Speciál: Z natáčení filmu Bourák

Vydáno dne 20.06.2019 (471 přečtení)
Tahle nová česká černá hudební komedie, kterou režíruje Ondřej Trojan podle scénáře Petra Jarchovského, vstoupí do kin na jaře příštího roku, protože po červnové předtáčce se bude pokračovat v natáčení na podzim, kdy už bude po práci na Šarlatánovi k dispozici taky Ivan Trojan, představitel titulní postavy. Jak tedy probíhal jeden z natáčecích dní? 

 










 

Nasedám do auta a vyrážím do Varnsdorfu. Nejedu z Prahy, takže cesta povede kousíček přes Polsko, a pak nějakých patnáct kilometrů přes Německo. Po českém území probíhá úplně v klidu. Tady za Libercem dokonce na okamžik vidim veverku s oříškem. Pohodička. Zato v Žitavě na křižovatce projíždím kolem dost krutě vypadající bouračky. „Cestou na natáčení filmu s názvem Bourák docela symbolický,“ pomyslím si a doufám, že filmaře během natáčení žádný karambol nepotká. V téhle spolkové republice není značení na „kruháčích“ vůči neněmeckým řidičům zrovna nejférovější, ale přesto nakonec dojíždím do Varnsdorfu s pouhým patnáctiminutovým zpožděním.

Parkuju přímo v ulici vedle aut filmařů a před dvěma plošinami se světly. Ještě nestihnu ani vylézt a už přistupuje sekuriťák a oznamuje mně, že celá ulice je vyhrazena pro film. „Ale já jsem tady kvůli filmu,“ odpovídám. „Jo tak to jó, poklona,“ odvětí sekuriťák a jde si zase sednout na svoji dobře situovanou židličku, ze které musí mít dokonalý přehled o tom, co se kde šustne. Jakmile vystoupím z auta, zaslechnu hlavní hudební motivCarpenterova Halloweenu. To znamená, že mně někdo volá. Telefon říká, že je to Bára Trojanová – manželka režiséra a producenta Ondřeje Trojana, která má zároveň u jeho projektů na starosti PR. Ptá se, jestli teda dorazím, načež odpovídám, že jsem akorát dorazil.

Čeká na mě před první ze dvou vedle sebe stojících vil, ve kterých se dnes natáčí. Rovnou se jdeme podívat dovnitř. Prostory poměrně stísněné, ale štáb není dvakrát početný, takže se všichni jakž takž vejdeme. Zrovna se nedaří zcela podle představ, nicméně to se má brzo změnit. S panem režisérem se stihneme pozdravit, a pak s jeho manželkou vyrážíme na obhlídku vedlejší vily. Nakonec vyběhneme až na půdu, kde mně paní Trojanová vypráví příběh, kterému se nejprve trochu zdráhám uvěřit. To ještě netuším, že zhruba za dvě hodiny budu sám svědkem něčeho podobného, byť tedy v o poznání menší míře.

V jedné scéně filmu má dovnitř do domu střechou zatékat. K tomu bylo zapotřebí sebrat několik tašek. Nikdo ze stavby, ani z rekvizitářů, ani z dalších členů štábu se k tomu neměl, a tak Ondřej Trojan neváhal a sám vylezl na střechu tašky odklidit (viz šipečka v obrázku). Za ty dvě hodiny zase sám pro konkrétní záběr zašpiňoval okno. Měl jsem možnost se podívat už na několik natáčení a nedovedu si představit, že by něco takového podniknul Tomáš Vorel, Petr Nikolaev, Jan Pachl nebo James Kent, natožpak samozřejmě Irena Pavlásková či Anna Foerster.

 










 

Dále se přesouváme ke kraftovému stanu, kde budeme tak nějak spontánně necelé tři hodiny mluvit o českém, resp. nejen českém filmu. Nějaký čas s námi stráví také Tereza Kučerová – kostýmní výtvarnice a dcera Věry Chytilové. Při zmínkách o Krajině ve stínu a 1938 (který hodlá režírovat Marek Najbrt) doplňuje: „Někdy, když se jde do toho fundusu, tak všichni dělají najednou třeba čtyřicátá léta, a pak je to tam vybrané. Jako kdyby se všichni domluvili.“ Tak určitě, projektů z druhé světové války už u nás vznikla celá řada. Nejen Musíme si pomáhat nebo Želary, se kterými se Trojanovi podívali i do Los Angeles na slavností udílení Oscarů.

