Maruška Palečková je fajn ženská v nejlepším věku. V TV NOVA má svůj vlastní pořad o takových těch všemožných zlepšovácích, kdy je kupříkladu dobré přišít kapsy na kolena pracovních kalhot a vkládat tam molitan, protože práce na kolenou se pak výrazně usnadní, nebo k ní diváci přicházejí představit masožravé slunečnice, přičemž v cameu režiséra pořadu uvidíme Tomáše Svobodu, jenž zároveň režíroval i celý tento film. I když režíroval – ledacos okoukal, což dělá třeba John Carney taky, nicméně dělá to mnohem promyšleněji, záměrněji a rozumí tomu, co a o čem natáčí. Ale zpět ke Dvěma nevěstám a jedné svatbě. Brzy má spolu s Maruškou moderovat jistý Matěj, což se jí tak úplně nelíbí, ale na druhou stranu by se toho možná dalo využít, protože by se klidně mohl stát jejím příštím bývalým. Stále totiž potkává samé kretény a do toho si její ségra, patrně bydlící u rodičů na venkově, bere Jiřího, se kterým měla hlavní hrdinka kdysi pletky. A co víc, ta jiskra tam pořád je!

Hned v úvodní scéně, kdy Marušku uvidíme poprvé, zboří čtvrtou stěnu. Samozřejmě by mohlo být vtipné, kdyby to platilo doslova, ať už v televizním studiu nebo ve svém bytě. Nicméně jde o to, že začne promlouvat přímo k nám divákům. Tento postup funguje v Deadpoolovi, ve filmu s Christianem Slaterem a jakž takž i u Woodyho Allena. Nicméně v nenáročné české komedii působí stejně zbytečně, jako rozdělování do kapitol v případě rádoby ambiciózního počinu s názvem Violet & Daisy, jako postava Ballarda ve Velké čínské zdi nebo závěrečné zúčtování v Black Pantherovi.

Ne že by se ve Dvou nevěstách a jedné svatbě mělo zabíjet, ale docela by jí býval pomohl nějaký ten nadpřirozený (fantasy) prvek, který by sehrál významou úlohu a nebyl by pouze na efekt (viz scéna před zrcadlem u postele). Na mysli mám například entitu typu hodného zpívajícího ducha, vypití lektvaru neviditelnosti či oživení plyšového krokodýla Karla zásahem blesku, který by pak ve všem poradil. Jasně, i tohle jsme už v podstatě viděli, a taky by to asi do značné míry působilo jako vykrádačka slavnějších děl, avšak pořád by to více sloužilo příběhu. Tím spíše, že se na to mluvení a koukání do kamery postupně poněkud pozapomíná. Jakoby si tvůrci řekli, že je to moderní, tak co to tam alespoň maličko nenarvat. Ostatně jako ty esemesky v obraze (viz také Hodinový manžel od stejného režiséra).

Znovu se sází na situace, který diváci a divačky buď znají z vlastní zkušenosti, nebo jsou jimi dennodenně bombardováni – manželská nevěra, hledání vhodného partnera/vhodné partnerky, láska k zadané osobě, účast na venkovském koncertu, opilost, sbírání kelímků (skoro každý přece něco sbírá), … Spousta lidí také pije pivo a neméně jich kouká na TV NOVA, čímž se de facto zabily dvě mouchy jednou ranou. Ale hranice nebyla překročena, jelikož se to podařilo do příběhu celkem dobře zakomponovat. Tedy pomineme-li na chvíli skutečnost, že scénář je dosti katastrofální a musel být spíchnutý klidně za jediné odpoledne.

Dvě nevěsty a jedna svatba je titul, který se nevyhýbá prokletí nadpoloviční většiny nejen českých komedií. Úvodní půl hodina poskytuje dost příležitostí k zasmání a diváky a hlavně divačky, které si přišly do kina odpočinout, určitě potěší. Jenže pak najednou jako když utne a ve zbývající hodince pobaví už jenom tak dva tři momenty. V závěru ve studiu a posléze na svatbě (vzhledem k názvu filmu to není spoiler) budeme svědky naprosto bizarních událostí, které naplno ocení zřejmě pouze dosud neobjevené mimozemské bytosti, neboť se vysmívají logickému uvažování a zcela pokřiví celkový dojem. Zamrzí i proto, že postavy nejsou nijak extravagantní. Je otázka, jestli takovéto laciné komedie vůbec potřebují tak kvalitní obsazení. A je větší otázka, jestli jako diváci vůbec potřebujeme takovéto laciné komedie.

FOTO: Bioscop