Po předchozích zkušenostech se Honza Marák (Tomáš Hanák) rozhodl odstěhovat na vesnici, kde bydlí v útulném stavení se svou ženou Markétkou (Bára Schlesinger) a dvěma dětmi – Sayenem a Anynou (Anna Linhartová). Nejen díky Markétčiným aktivitám však nejsou příliš oblíbení.  V podstatě za nimi stojí pouze Ludva (Bolek Polívka) a Vlasta (Eva Holubová) Papošovi, jejichž syn Ludva jr. (Tomáš Vorel jr.) bydlí na hájence a dělá adjunkta v revíru pana Cvrka (Jiří Schmitzer). Všichni tedy spokojeně hospodaří, chodí do hospody, cestují do lesa – ať už kvůli práci, střílení zvěře nebo pobíhání s ekologickými úmysly. Jeden by řekl, že toto prostředí se jeví býti dosti nekonfliktním. Ale tady nejste Na samotě u lesa, tady máte sousedy (a sousedky).

Režisér Tomáš Vorel patřil k ohromným talentům českého filmu. Už svým krátkometrážním absolventským filmečkem ING. (doporučujeme ke zhlédnutí) ukázal, že bude velmi, velmi, velmi osobitým tvůrcem. Zmíněnou školní práci později ještě rozvedl a vznikl dodnes pozoruhodný „rytmikál totalitního věku“ zvaný Kouř. Poté si natočil Kamenný most, který by se dal svým způsobem označit za Vorlovo 8 ½. Aby byl výčet kompletní, nelze vynechat Pražskou pětku, která si ve 2. pol. 80. let své diváky našla, ale v současné době už přeci jen působí hodně nekonvenčně. Kdysi ostře sledovaný tvůrce potřeboval projekt, kterým by dokázal, že na to pořád má.

Inspiraci načerpal v prostředí pro něj blízkém – na venkově. A tak vznikl příběh počítačového experta Honzy Maráka, který se svým synem Honzíkem vyrazí (původně) na víkend mimo ruch velkoměsta. Na jedné vesnici se dostanou až k chaloupce, kterou obývá nedostudovaná, vpravdě svobodná Markétka se svou „babočkou“. Cesta z města klidila úspěch jak u diváků, tak u kritiků a údajně už tehdy začal Tomáš Vorel přemýšlet o možném pokračování. Místo něho se ale zjevil dokument Z města cesta a odvážná groteska Skřítek, kde vlastně se znovu setkáváme s Papošovými. Po vynikajícím a skvěle načasovaném Gymplu natočil svéráznou a patrně ne zrovna správně pochopenou komedii Ulovit miliardáře, aby se už skutečně pustil do práce na sequelu nazvaném Cesta do lesa.

Od Cesty z města se opravdu v ledasčem liší. Předně už se nejedná jen o jakýsi sled scén více či méně souvisejících, ale tentokrát tu máme dějové linie, byť ne nikterak komplikované. Jedna se týká vztahu adjunkta s Marákovic dcerou, druhá se soustředí na nesnáze Marákových s policií kvůli užívání bylinek a houbiček. Je tedy třeba poznamenat, že postava, kterou hraje Tomáš Hanák, je značně vedlejší. Přesto má dost prostoru na to, abychom zachytili její vývoj. Tehdy byl například schopný spontánně zahodit telefon do rybníka, kdežto teď by něco takového sotva udělal. Dá se říci, že daleko více nad vším přemýšlí, a tudíž se více než na (ne)smysly spoléhá na rozum. Pomalu jakoby si začínal uvědomovat, že odstěhovat se na venkov nebyl možná ten nejlepší nápad.

Také výrazně ubylo sprostých slov a malé děti se nechovají jako nevychovaní spratkové. Což se dá v případě filmu Tomáše Vorla označit za historický, ba přímo revoluční okamžik! Japato? Protože dosud v nich i tyto malé děti kouřily, kdekoho kopaly, svým tatínkům říkaly „vole“ nebo používaly ještě drsnější výrazy. To syn Marákových Saynen má jen zvláští jméno, ale jinak je normální. Tedy není nikterak výstřední a chová se tak, jak by se malé děti chovat měly. Možná je to tím, že vlastně není „zkažený“ městským prostředím, takže neměl, kde „zvlčit“, a také je učen jiným hodnotám.