Bourákem to na postup mezi nejlepší pět neanglicky mluvených filmů asi nevypadá. Takový Toman byl z tohoto pohledu rozhodně ambicióznější. Bourák se měl vlastně točit už před ním, takže bylo nutné rychle přeladit na kompletně jinou dobu a kompletně jiný žánr. Kromě malé roličky v Želarech půjde o první velkou spolupráci bratrů Trojanových. „Ondřej má ostych režírovat tátu i Ivana, ale Bourák si o to říká. Ten Ivan je ale takový zodpovědný, že říkal, že se musí naučit tancovat a opravovat auta. A Ondřej na to: ‚A nechceš to prostě zahrát?‘“

Následně Bára Trojanová vypráví, o čem tahle černá komedie bude. „Příběh se odehrává ve Šlukdorfu na severu Čech. Je to příběh rodiny Bouráka, který kdysi po revoluci přišel o práci, když se zavíraly fabriky, a teď se živí tím, že prodává a spravuje kradená auta. Jinak žije rock ‘n‘ rollem a hudbou rockabilly. Chodí tancovat a češe si na hlavě emana. Kromě toho, že má ženu Markétu, se kterou kdysi vyhrávali rock ‘n‘ rollové soutěže, má osmnáctiletou dceru Kamilu a barák, který jim padá na hlavu, protože se o něj nestará. Jeho hlavním zájmem je vypadat skvěle, mít fáro a holku s velkýma modrýma očima, kterou také má. Jmenuje se Bublina a chodí s ní trsat, takže svojí ženě zahýbá. Kamila pak pracuje v herně u Rudy, což je takový místní zbohatlík a trochu gangster, kterého hraje Jiří Macháček.“ 

 










 

Ruda provozuje automaty a má manželku Jiřinu, což je taková zmalovaná pipina, co provozuje nehtové studio. Má pejska Edýnka, kterého zbožňuje nade vše. Rudovi, který od mládí miluje Bourákovu manželku, šíleně leze na nervy. A najednou vyjde ve Šlukdofru vyhláška, že platí zákaz hazardních her, což znamená konec Rudovy živnosti. A samozřejmě Ruda je zadlužený u místních gangsterů, kterým nebude mít z čeho splácet. Rudovi, zdatnému golfistovi, tedy trochu hrábne. Do toho se sype manželství Bouráka a Markéty, což vidí dcera Kamila a chce, aby se mámě konečně otevřely oči a tátovi přestala všechno odpouštět. Na jednu stranu ho má plné zuby, ale na tu druhou ho má i plné srdce. Samotná Kamila je zamilovaná do týpka, který je trochu jako Bourák v mládí. A pak se v téhle černé hudební komedii teprve začnou dít věci,“ dodává s odkazem na oficiální stránky společnosti Total HelpArt T.H.A, kde si můžeme přečíst synopsi napsanou samotnou Kamilou.

Poté k nám na chvíli přichází její představitelka, studentka konzervatoře Veronika Marková. A opodál se posadí Kristýna Boková, která s Ondřejem Trojanem po Občanském průkazu a Tomanovi spolupracuje už potřetí. Akorát se točí scéna, ve které prohlížejí fotky. Prostor na rozhovor bohužel dneska nebude, ale co není dnes, bude snad v září nebo v říjnu. Místo hereček se dávám do řeči s fajn runnerkou Viktorií, která na to, že pracuje na prvním celovečeráku, zvládá věci hodně zkušeně. Najednou je po šichtě, takže ještě nechám od Báry Trojanové podepsat pro kamarádku její knihu. A teď už je čas odjet. Cesta vede zase přes Německo, kde ještě stíhám spontánně koupit za €15 stejný počet westernů na DVD ve velice originálním boxu. Škoda, že u nás se ani většina dalších bijáků, které tady mají, prostě nedá sehnat. Po bouračce na křižovatce už není ani stopy. A tak věřím, že i natáčení Bouráka bude dále zdárně pokračovat. Snad teda bude příležitost se přijet podívat i na podzim.

FOTO: Total HelpArt T.H.A. 
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Kino

Recenze: Šťastný Lazzaro Dnes

Dovedu si představit, že se někde najdou diváci nebo divačky, kteří tento film označí za svůj úplně nejoblíbeněj&sc... celý článek

Skylink

Benátská! s Impulsem

Oslava hudby, lásky a radosti – tak Benátskou nazvali švédští Europe, kteří se na akci objeví v pátek 26. července a dle svých slov lákají na nezapomenutelnou... celý článek
 
Přidat na Seznam.cz
Zdarma
aplikace
pro mobil
ke stažení

Copyright © 2003-2019, HyperMedia, a.s.. Všechna práva vyhrazena. Návštěvnost měří NetMonitor.
Šíření nebo publikování jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.

Load: 0.071/0.043
Partneři:
Hyperreality.cz | Hyperslevy.cz | Hyperinzerce.cz | Bleskove.cz | IQport.cz | MODEMI.cz - vyhledávač módy