FDb: Nacházíme se na křtu knihy Podnikání pro bohémy. Co se v ní můžeme dočíst?

Lenka Vlasáková: Autor Tom Hodgkinson v ní rekapituluje svoje zkušenosti, kdy se sám pustil do podnikání bez jakýchkoliv zkušeností. Sám mluvil o tom, že se v ní snažil o upřímnost, takže tam ukazuje všechna úskalí, na která jakožto neznalý podnikatel narážíte a se kterými se musíte vyrovnat. Buď to musíte překonat, nebo to vzdát. Myslím, že tam ukazuje, že nemáte ztrácet chuť a nadšení dělat věci, které děláte ze své vlastní vůle.

FDb: Z jakého důvodu jste byla vybraná jako kmotra knihy?
Lenka Vlasáková: Myslím, že to bylo kvůli jeho předchozí knize, která se jmenuje Líný rodič. V Čechách měla velký úspěch a myslím, že nakladatelství i vzhledem k mým dětem a mým názorům, které zveřejňuju, mě oslovilo, jestli chci pokřtít i tuhle knihu, do které jsem tedy zatím měla čas jenom nahlédnout. Celou jsem ji ještě nečetla. A byla jsem hrozně ráda, protože líné rodičovství hodně koresponduje s mým přístupem k rodičovství a vůbec ke svobodnému životu, který, jak doufám, vedu.

FDb: Myslel jsem, jestli to třeba není z toho důvodu, že se vedle herecké kariéry chystáte ještě podnikat …
Lenka Vlasáková: Ne … No, i když, upřímně řečeno, teď je zrovna takové období, kdy o tom s mým mužem (Jan Dolanský – pozn. aut.) přemýšlíme, jakým způsobem bychom ještě uchopili tu naši profesi. Neřeknu, v čem bychom podnikali, ale každopádně minulý týden jsme si založili živnosťák. Vlastně ještě předtím, než jsem si domluvila tenhle křest, takže se to krásně sešlo.

FDb: S Honzou jsem dělal rozhovor na natáčení filmu Raluca a položím vám stejnou otázku. Máte nějaký oblíbený film z těch, ve kterých jste hrála?
Lenka Vlasáková: Nemám.

FDb: Která role byla pro vás nejnáročnější, co se přípravy týče?
Lenka Vlasáková: Každá ta role si s sebou nese něco. Teď, protože hraju paní Kramářovou ve filmu o Aloisi Rašínovi, hodně přemýšlím o jejím životě a ještě se musím naučit určitou choreografii. Každá ta role vám dovolí vstoupit do jiného světa, než ve kterém se normálně pohybujete. Ale spíše tam jenom načuchnete. Třeba když hrajete cukrářku nebo veterinářku a máte rodit tele … Ale že bych měla opravu nějaké velké přípravy, na to u nás, abych pravdu řekla, nebývá čas. My takhle nepracujeme. To je takový ideál amerických herců, kteří jsou zaplacení třeba na rok a mají možnost té přípravy. U nás se takhle nepracuje, protože my většinou pracujeme na několika projektech najednou. Takže vlastně nevím.

FDb: Je tomu dvacet roků, co jste dostala Českého lva za Hlavní ženský herecký výkon ve filmu Lea. O tom filmu se už tolik nemluví, tak kdybyste mohla oživit, o čem vypráví …
Lenka Vlasáková: Je to příběh dívky, která je týraná svým otcem a přestane mluvit. A nakonec ji adoptivní rodiče prodají takovému zvláštnímu, opuštěnému Němci, který si ji odveze na svůj statek, kde se spolu snaží si vytvořit nějaký vztah. Ale díky té jeho lásce se sblíží a ona začne alespoň trochu mluvit. Ale celé to bohužel končí tragicky.

FDb:  A kdy pro vás bylo nejnáročnější pochopit jednání té postavy, kterou jste hrála?
Lenka Vlasáková: No třeba když jsem přemýšlela o paní Goebbelsové. Ale pořád jsem si uvědomovala, že se v té Lídě Baarově pohybujeme v roce 1936 nebo 1937, a to její jednání, které nám je nejznámější, se odehrálo skoro o deset let později. Takže i ten člověk se nějakým způsobem vyvíjí. Ale přeci jenom nějaké drobné rysy jsem se tam snažila dostat. Ten důsledek toho jejího jednání je mi totálně cizí, takže to jsem se snažila pochopit.

FDb: Trochu jsem čekal, že zmíníte i film Petra Václava Nikdy nejsme sami. Dá se vůbec jeho režijní styl připodobnit k jinému režisérovi, se kterým jste pracovala? Přeci jen jeho filmy jsou hodně svérázné …
Lenka Vlasáková: No, vlastně s Honzou Hřebejkem se pracuje podobně, protože oni na tom place vlastně hledají. Třeba Honza Hřebejk spoluvytváří ten scénář, ale v momentě, kdy už se natáčí, jsou oba ochotní na tom díle dále pracovat a nechávají hodně pracovat herce. Ale ten Petr pracuje více dokumentárním způsobem.

