té detektivní linie týče, protože onen kurz sám o sobě lákavě nezní. Obsahová prázdnota jest tentokráte očí bijící. Na druhou stranu pořád platí, že u nás za posledních 15 roků vzniklo několik méně zdařilých komedií, ve kterých se dějí ještě prapodivnější věci, přestože se rovněž můžou pyšnit výborným obsazením. Nicméně i ve filmografii těch největších tvůrců se často najde nějaký přešlap. Tak věřme, že příště příjde Radek Bajgar zase s počinem, jaký nabídne větší přesah.

FOTO: CinemArt