ROZHOVOR BYL ZÁMĚRNĚ PONECHÁN V HOVOROVÉ ČEŠTINĚ! 
 

FDb: Cesta domů se natáčela celej rok s tím, že třeba na podzim byly tři natáčecí dny, v lednu jich bylo pět, na jaře sedm. Je to pro tebe v něčem složitější, když se nenatáčí souvisle, jako jste určitě točili Gympl nebo Vejšku?
Tomáš Vorel Jr.: Když jde o herce, kterej se živí herectvím a má tendenci se vžívat do role, tak předpokládám, že by to nějakej problém být mohl. Ale v mým případě to tak úplně není, protože já herec nejsem a vlastně ani moc nevím, jak se to dělá. Moje hraní spočívá víceméně v tom, že se naučím text, a pak se snažim co nejlíp trefit do toho, co mam dělat. Ale že by mělo jít o nějaký velký vciťování se do role, tak to v mým případě není. Takže tohle problém nebyl. Horší bylo, že jsem musel chodit skoro tři roky zarostlej.

FDb: Už jsi hrál v několika tátových filmech. Opravdu na sobě nepociťuješ žádnej hereckej progres?
Tomáš Vorel Jr.: Táta se snaží zkoušet a chce, aby věci byly připravený, protože jak potom dělá na place několik filmovejch pozic naráz, tak nemá tolik času se zabývat hercema. Proto dělá zkoušky, aby si na place mohl hlídat záběr a technickou část. Samozřejmě vidí, co se v kameře děje, ale že by k tomu přidával nějaký dlouhý herecký vysvětlování, tak to úplně ne. Spíš si vybírá takový herce, o kterých ví, co od nich může čekat a nechává to na nich. Bohužel v českých podmínkách není možný nazkoušet všechno, protože profesionální herci, který se hraním živí, u nás mívají příliš práce a ani na to nejsou finance.

FDb: Sám jsi říkal, že seš spíše městskej typ, ale i Cesta domů se natáčela na Rabštejnsku. Je nějaká lokace, která tě nejvíc bavila?
Tomáš Vorel Jr.: Spíš bych to zobecnil na to, že je vždycky zábavnější točit mimo město. Je dobrý vypadnout z Prahy a být se štábem i přes noc. Myslim si, že ty nejhezčí natáčení jsou, když člověk nemusí večer domů. Je to v přímým kontrastu s Vejškou, která se celá točila v Praze. To si člověk uvědomí, jaký je natáčení filmu řehole, když se po dvanáctihodinový nočce (noční natáčení – pozn. aut.) vrací do svojí vlastní postele. Tam ten sociální faktor moc nebyl.

FDb: Před Vejškou byl Gympl, ze kterýho se stal velkej hit. Dostal jsi po něm nabídky na roli i od jiných režisérů?
Tomáš Vorel Jr.: Ne, jenom jednou mi zavolali z Novy, jestli chci přijít na casting na nekonečný seriál. Tak jsem byl na castingu, kde jsem měl hrát nějakýho zhulence, což se moc nepovedlo, a pak už nic.

 










 

FDb: Zminils, že seš vlastně neherec. Sice se v práci zabejváš i produkcí, ale ne tou filmovou. Znamená to, že českej film obecně nesleduješ?
Tomáš Vorel Jr.: Ne. Kdybychom se bavili třeba před dvěma třema lety, tak bych řekl, že jsem strašně náročnej divák a že se mi líbí tak jeden film ze sta. Ale ten vkus se mění. Na střední, aby byl člověk trochu cool, tak řekl, že se dívá na všechny Fassbindery a Kurosawy. Pak se staví do role, kdy český film spíše odsuzuje, ale když je starší, tak to může bejt zase jinak. Můj úplně poslední vkus je ten, že jsem objevil anime a už asi tři čtvrtě roku se dívám jenom na anime. Začalo to Miyazakim, protože ten je evropskýmu divákovi nepřístupnější. Ty filmy jsou skvělý a vizuálně fantastický. A pak to pozvolna přešlo v seriály. Takže aktuálně je má sledovací náročnost poměrně nízko.