To jeho starší ségra Anyna je docela jiná. Označení „divoženka“ je pro ni, myslím, naprosto trefné. Les prostě miluje, a proto nepíše na papír, ani nemá učebnice. Zato má problémy ve škole. Velice nerada pak vidí, když se kácí stromy nebo dokonce střílí zvěř. S lesním světěm je opravdu velmi silně provázaná. Sice je malá a zrzavá, ale kdyby byla třímetrová a modrá, nebylo by se čemu divit. Protože o přírodu skutečně dbá stejně jako domorodci Na’vi z Avataru o tu svou pandorskou. Takových lidí ale už zkrátka asi opravdu mnoho nenajdete. S faunou však komunikuje mnohem klasičtěji, a to ve stylu „Ahoj jelene/laně. Dobrý?“. Nutno dodat, že Anna Linhartová je v této roli naprosto skvělá. A to chtěl režisér původně obsadit nějakou neznámou tvář, protože Anna „předtím hrála u Hřebejka“. To by byla opravdu velká chyba, protože takovouto postavu rozhodně není snadné ztvárnit, přestože to tak může vypadat. Ostatně to samé platí i pro většinu ostatních postav ve Vorlových filmech, neboť jsou skutečně atypické.

Ve filmech Tomáše Vorla taky hrála vždy významnou úlohu i hudba a texty písní. Ty z Kouře v podstatě do jisté míry zkultovněly, ty z Cesty z města také mají něco do sebe (vzpomínáte, jak Dva skřítci jdou lesem?) a zpívané „songy“ najdeme i v Gymplu a Ulovit miliardáře. Hudba v Cestě do lesa ale není příliš výrazná. Taky se tu sice zpívá, ale o dost méně. Možná je to proto, že v lese se nemá dělat hluk. Možná je to proto, že nebyly optimální nápady na líbivý text. Ale pravděpodobně je to z úplně jiného důvodu. Dodejme ovšem, že to vůbec ničemu nevadí. Ba možná právě naopak. A také je pravda, že místo zpívání kupříkladu vyrazíme na výživný psychedelický houbičkový trip.

Nepřekvapivě Tomáš Vorel nejenže tento film režíroval, ale zároveň je i autorem scénáře (znovu spolu s hrající Bárou Schlesinger, dříve Nimcovou, jejíž žoviální herecký projev a příjemný hlas mě osobně velmi baví). Co ovšem za překvapení označit můžeme, že si tentokrát stoupl taky přímo za kameru. Troufám si tvrdit, že to Cestě do lesa jedině prospělo, protože jakožto člověk, který se odstěhoval do prakticky totožného prostředí, přesně ví, jak jej natočit, aby vypadalo co možná nejlépe. Pokud si ale myslíte (tak jako já), že si kvůli kameře nestřihne ani maličké cameo, tak se pletete (tak jako já). Už jen kvůli té kameramanské práci je jedině dobře, že si nakonec tento počin proklestil svou cestu do kina. Jak ale mohl stát 30 milionů? To mi opravdu není jasné. Ano, CGI efekty byly určitě drahé, ale že by byly až tak drahé? To rozhodně ne. Škoda, že se tvůrcům ani rozpočet téměř stoprocentně pořádně nezaplatí, protože tahle neobvyklá, ale pěkná oslava lesa, přírody a venkova by si to bývala zasloužila.

Cesta do lesa dopadla lépe, než jsem čekal. Tomáš Vorel je výborný režisér, jenže dokud nenatočí nějaké mainstreamovější nebo žánrově odlíšné dílo (např. historické drama typu Lidice, detektivku jako Ve stínu či mysteriózní thriller á la Labyrint – ale lépe, pochopitelně), zůstane zřejmě pořád nedoceněný. A to se ještě přesně neví, jestli by nenadělalo paseku, kdyby nesměl obsadit své dvorní herce a herečky – Tomáše Hanáka, Tomáše Vorla jr., Bolka Polívku, Milana Šteindlera, Evu Holubovou, případně některé další bývalé kolegy ze Sklepa. Snad ledacos pomůže rozkrýt pokračování Gymplu, které nám režisér víceméně potvrdil a na které se osobně hodně těším, protože tenhle film z roku 2007 považuju za jeden z nejlepších porevolučních. Vydrží-li panu režisérovi forma, kterou prokázal na Cestě do lesa, mohla by být dvojka také výrazně nadprůměrná.