Stále pokračujeme v exkluzivním rozhovoru se známým českým producentem a střihačem.
Adam Dvořák: Čtu a nečtu. Nejlepší bylo, když Jan Bradáč (ředitel distribuční společnosti Falcon – pozn. aut.) volal Marii Poledňákové, když jí před lety nevyšla hezká recenze. A říkal: „Marie, tuhle recenzi rozhodně nečti. Nečetla jsi ji, že ne?“ A ona říká: „Honzíku, nečetla, ale viděla jsem tak krásnou kabelku …“ (úsměv) Takže byla schopná se nad to povznést. Jedna věc je, jaká recenze vyjde dneska. A druhá, jak je ten film přijatý za pět nebo deset let. Myslím, že docela dobrým příkladem je S tebou mě baví svět. Když ten film vzniknul, tak měl úplně příšerné recenze. A vím, že se to i řešilo v rámci Barrandova. Ale ten film vyzrál do té míry, že potom byl nějakou širší veřejností vyhodnocen jako komedie století. A myslím, že to může fungovat i obráceně. Že ty filmy, které bude recenze opěvovat, tak za pět deset let už nemusí být tak zajímavé ani pro kultivovaného diváka.
Ale když se třeba podívám na recenze Forresta Gumpa, a pak na komiksové superhrdiny typu Avengers, tak tam vidíte veliký rozdíl, že ten film není v něčem tak zásadní jako Forrest Gump, ale přesto můžou být ty recenze dobré. A pak, když bude recenzi psát někdo, komu je mezi patnácti a třiceti, tak ta recenze bude k Avengers velmi vstřícná. Zato když někomu bude pětapadesát, tak ten film pro něj asi úplně nebude. Jak jsme se bavili, film má svoje disciplíny a vy si můžete vybrat, jestli vás to baví nebo ne. Není možné házet všechno do jednoho pytle. Člověk má chvíle, kdy se chce pobavit, a pak má chvíle, kdy chce zažít jinou emoci.
FDb: Myslíte, že může špatná recenze výrazným způsobem ovlivnit diváky v tom, aby na ten film prostě nešli?
Adam Dvořák: To si myslím, že takhle úplně nefunguje. Jedna recenze nemá takovou sílu, aby odradila všechny. A pak můžou některé negativní recenze diváky naopak nalákat. V poslední době jsem četl článek o filmu Jan Žižka, že je hlavní hrdina oblékaný v motorkářské bundě nebo v motorkářských kalhotách. Takže z pohledu historika je to strašná věc, ale mě jakožto diváka lákalo vidět, jestli má opravdu ty motorkářské kalhoty. A neodradí mě to. Teď to řeknu trochu neobratně, ale Jákl víc dělá počítačovou hru nebo film typu Avengers, než že by dělal historickou rekonstrukci skutečnosti. A teď jsem použil extrémní polohy, protože ani jedno není přesné. Ale má to více atributy akčního filmu, takže si víc vymýšlí. Nečekám od toho, že uvidím středověké rytíře. Protože když půjdeme do důsledku, tak středověký rytíř byl malinký a měl něco mezi 150 a 160 centimetry. A to je dost těžké sehnat takové herce. Navíc byl tehdy ve středověku nedostatek jídla. A co se týče svalů, tak to je fenomén možná posledních padesáti let. Protože když se podíváte na staré westerny, tak tam svalnatce nenajdete. Ale zase jsou všichni hladce oholení. Neoholený John Wayne není. (úsměv)
Monument Valley je taky relativně malé území spojených států, ale ty westerny se tam točily skoro všechny. A já jsem jako dítě žil v domnění, že v Americe to všude vypadá takhle. Dokonce se tam pak točil i Návrat do budoucnosti. A jeden ten kopec se jmenuje Fordova skála, protože tam točil všechno. (smích) Dneska vlastně realisticky nenatočíte ani koncentrák, což je nějakých pětasedmdesát let dozadu, protože neseženete takhle hubené, autentické herce. Takže chtít něco úplně věrně natočit, to je spíš do hodin dějepisu a ne do kina.
FDb: Tak to byly recenze. A co názory uživatelů internetových filmových databází?
Adam Dvořák: Myslím, že uživatel databáze byl jiný před deseti lety, kdy zhruba začal tenhle fenomén naplno vznikat. A bude jiný i za dvacet let. Ze začátku tam byli jenom internetoví nadšenci. A to je relativně úzká skupina lidí. Ale za dvacet let se tam bude dívat jiná sorta lidí. A co se týče lidí, kteří tam přispívají, myslím, že je určitá disproporce v hodnocení třeba Avengers, které jsou více pro mladé diváky, ale hodnocení tam mají skoro jako nejlepší filmy na zeměkouli. A pak tam jsou filmy, které člověk odhodnotil, protože musel mít nějaké penzum odhodnocených filmů a pamatoval si je z dětství.
Když jsem stříhal s těmi staršími režiséry a ptal jsem se jich na některé filmy, které jsem měl já z dětství zafixované tak, že jsou to pecky, tak tyhle filmy těm o generaci starším režisérům nic neříkaly. Může to být i S tebou mě baví svět. Jako malému se vám to líbilo a dodnes si to nesete s tím, že je to pecka. Ale kdybyste se na to kouknul analytickýma očima, tak byste spoustu těch filmů i v konkurenci těch současných za dobré filmy třeba nepovažoval.