FDb: Zmínila jste film Lída Baarová. Vybavíte si ten moment, kdy vám Filip Renč tu roli nabídnul?
Lenka Vlasáková: (smích) No udělalo to „uf“. Ale pak jsem si říkala: ‚Tak jo, hraješ samý pozitivní postavy nebo ženy, které jsou mleté životem, ale nakonec se vzedmou. Tak pojď se taky podívat na jiný břeh.‘ (úsměv)

FDb: Spousta lidí si vás určitě bude pamatovat z komedie Ženy v pokušení. Setkala jste se někdy v reálném životě s nějakou takovou osobou, jakou tam hrajete?
Lenka Vlasáková: Já myslím, že s tím filmem se ztotožňuje spousta žen. Alespoň teda podle reakcí, které od té doby mám. A vzhledem k té návštěvnosti, která v těch kinech dosáhla přes milion, těm televizním reprízám a tomu, jak za mnou lidi neustále chodí a říkají, že je to jeden z jejich nejoblíbenějších filmů, který si pouštějí, když je jim i úzko, tak myslím, že ta moje postava rezonuje s leckým.

FDb: Tak vás určitě nepřekvapuje, že vzniká anglický remake Žen v pokušení …
Lenka Vlasáková: A to ani nevím. (smích) Ale je to hezké a přeju jim to.

FDb: S Filipem Renčem teď pracujete na projektu Zoufalé ženy dělají zoufalé věci podle Haliny Pawlowské. Jedná se o ten projekt, který se původně jmenoval Proč jsem se ještě neoběsila?
Lenka Vlasáková: Já vůbec nevím. Ale myslím, že ta knížka se jmenuje Zoufalé ženy dělají zoufalé věci. Ale ty názvy jinak moc nesleduju, protože často se natáčí pod nějakým názvem a v kinech se to pak jmenuje jinak. S tím jsem se už mnohokrát setkala. (úsměv)

FDb: Jakou postavu tam hrajete?
Lenka Vlasáková: (smích) No, to je vtipné. Já tam zestárnu asi o čtyřicet let. Začínám, když mi je asi třicet a jsem primářka na gynekologickém oddělení a porodím hlavní hrdinku. Ale protože se narodí takovým neobvyklým způsobem, tak ji provázím celý život a udělám si z ní takový svůj životní projekt. A můj syn ji taky provází celý život. A končí to tak, že ona rodí své dítě a já jsem zase u toho. Takže je to pro mě takový kruh a končím, když mi je 72 let, což bylo pro mě zajímavé. Ale jinak je to příběh Klárky Issové, která hraje hlavní roli.

FDb: Zdá se mi to nebo opravdu raději hrajete komedie než dramata?
Lenka Vlasáková: Ha. Abych pravdu řekla, tak jsem začala jako dramatická umělkyně a poslední dobou mi nabízejí i komedie a já jsem velmi ráda. Ale zrovna teď budu s Jirkou Strachem točit Labyrint a pracuju na tom Rašínovi a to zrovna komedie nejsou. Takže pro mě se to krásně vyrovnává. Ale taky je pravda, že jsem teď ještě s Milanem Cieslarem natočila další komedii, která se jmenuje Věčně tvá nevěrná. Také jsem ale pracovala na filmu jedné nezávislé režisérky, který se jmenuje Chvilky a to taky není komedie. Takže pro mě je to vyrovnané.

FDb: Je nějaký režisér, kterému byste na základně předchozí pro vás povedené spolupráce kývla na jakoukoliv roli, aniž byste četla scénář?
Lenka Vlasáková: Mně se strašně dobře pracuje s tím Petrem Václavem. S tím mě ta spolupráce hrozně baví, přestože občas jdeme do nějaké kontroverze, ale je to pro mě hrozně obohacující.

FDb: Hrajete i v televizních seriálech. Co je pro vás hlavní kritérium, když si vybíráte televizní seriál?
Lenka Vlasáková: Víte jak to je s těmi seriály. Dlouhodobý seriál děláme my herci proto, že nás to živí. A já mám čtyři děti, takže to mě živí.

FDb: S manželem Honzou Dolanským jste se před kamerou objevila akorát ve filmu Udílení milosti se zamítá, kde jste se vlastně poznali. Od té doby jste spolu ale nespolupracovali. Jak je to možné?
Lenka Vlasáková: (smích) To se někoho zeptejte.

FDb: Musela jste někdy odmítnout roli kvůli jiným závazkům?
Lenka Vlasáková: Určitě, ale už ani nevím, co to bylo. Člověk to hned radši zapomene.

FOTO: Falcon