Podle názvu by se mohlo zdát, že film cílí především na mladší diváky-teenagery. Jenže vedle studentů a studentek sledujeme i jejich učitele a rodiče (včetně Jana Krause a Ivany Chýlkové). Co se jedněm líbí, to jim druzí zakazují nebo o ně jeví pramalý zájem, dokud se ledacos nevyhrotí do extrému. Gympl (z režisérovy vlastní iniciativy také volně dostupný na youtube) je pozoruhodnou generační výpovědí a obrazem doby, který přišel ve správný čas a který rozhodně měl, co říct. A vlastně stále má. Ač se jedná o nejnavštěvovanější projekt Tomáše Vorla, stejně se znovu nelze ubránit dojmu, že si zase nevysloužil až tolik pozornosti, kolik by si vzhledem ke své hodnotě a kvalitě zasloužil.

Předchozí odstavec patrně trochu připomíná ty, které většinou uvádím na samotný závěr. Povídání o Gymplu tím ale ještě nezakončíme, přestože bychom mohli. Protože se jedná o jeden z těch počinů, které se prostě musí vidět! Už úvodní scéna, ve které sledujeme – nám v té době ještě neznámé – writery a která je navíc doprovázená cool hudbou, se kterou se pracuje naprosto vytříbeným způsobem, dává tušit, že budeme svědky podíváné, jaká nepřimhuřuje oči, jaká nabízí příběh, který se klidně mohl ve skutečnosti odehrát, a jaká nabízí řadu charakterově zcela rozdílných postav, takže se nelze alespoň s jednou neidentifikovat … Alespoň. Ovšem s největší pravděpodobností bude takových více.

A když máme někoho, komu ve filmu chceme držet palce, mají tvůrci vyhráno, protože s postavami prožíváme jejich dobrodružství, zklamání i radosti. Vůbec bych se nedivil, kdyby se našli tací, kteří smutnili, smutní a budou smutnit z toho, že se i ke Gymplu nepřikládá Houdiniho vstupenka z Posledního akčního hrdiny, díky které by bylo možné se dostat přímo do děje a s ostatními postavami na vlastní kůži okusit všechny situace, do kterých se dostanou. A když už jsem zmínil akci, tak tenhle biják dokazuje, že rozhodně není nutno vynaložit miliony dolarů na to, aby stála za to. A že také v české kotlině lze natočit pěkné akční scény v celovečeráku, tj. nikoli v kraťasu, ve kterém uvidíme shodou okolností i Lenku Juroškovou (tam oblečenou, tady ne pokaždé).

 










 

Akce navíc zahrnuje adrenalinové střetnutí s policií, přičemž scéna, resp. obě scény na stanici zaujmou svoji tragikomičností, která by se vlastně dala aplikovat na celý film. Když ho zasadíme do širších souvislostí s ohledem na to, že každá mince má dvě strany a na jednu věc můžou existovat (minimálně) dva úhly pohledu, vyjde nám, že de facto v každé scéně se odehraje něco, co má své pro a proti. Záleží právě na tom, čí perspektivu zvolíme. Například učitelé vidí, že děti nejeví o učení valný zájem, takže spíše než poslání vzdělávat budoucí generace působí dojem, že učí prostě kvůli tomu, že něco dělat musí, aby vydělávali peníze. Fyzikář si dokonce po večerech přivydělává jako taxikář.

Naopak syn nedbá toho, že matku (výborná, Českým lvem oceněná Zuzana Bydžovská) trápí tolik, že musí svoje zklamání řešit chlastem. Prostě chce za každou cenu dělat to, co ho baví. Bohužel pro ni se jedná o graffiti, které není tak docela legální a ze kterého se tím pádem může vyklubat velký průšvih. Snad jediná situace, která má z obou perspektiv pouze proti, bude způsob, jakým se otec (démonický Tomáš Hanák) chová k Pavle – spolužačce a přítelkyni Petra Kocourka, tedy hlavního hrdiny. Jeho neustále zákazy a ponižování a zbytečná krutost, kdy nerozpozná její talent, o kterém my víme, protože v tu dobu už ji známe, ji vedou až k radikálnímu řešení. Jemu předcházející moment, kdy nereaguje na otcova slova a jenom rezignovaně kouká z okna, bude určitě tím nejsugestivnějším.

Představitelka Pavly, sympatická Martina Procházková, neměla v době natáčení s hraním v podstatě žádné zkušenosti a ani potom se herectví nevěnovala. Někdo může namítnout, že svoje repliky v Gymplu spíše jenom tak odříkává, ale při pozornějším sledování musí uznat, že tenhle projev k dané postavě vlastně dokonale sedí. To samé platí pro spolustudenty a spolustudentky – Tomáše Vorla Jr. a Jiřího Mádla pochopitelně nevyjímaje, ačkoli nutno zopakovat, že tohle je opravdu jiná septima, než jakou jsme viděli například v oblíbené komedii Škola základ života. A výzdoba chodeb nebo vpravdě ofenzivní nápis na toaletách (i když to mohl udělat kdokoli) to akorát potvrzují. 

 










 

Co se filmového řemesla týče, Tomáš Vorel ukazuje, že ho má zmáknuté natolik, že ční nad většinou ostatních českých režisérů. Jakožto další velký bonus navíc moc dobře ví, jak nakládat s hudbou. Vejška měla být i z tohoto směru dospělejší, vyzrálejší. Gympl za ní však rozhodně o mnoho nezaostává. Dramaturgicky je rovněž precizní, až se zdálo, že k danému tématu už není, co více říct. Jenže posun na další školu otevřel nové možnosti, které se opět podařilo využít takřka na výbornou. Gympl je ke všemu pozoruhodný také tím, že i vedlejší postavy mají v naprosté většině případů nějaký svůj oblouk, včetně členů toho mimořádného profesorského sboru, ve kterém nechybějí Jiří Schmitzer, Milan Šteindler, Tomáš Matonoha nebo Eva Holubová.

Gympl je prostě pecka! Nejen co se týče akce a malování i (touze po) milování. Nebo dialogů a jednotlivých hlášek (mj. „Jdi si hulit někam do pralesa, do pralesa si běž!“ / „Válku na ně. Nejdřív totalitu, a pak válku.“), které mají hodně co do sebe. Tak jako témata, jakým se učitelé věnují při hodinách. Motivace či jeskynní malby jsou volby, jakým scenáristé opět udeřili hřebíček na hlavičku a i díky nim si film po celou dobu udržuje „prošitý“, neboli ucelený tvar. Tomáš Vorel považuje hlavní hrdiny za novodobé Rychlé šípy (a že ví, o čem mluví), s čímž se dá souhlasit, třebaže by z toho jejich stvořitel asi neměl radost. Střetávat se s vonty a pátrat po ježkovi v kleci jest přeci jen něco jiného, než utíkat před rukou zákona a pomalovávat cizí majetek tagy jako COOLM, CHEAP a samozřejmě RHS, který se uchytil natolik, že na něj dodnes můžeme natrefit na různých místech nejen po Praze. Správně vygradovanou závěrečnou scénou to nekončí, jelikož vyvolá potřebu znát odpověď na nastolené otázky. Některé zodpoděla Vejška, ale určitě by to chtělo ještě tu třetí část, aby byla trilogie kompletní. Tak jako v případě Cesty z města, Cesty do lesa a Cesty domů.

FOTO: ceskatelevize.cz