Jedná se samozřejmě o adaptaci přeslavné knihy Agathy Christie, kterou jsem nečetl, přestože se o ní praví, že přináší „jeden z nejnapínavějších a nejzáhadnějších detektivních příběhů, jaký byl kdy vyprávěn.“ Jsme filmový portál, takže hodnotíme filmy a ne jejich knižní předlohy. Nová Vražda v Orient expresu přestane být napínavá krátce po té vraždě. A záhadná je, to ano. Bohužel však v negativním slova smyslu. Přičemž nejde ani tak o to, že Hercule Poirot je nejen kvůli svému kníru, který tady dostává nový, zábavnější rozměr, dosti nesympatickou postavou (přestože ho hraje Kenneth Branagh). Na rozdíl třeba od Sherlocka Holmese (zvláště když vypadá jako Robert Downey Jr. a zaplete se do Hry stínů).

Tentokrát začínáme u Zdi nářků v roce 1934, kde bude zapotřebí vyřešit záhadu trhliny ve zdi, jež se později stane zajímavou metaforou/referencí. Vždy precizní a pečlivý Hercule Poirot, mstitel nevinných a člověk, který vidí svět takový, jaký by měl být, tu kvůli souměrnosti neváhá šlápnout dvakrát do stejného lejna. Záhada se následně vyřeší a to nejlepší máme za sebou. Pak totiž bude nutné nastoupit na vlak. Jenže cestou dojde na dvě podstatné události. Lavina zasype trať a vlak vykolejí (otřesně natočená scéna). A jeden z pasažérů bude zavražděn, přičemž je zřejmé, že vrah rovněž sedí ve vagónu do Calais. Plánovaný klid se tedy pro slavného detektiva opět promění v práci a začíná skutečný Teror ve vlaku.

Nejprve tedy k tomu obsazení. Hlavní postavu si tedy tentokrát zahrál sám režírující Kenneth Branagh. A je na něm znát, s jak velkou energií a obdivuhodným zaujetím k tomuto projektu přistoupil. (Ale kdy taky k nějakému takto nepřistoupil, že ano?!?) Poirot má dokonce jakožto Belgičan stejný přízvuk, jako Jean-Claude van Damme. Jeho rozhovor s Ratchettem (Johnny Depp) bude spolu s „poslední večeří“ a úvodní sekvencí nejlepší scénou filmu, ve kterém dále uvidíme třeba Michelle Pfeiffer, Willema Dafoa, Judy Dench, Dereka Jacobiho, Penélope Cruz, Joshe Gada, Daisy Ridley či Lucy Boynton. Snad je to dáno i charakterem postav, že ostatní za Branaghem zaostávají. Proto by asi bývalo této Vraždě v Orient expresu i z hlediska napětí pomohlo, kdyby byl počet podezřelých/cestujících zredukován třeba jenom na šest. Protože i takhle se stalo, že máte dvě postavy, které fakt nechcete, aby byly zavražděny, a přitom to schytá právě jedna z nich!

Režisér volí vskutku zajímavé filmařské postupy, kterak vyjádřit Poirotovy myšlenkové pochody. Na druhou stranu skoro vůbec nepracuje s uzavřeným/stísněným prostorem vlaku. A občas jakoby se nechal ovlivnit surrealismem. Ať už kvůli rozmístění sedících cestujících ve vlaku (jídelním voze), faktu, že v některých momentech je až příliš vidět, že se natáčelo v ateliéru, a také proto, že při leteckých záběrech připomíná Orient expres spíše Polární expres. Závěrečné poselství se však přesto podařilo naservírovat s patřičnou úderností.

Není pochyb, že to tehdy, když autorka příběh napsala, musela být pecka. V dnešní době se při té záplavě filmů a seriálů však jeví příběh a zápletka býti zastaralé. Není těžké rozpoznat, která postava lže, až to začne iritovat. Navíc tu teď máme i černocha, aby snad někdo nehulákal kvůli diskriminaci. Už na začátku se vlastně objeví cosi, co v podstatě prozradí rozuzlení. Vyšetřování dále probíhá víceméně přímočaře, tudíž nedojde na pořádně nečekaný twist (nebo ještě lépe pořádně nečekané twisty). Tedy na to, co povyšuje dobrou detektivku na skvělou. A samozřejmě nelze nezmínit fakt, že skutečný pachatel Vraždy v Orient expresu je naprostý amatérský hlupák! Kvůli tomu, jak vraždu provedl, i kvůli tomu, že ví, že ve stejném vagónu cestuje Hercule Poirot!!!

Vražda v Orient expresu slibovala mnohem více, než nakonec nabídla. Michael Green (Green Lantern, Logan: Wolverine, Vetřelec: Covenant, Blade Runner 2049) asi nebyl nejoptimálnější volbou pro napsání scénáře. Pochopitelně se nabízí srovnání s verzí Sidneyho Lumeta z roku 1974, která byla nominovaná na šest Oscarů, z toho Ingrid Bergman jeden získala. Zaujala kvalitnějšími dialogy a propracovanějšími charaktery postav. Branaghův počin zase lépe exponuje a ztvárňuje postavu Hercula Poirota a důmyslněji zakomponovává onu backstory, tedy případ Armstrongových. Díky tomu si pak nejeden může vzpomenout na tu jednu povídku z Divokých historek. Taky velké uznání, že se tvůrci rozhodli natáčet na pětašedesátimilimetrový film. Nicméně celkově vzato zkrátka Vražda v Orient expresu zůstala za očekáváním. A to si ještě odvážně nechává otevřená vrátka pro případné pokračování. Takže bude patrně výhodnější se raději podívat třeba na Branaghovu žoviální (samozřejmě shakespearovskou) komedii Jak se vám líbí?.  

FOTO: CinemArt