FDb: Takže ti anime někdo doporučil?
Tomáš Vorel Jr.: Ne, měl jsem celý měsíc covid, tak jsem se díval na Netflix, kde jsou shodou okolností všechny Miyazakiho filmy. Už jsem je kdysi viděl, ale teď jsem se na ně podíval úplně novou optikou. A zjistil jsem, že se mi to strašně líbí. Baví mě ten asijskej způsob vyprávění, kterej je trochu odlišnej od klasickýho evropskýho dramatickýho schématu s hlavním hrdinou, kterej všechno nakonec úspěšně vyřeší a skončí to happy endem. Druhá věc je ta úžasná vizuální stránka. Takže jsem všechny ty filmy viděl třikrát, a pak přešel na seriály.

FDb: Zminili jsme Vejšku. O ní se traduje, že ve scéně, kdy za Michalem Kolmanem, kterýho hraje Jirka Mádl, běží policajti, se k těm filmovejm přidala i skutečná hlídka, která zrovna projížděla kolem a která si myslela, že kolegové fakt pronásledujou zločince. Byls u toho taky?
Tomáš Vorel Jr.: Byl jsem u toho, akorát to byl ten střih, kdy byl záběr jenom na Jirku, protože předchozím záběru se rozeběhneme každej na jinou stranu. Takže já jsem si odběhal svoji část a Jirka pak tu svoji, během který já jsem měl volno a během který se tahle historka přihodila. Ale slyšel jsem to a viděl jsem v dálce zapnutej maják.

FDb: Jirka Mádl právě po Vejšce často říkal, že se z vás stali velký kámoši. Jste pořád v kontaktu?
Tomáš Vorel Jr.: V kontaktu jsme, ale po hříchu jsme se strašně dlouho neviděli. Podle mě je to tim, že jsem poslední dobou hodně nespolečenskej.

FDb: Když jste natáčeli Gympl a Vejšku, říkal táta, že byl s writerama přímo na akcích. Byl jsi taky?
Tomáš Vorel Jr.: Na akcích jsem nebyl, akorát na jedný legální. A pak jsme byli párkrát pod dohledem Pasty Onera na legální zdi v Modřanech, abychom se naučili techniku.

FDb: Jak Gympl, tak Vejška jsou kultovní filmy. Počitám, že se ti dodnes stává, že tě na ulici zastavujou lidi pro podpis nebo pro fotku …
Tomáš Vorel Jr.: Jo, je to tak. Je na tom docela zajímavý, že nejvíc to bylo po uvedení filmu v kinech, protože to bylo čerstvý, to trvalo zhruba půl roku. Pak se to na nějakou dobu odmlčelo, a poslední tři čtyři roky se to zase vrátilo zpátky. Myslim si, že z části je to daný tim, že se film dal zadarmo ke zhlídnutí na youtube. Pak se to samozřejmě tak jednou za rok opakuje v televizi. A v průběhu těch roků se z toho stala klasika. Dost lidí mi řeklo: „Když nevíme, na co bychom se podívali, tak si vás pouštíme na videu.“ Mají ten film jako takovou jistotu.

 










 

FDb: Po Vejšce jsi na delší dobu odjel do Vietnamu, což byla asi velká škola. Vydal by ses tam znova?
Tomáš Vorel Jr.: Klidně. Byly to takový dva roky prázdnin. Teda ne, že bych se tam flákal, ale bylo strašně zábavný vypadnout z Čech. I proto, že se člověk oprostí od jakýkoli český reality, ať už politický nebo třeba sociální. Jedinej kontakt s Čechama byly telefonáty s rodinou. Bylo to velmi očišťující. Další věc, kterou jsem si tam uvědomil, že když je člověk expat v Asii, tak je na něj kladenej strašně malej nárok, co se týče ambicí. To je strašně příjemný. Tam, když se tě někdo zeptá, co děláš, a ty mu to řekneš, tak se o tom už dál nebavíte. Zatímco tady si tě ten člověk, kterýmu řekneš, co děláš, většinou zaškatulkuje do nějaký role. V cizině je na tebe jako na cizince kladenej mnohem menší tlak.

