RADŠI POZOR NA DROBNÉ SPOILERY V TEXTU!

Což o to, všichni hrají svoje postavy výborně (debutantka Veronika Marková v roli Bourákovy dcery Kamily dokonce naprosto výborně), tak jako hráli svoje postavy ve všech svých předchozích a jistě i následujících filmech. Až na některé drobnosti jsem neměl problém rozumět motivacím jednotlivých postav. I když bez některých bychom se asi bývali v pohodě obešli; a naopak charaktery jiných dost příjemně překvapily. Těch příjemných překvapení se v souvislosti s Bourákem vyskytlo více a pochopitelně se k nim dostaneme.

Není ovšem překvapením, že Ivan Trojan předvádí další herecké představení, na jaké se bude delší dobu vzpomínat. Jenže, jak naznačeno v předchozím odstavci, prostor si pro sebe chce uzurpovat celá řada dalších figur. A kvůli tomu nám vzniká fakt, že v Bourákovi netvoří děj postava, ale příběh. A ten začne ještě během expozice viset na tenké nitce, která má v poslední třetině tak třikrát blízko k přetržení, ale nakonec vydrží až do závěrečných titulků. Ačkoli samotný závěr se získáním kapitálu na otevření jakéhosi autosalonu Graceland se zrekonstruovanými vraky určenými k dalšímu prodeji je už hodně na hraně.

 










 

A vlastně se dál odklání od původní myšlenky na natočení černé komedie, protože Bourák není úplně černá komedie. Spíše je to taková dramatičtější tragikomedie „jako ze života“ s legračnějšími prvky, díky čemuž připomene předchozí projekty Petra Jarchovského. Jak ty nejzdařilejší, tj. Kráska v nesnázích, U mě dobrý, Medvídek, tak ty poněkud zdlouhavější, tedy první a třetí díl Zahradnictví. A díky hudbě rockabilly si mnozí určitě vzpomenou na Šakalí léta, která jsou taky zdařilá. Tentokrát by příběh jistě snesl další úpravy k ještě pozoruhodnější finální verzi. 

Byl jsem se minulý rok podívat na natáčení a podle toho, co jsem tam viděl a slyšel, jsem od Bouráka čekal spíše něco ve stylu Čtyři vraždy stačí, drahoušku nebo Mazaného Filipa. Ano, i v Bourákovi se objeví nějaká ta mrtvola, avšak chybí nadsázka, která by filmu s velkou pravděpodobností zajistila širší diváckou obec. Aby nedošlo k jakémukoli nedorozumění – Bourák v žádném případě NENÍ žádná bezduchá absurdita typu Věčně tvá nevěrná, Dvě nevěsty a jedna svatba, Špindlu a dalších rádoby komediálních „skvostů“, které někdy až dělají z diváků hlupáky (což si tvůrci podle všeho málokdy uvědomují), ale přesto se na ně chodí v hojných počtech.

U Bouráka je dobré pokusit se číst mezi řádky. A když se náhodou odehraje nějaký méně srozumitelný moment, mělo by to nás diváky vyburcovat k tomu, abychom se ho snažili nějak osvětlit. S výjimkou vcelku zanedbatelné hrstky momentů se mně to povedlo u všech. Ovšem spíše podle sebe, což znamená, že to možná nebyl záměr tvůrců, ale to přece vůbec nevadí. Jsou přece režiséři jako David Lynch, Darren Aronofsky, Terrence Malick, bráchové Coeni nebo Wes Anderson, jejichž nedoslovná díla se těší velké oblibě zřejmě právě proto, že dovolují či přímo vybízejí k možnosti vlastní interpretace.

Rozhodně tomu pomohlo zasazení do fiktivního města Šlukdorf. Tedy ne že pomohlo – ač na první pohled drobné, bude tohle rozhodnutí patrně zároveň naprosto klíčové. Příběh se má odehrávat v současnosti, avšak kdo si je pamatuje, nepochybně v něm uvidí i léta devadesátá. A to byla velice specifická doba s hernami a prostitutkami či občasnými zcestnými touhami po návratu minulého režimu a s ním souvisejícími nemoderními baráky. Někteří navíc chápali slovo ‚demokracie‘ tak, že se smí dělat a říkat úplně všechno. Proto byly „devadesátky“ dekádou, ve které se mohlo stát ledacos.

 










 

Pojďme si zkusit napsat něco o příběhu/dění. Takže: máme tady chlápka, kterému nikdo neřekne jinak než Bourák. Ve skutečnosti se jmenuje Láďa Richter. Umí opravovat auta a ujíždí si na rock’n’rollu. Manželku Markétu (Kristýna Boková) a dceru Kamilu příliš neřeší a jede si to svoje, což se jim samozřejmě nelíbí. O to méně, že má milenku (kterou může vzít na vyjížďku do Děčína nebo dokonce až do Ústí!!!), se kterou chodí tancovat. Kamila tvrdí, že je to „parodie na fotra“. A jelikož se v závěru v úplně jiné souvislosti objeví v rukou jedné z dívek cedulka s nápisem MeToo, měli bychom dodat, že Bouráka by členky tohoto hnutí asi úplně nepotěšil.

