Spolužáci z Gymplu Petr Kocourek a Michal Kolman sice zamířili každý na jinou Vejšku (první jmenovaný se chce dostat na UMPRUM, zatímco ten druhý studuje, resp. podvání na VŠE), nicméně kvůli zálibě v graffiti se jejich cesty prostě nemohly docela rozejít. Jinak jsou ale vlastně každý jiný. Petr je svědomitější a má celkem jasno v tom, co by chtěl dělat a nedělat (plameňácí!). Do toho ještě sem tam dohlíží na matku-alkoholičku a hledá stálý vztah. Toho se mu dostane záhy poté, co potká Julii. To Michal klátí jedno děvče za druhým a jinak velice spoléhá na svého vlivného otce. Jenže stačí jedna noční graffiti akcička a ledacos se může zamotat.

Film Gympl bych bez jakékoliv ironie zařadil do TOP 10 Nejlepších českých filmů od roku 1993. Dalo by se říci, že zacelil takříkajíc určitou mezeru na trhu, protože od prvního Discopříběhu v naší kotlině žádný podobný počin nevznikl. Přitom cílí právě na skupinu, která do kina chodí nejčastěji! Gympl navíc velmi přesně a trefně zobrazuje svět viděný očima současných středoškoláků. Popisuje jejich potřeby, nedostatky i obecně takovou tu každodenní rutinu a realitu. Díky rozličným chrakterům jednotlivých postav pak nebylo pro diváky a divačky obtížné se s některou z nich identifikovat. Film se tak stal poprávu kultovním a díky tomuto kladnému ohlasu si hlasitě řekl o pokračování.

Jenže takové pokračování … to je vždycky svým způsobem vkročení na tenký led. Zvláště tady u nás, kde opravdu kvalitních bijáků za těch jedenadvacet let zase až tolik nevzniklo. Případná nepovedená dvojka by navíc mohla zpětně ovlivnit smýšlení některých jedinců o původním filmu. Možná i proto se v naší zemi těch sequelů zase až tolik nenatáčí. Gympl si o něj však skutečně říkal. Klidně totiž mohl začínat tou samou scénou, kterou film z roku 2007 končí – doženou ti dva policajti ty hlavní hrdiny nebo nedoženou ti dva policajti ty hlavní hrdiny?!?

Režisér Tomáš Vorel, podle mě jeden z vůbec nejlepších a neschopnějších tuzemských tvůrců (ne-li ten úplně nejschopnější), však zvolil jinou strategii a svým postavám se spoluscenáristou, streetartistou Pastou Onerem přichystal osudy – radosti i peripetie – natolik poutavé, že skutečně zamrzí, že tahle série nezačala už Základkou. Ale snad by mohla ještě pokračovat (podle Jiřího Mádla by se další díl možná mohl jmenovat Pracák), ačkoliv v takovém případě by zřejmě už bylo velice obtížné se neopakovat (i když kupříkladu taková Pařba na třetí ukázala, že i třetí část může být originální). Na druhou stranu vzhledem k nastolenému trendu, kdy sledujeme počínání sympatických (anti)hrdinů a kdy se tyto filmy nevyhýbají ani palčivým, leč aktuálním tématům v dnešní společnosti (chování mladistvých, alkoholismus, drogy, korupce, malování graffiti), kterou i Vejška ukazuje velmi, velmi realisticky, by nepochybně nadále bylo o čem vyprávět.

Kór když má naprosto vynikající hudbu (nejen skladby Zdrhej, Děti prázdnoty a Planeta Praha) a když se znovu sešla takováto sestava skvělých a ještě lepších herců a hereček. Jiří Mádl, Tomáš Vorel jr. a nově Eva Josefíková jsou výborní. Přitom své postavy hrají s absolutní a možná až obdivuhodnou lehkostí. Zuzana Bydžovská pak znovu představuje tu tragikomickou Petrovu matku-alkoholičku, přičemž to dělá takřka geniálně. Český lev by proto po takovém výkonu rozhodně znovu byl v těch nejpovolanějších rukou. A vyhrát dvakrát za ztvárnění stejné postavy, to by byl nefalšovaný unikát! Tomáš Vorel se však nebojí oslovit ani herce, kteří toho v poslední době tolik nenahráli. Na scénu se tedy vrací Jan Kraus, který tu opět s přehledem vystřihl Michalova otce-businessmana a zároveň přispěl jednou nezapomenutelnou hláškou (těch je ale ve Vejšce hned několik)!

A u Vorla staršího dostávají příležitost i neherci – v Gymplu kupříkladu Pavel Telička a ve Vejšce měl místo Jakuba Koháka vyučovat na UMPRUMu Milan Knížák a na VŠE měl místo Davida Vávry dokonce profesorovat Václav Klaus! Oba však odmítli, což je škoda. Pan režisér totiž umí i neherce vést tak, že na nich absence zkušeností před kamerou není skoro vůbec znát. Sám si pak, jak je jeho dobrým zvykem, i pro sebe našel cameo. Ačkoliv tentokrát je to poněkud zavádějící, jelikož minule byl školníkem na Gymplu a nyní je též profesorem na Vejšce. Nebo že by snad také mělo jít o sofistikovanou kritiku společnosti?

Vejška je opravdu dospělejší, rychlejší, drzejší, reálnější. Tedy, až na jednu věc. Vývoj jednotlivých postav a jejich další zážitky jsou opravdu nevšední, pozoruhodné, překvapivé … prostě ukázkové – přesně tak by tomu mělo u pokračování být. Každá z těchto postav, včetně nově příchozích, i když třeba mají jen minimum prostoru, má přesně daný a věrohodný charakter. A musí se zopakovat, že co postavy zažívají je skutečně nesmírně poutavé a chytře napsané. Až na tu jednu výjimku, týkající se jednoho z těch dvou hlavních (anti)hrdinů. Jakkoliv je tato závěrečná pasáž vlastně dost dobře natočena, má tato cesta na základě jedné zakázky s realitou jen velmi málo společného. A to velice zamrzí, protože i kdyby Petr zůstal tam, kde byl, mohlo to být (i s ohledem na případnou třetí část) určitě uvěřitelnější, realističtější a lepší. Vejška by tak zůstala na úrovni Gymplu a po loňském Příběhu kmotra by byla dalším českým počinem, který by si vysloužil nejlepší možné hodnocení. 

FOTO: A-Company Czech