FDb: Přesto ses ale dostal na poměrně prestižní post, kdy jsi dělal manažera casina …
Tomáš Vorel Jr.: To je pravda a dělal jsem to půl roku. Měl jsem na starosti asi padesát hostesek, který se staraly o hosty a o vizuální dojem casina. Je ale asi důležitý říct, že v Asii funguje pozitivní rasismus k bělochům. Bílý muž má v Asii otevřenou spoustu dveří jenom proto, že je bílý muž. Funguje do jistý míry jako takovej maskot. Takže člověk do tý práce chodí, ale nejsou na něj kladený žádný velký nároky. Možná, že je to v něčem i degradující, ale když na tu hru člověk přistoupí, tak taky velmi zábavný.

FDb: Takže když jsi dělal manažera a casino prosperovalo, tak bylo všechno v pořádku. Kdežto kdyby neprosperovalo, tak to berou tak, že je to jejich chyba?
Tomáš Vorel Jr.: Ano.

FDb: Určitě potvrdíš, že Vietnam je oproti střední Evropě úplně jinej svět. Na co sis tam nejsložitěji zvykal?
Tomáš Vorel Jr.: No, i když jsem tam byl dva roky, tak jsem si vlastně neudělal moc vietnamských přátel. Ta společnost je hodně uzavřená a navíc je tam obrovská jazyková bariéra.

FDb: Měl jsi možnost si Vietnam procestovat? Počítám, žes bydlel v Hanoji …
Tomáš Vorel Jr.: Je to tak, dva roky v Hanoji, ale ve Vietnamu jsem byl celkem asi pětkrát, z toho jednou jsme ji projeli s kamarádama na motorce ze severu na jih, takže už to tam trochu prošlapaný mám.

FDb: Lákalo by tě vyrazit i do nějaký jiný země, třeba zase na ty dva roky?
Tomáš Vorel Jr.: Jo, i když čím jsem starší, tím jsem pohodlnější, takže bych to asi zvažoval trochu jinak. Ale pokud bych tam měl zajištěnou práci, tak bych jel víceméně kamkoli.

FDb: Dovedeš si představit, že by ses třeba po šedesátce, na důchod, odstěhoval z města na vesnici?
Tomáš Vorel Jr.: Jo, to si dovedu dost dobře představit. Vzhledem k tomu, že těch městských možností využívám málo, tak je mi asi úplně jedno, kde bydlim. Nehledě na to, že dneska není problém si zařídit homeoffice a většinu práce odbavit z domova. Takže si umím představit, že bydlim někde jinde a sem tam přijedu na víkend do Prahy. Proč ne...

FDb: Pojďme zpátky s Cestě domů. Tvoje postava, Ludva Papoš, se objevuje už v Cestě z města, kde krade v kostele peníze. Nakonec se ale vypracoval v dosti zodpovědnýho revírníka. Myslíš si, že kdyby žil ve městě, že by třeba skončil hůř?
Tomáš Vorel Jr.: (úsměv) To je zajímavý. Já myslím, že se sice pořád dává do kontrastu město s vesnicí, ale problém má člověk většinou sám v sobě bez ohledu kde se fyzicky nachází. I když samozřejmě ty vnější okolnosti můžou hrát nějakou roli, ale podle mě ne zase tak velkou. Třeba k drogám se dá sklouznout jak ve městě, tak někde na samotě u lesa.