Titulní Bourák není nezajímavý týpek. Není to tak, že by si ve zralém věku našel milenku a soustředil na sebe z toho důvodu, že by mu došlo, že předchozí roky víceméně prohospodařil a teď si chce dokázat, že ještě nepatří do starého železa a snaží se dohnat všechno, co zanedbal … Kdepak, podle některých náznaků to spíše vypadá, že Bourák se takhle choval vždycky. A manželka s dcerou mu to zkrátka tolerovaly a neopustily ho Z VLASTNÍHO ROZHODNUTÍ! Dokud se dcera nedostala do vzpurného teenagerského věku a nezačala matku navádět k tomu, aby si to dále nenechala líbit. Markéta ví, že manželství není ideální, nicméně přesto v něm setrvává. A to i poté, co se - svým způsobem - ucho utrhne. Zjistíme, že mají něco společného a hlavně že má Bouráka prostě ráda, takže je s jeho počínáním smířená. Takových manželek bude, troufám si tvrdit, nejen ve Šlukdorfu celá řada.

Kamila pracuje v herně Titanic a sem tam za ní přijede kamioňák Kryštof Hádek, který se na ni minule vykašlal, ale znova mu podlehla, což si pak trochu vyčítá. Jó, to se, páni, někdy stává. Je to taková hodně energická holčina, která proto občas intervenuje do věcí, do kterých jí až tolik není. Titanic vede gangster Ruda, kterému říkají Bingo. Nejedná se však o žádného přímočarého Kraviece/Káčka. Bingo je spíše takový samozvaný gangster-amatér, který má svoje nadřízené gangstery a svoji psychickou labilitu, kvůli které mu může kdykoli hrábnout, což se taky stane. A přitom to není hrozivé, nýbrž úsměvné, takže se pohybujeme v rovině, která Jiřímu Macháčkovi přesně sedí.

Ruda vlastní vilu a v ní manželku-barbínu (Petra Nesvačilová), která nade všechno zbožňuje svého pejska, což nevěstí nic dobrého. Tím spíše, že Ruda je dlouhé roky tajně zamilovaný do Bourákovy Markéty. Naštěstí místní policajt není příliš schopný. Pak tady máme ještě rodinu gamblerovu a majitele vrakoviště, který si nechá vymazat u Bouráka dluh tím, že mu věnuje parádní Cadillac. To je další potencionálně velice nosný prvek, kterých se v tomto počinu objevuje cca pět (nechci naplno spoilerovat, tedy kromě toho, že skutečnost, že titulnímu hrdinovi teče do baráku, bohužel není žádná metafora), přičemž z těchto pěti bude asi tím nejlépe a nejvhodněji využitým. Jinak se obávám, že se na těchto křižovatkách děj pokaždé stáčí nepříliš šťastným směrem.

 










 

To platí i poté, co se v garáži přespávajícímu Bourákovi zjeví sám Elvis, kterého si zahrál sám režisér/producent/spoluautor scénáře Ondřej Trojan. Přišel, aby Bouráka probral, byť je to ve výsledku trochu nedořečené a možná taky zbytečné, jelikož titulní hrdina nevyvádí - kromě té nevěry - nic pobuřujícího, kvůli čemu by mu mělo "téct do života". V každém případě se tahle scéna vybaví při pomyšlení na tento počin jako první, protože se nestává často, aby se Elvis objevil v českém filmu a aby si bráchové zahráli spolu. A ještě se sluší dodat, že celý příběh vypráví z pódia zpěvák-vypravěč Matěj Ruppert, jehož doprovází zpěvačky Tonya Graves, Tereza Černochová a Žofie Dařbujánová. Bohužel na jeho vyprávění se docela pozapomíná.

Bourák by býval snesl ještě zapracovat na příběhu, aby dostal ucelenější tvar, protože takhle je pointou akorát otřepaná fráze o tom, že "špatné se zas v dobré obrátí". Bohužel spíše proto, že prostě musí, než aby nás k tomu nasměroval přirozený vývoj situací. Ve srovnání s většinou současné české produkce to však zůstává v normě. Zároveň by neškodilo přidat výraznější stylizaci, protože Šlukdorf, lehké bezčasí nebo možná lépe řečeno mezičasí, let do dortu a zadní projekce na všechno nestačí. Z filmu je znát zaujetí pro věc i skutečnost, že natáčení musela být docela dřina. Ve srovnání s většinou současné české produkce se řemeslná stránka pořád pohybuje na vynikající úrovni. S tou příběhovou už je to horší. Na druhou stranu jsem si jistý, že tenhle scénář líp zrežírovat a natočit nešlo! Zároveň to asi nikdy nemělo být o tom, že bychom se měli řáchat od začátku do konce – je to spíše o tom, co říkala jedna divačka, a sice že se po celou dobu sledování tohoto počinu uculovala, což sedí celkem přesně. Bourák je podívaná, která má něco do sebe a určitě nebudu jediný, kdo ji bude chtít vidět víckrát, protože obsahuje věci, které stojí za ještě bližší prozkoumání. A zvláště v současné době koronavirové si troufám tvrdit, že si v ní každý divák a každý divačka může najít něco svého.


ROZHOVOR S KRISTÝNOU BOKOVOU JE K DISPOZICI TADY
ROZHOVOR S JIŘÍM MACHÁČKEM JE K DISPOZICI TADY
ROZHOVOR S IVANEM TROJANEM JE K DISPOZICI TADY
ROZHOVOR S ONDŘEJEM TROJANEM JE K DISPOZICI TADY

FOTO: Total Helpart T.H.A.