FDb: Cesta domů je třetí a závěrečná část. Přesto, kdyby si to táta rozmyslel a přišel s tim, že chce natočit čtyřku, jak myslíš, že by pokračoval příběh Ludvy a Anyny?
Tomáš Vorel Jr.: Myslim, že tam je jeden zásadně nedořešenej prvek. Totiž to, jak se staráme o půdu a o přírodu. Hodně se o tom ve filmu mluví, ale vlastně tam není vidět, v jakým stavu ta příroda dneska opravdu je.

FDb: Když se točila Cesta z města, bylo ti nějakých třináct čtrnáct roků. Byls na place i ve dny, kdy jsi netočil?
Tomáš Vorel Jr.: Jo, ale musim říct, že si to moc nepamatuju. Vim, že jsem vzal s sebou svýho nejlepšího kámoše z dětství a že jsme to měli hlavně jako takovej vejlet. Navíc to bylo moje první natáčení, to člověka všechno zajímá a baví. Strávil jsem tam dohromady asi tejden.

FDb: Cesta z města a Cesta do lesa jsou sice součástí jedný trilogie, ale přesto jsou oba ty filmy úplně jiný. Kterej z nich tě baví víc?
Tomáš Vorel Jr.: Cesta z města je takovej naivní konec devadesátek, kdy jsme měli pocit, že tím, že odjedeme z města na venkov, se vyřeší všechny naše osobní problémy. A dvojka je realističtější, i když pořád velká poezie. Určitě ukazuje život na vesnici takovej, jakej opravdu může bejt. A že nemusí bejt jednoduchej. A kulminuje to v tomhle závěrečným díle.

 










 

FDb: Díky roli Ludvy Papoše jsi měl možnost nahlídnout do toho, jak probíhá práce profesionálů v lese. Je něco, co tě právě na práci v lese překvapilo?
Tomáš Vorel Jr.: To nejzásadnější zjištění je, že člověk má pocit, že chodí do lesa do přírody, ale on přitom chodí do prostoru, který už docela ovládl člověk. Drtivá většina lesů je dneska vysázená lidmi, takže dnešní les je spíš takový pole stromů. Ale zaplaťpánbůh za to, že je pořád máme.

FDb: Někde jsi říkal, že se může stát, že se jednoho dne bude platit do lesa vstupný. Kdyby se tak stalo, šel bys s ostatníma demonstrovat za to, aby se zase neplatilo? Přeci jen demonstrace jsou v současnosti docela moderní …
Tomáš Vorel Jr.: To je takový sporný. Nejde ani tak o to vstupný, jako spíše o nějaký oplocení. A ve světě tohle je docela běžná věc, že jsou lesy oplocený. I když u nás myslím existuje zákon, kterej zakazuje si oplotit i svůj vlastní les. Chtěl bych doufat, že pokud se někdy budou lesy oplocovat, tak z důvodu ochrany a ne privatizace. Pak bych to asi i pochopil, protože lidi jsou prasata a umějí dát lesu zabrat.

FDb: Kromě trilogie Cest natočil táta i film Skřítek, ve kterým sis taky zahrál. Je to pro tebe spin-off rodiny Papošových, nebo to bereš tak, že se jedná o jiný postavy?
Tomáš Vorel Jr.: Ne, je to pro mě ta samá rodina. Ale musim zopakovat, že já se fakt neumim do tý role vžít. Takže když jsem v tý roli, tak jsem tam víc s Bolkem Polívkou a s Evou Holubovou, než s tou filmovou rodinou.

FDb: V tom filmu je scéna, kdy padáš z okna a ten titulní Skřítek tě dole chytí. Jak se natáčela?
Tomáš Vorel Jr.: To je greenscreen. Naklíčováno a natočeno s lanem před zeleným pozadím v tělocvičně. Takže nejde o žádnou velkou vědu. I když tenkrát to natáčení před greenscreenem nebyla tak masová technologie. Na rozdíl od současnosti.

FOTO: Vorelfilm