Až do databází začnou přispívat i starší generace, tak ta objektivita bude větší. Teď je to více obraz toho, co chce divák do třiceti let. Neříkám, že tam nechodí čtyřicetiletí nebo padesátiletí, ale nechodí tam až tak často. To si myslím, že stahovat filmy se oproti tomu naučili už skoro všichni.
FDb: Spousta starších i někteří mladší režiséři vůbec neznají legendární tvůrce typu Sama Peckinpaha nebo Johna Carpentera. Myslíte, že by je měli znát?
Adam Dvořák: U nás se dříve moc o Americe neučilo. Znali možná Orsona Wellese, ale ta Amerika byla jinak do určité míry zapovězená a směřovali jsme více k ruské a francouzské kinematografii. A westerny jako takové jsou pro nás cizí. Myslím, že česká populace má blíže ke country než k westernům. Ale i country před rokem 89 mělo punc zakázanosti. Westerny jsou pro nás geograficky cizí.
Třeba horory u nás taky nikdy neměly moc diváků. V Americe na ně chodí mnohem víc lidí. Já jsem moc nechápal ten zážitek vidět horor v kině. A když jsem byl v Americe na nějaké zkušební projekci, tak jsem viděl, jak se ti lidé baví tím, že se budou bát. Hecují se a těší se na to, že se leknou. Opravdu si to užívají a to kino tím žije. U nás se tohle vůbec nepěstovalo. Možná, že u nás už mívají horory více diváků, ale já bych jako producent do hororu nešel, protože si myslím, že ti hororoví diváci se hledají těžko.
Ale možná se to taky brzy změní. Před patnácti lety bych třeba vůbec nevěřil ve fenomén komiksu a komiksových obchodů. Díky dětem jsem v komiksových obchodech už několikrát byl a taky se to učíme. Za mě byli akorát Rychlé šípy a něco v „ábíčku“ na zadní straně nebo Čtyřlístek. (smích) Ale to je jiný druh komiksu. Ta subkultura se tady už vytváří. Můj dvanáctiletý syn bezpečně pozná rozdíl mezi Marvelem a DC Comics. Zároveň se tvůrci naučili kombinovat v relativně rychlém rytmu vážné a veselé věci, což my bychom se taky měli naučit. Ono není jednoduché tohle napsat tak, aby to fungovalo. Třeba Jiří Menzel v těch starších filmech taky uměl vykompenzovat ty vážné věci jakousi formou humoru. A tenhle přístup je vděčný už několik desítek let.
FDb: Přitom jak říká Václav Marhoul: „Všechno bylo napsaný, všechno bylo zhudebněný, všechno bylo zfilmovaný. A nový je už jenom to, co si nikdo nepamatuje.“
Adam Dvořák: Pokud někdo stráví celý život hledáním něčeho nového, tak ho může taky promarnit, protože už nic nového nenajde. Něco nového může vzniknout, ale nesmí se tomu obětovat všechno, protože ten filmař potřebuje určitou řemeslnou zručnost. A když bude jenom čekat na tu správnou příležitost, tak může taky čekat deset let a ztratí tu řemeslnou zručnost. Protože přijdete na plac, musíte to odtáhnout a musíte se to naučit. Když do pěti let nenatočíte další film, můžete tu zručnost zapomínat a můžete se vzdalovat těm technologiím.
Ale ještě k tomu Marhoulovi, můžete opakovat ten motiv. Ono ani těch komiksů nebude nekonečně mnoho. Někdo pak udělá něco jiného a ono to zabere. Gladiátor také odstartoval řadu historických věcí, protože to bylo jiné. I seriály v podstatě jedou jeden model v různých variacích. A pak někdo přijde s masovým vrahem Dexterem. Ale zase to není až takový mainstream, že by se mělo začít točit jenom o masových vrazích. Komiksy také dříve nebyly. Až Marvel to nakopnul a ujel ostatním a všichni se snaží vytvářet vlastní filmový vesmír. Ale ta doba, kdy se to nasytí a bude se muset přijít s něčím dalším, určitě přijde.
FDb: Třeba právě westerny vydržely od čtyřicátých až do poloviny sedmdesátých let …
Adam Dvořák: Ale teď se natáčí tak možná jeden western za rok. Ale někdy se jich pár objeví krásných, a pak sklidí Oscara.
FDb: Na jaké festivaly jste se s vašimi filmy podíval?
Adam Dvořák: Nejvíce jsem jezdil po festivalech asi s Lidicema. Byl jsem v Argentině, v Americe … Těch festivalů bylo relativně dost. Ale úplně nemám tu ambici dělat festivalové filmy. Vím, že je to specifické publikum, ale zároveň vím, že na těch áčkových festivalech je kvalita filmu pouze jedno z kritérií. Protože tam už je to politika a politika je mnohdy i obchodní. Že bych věřil tomu, že v Cannes vyhraje ten nejlepší film? Tomu nevěřím. Protože s tím oceněním dostáváte spoustu obchodních příležitostí. Ale může to být i tím, že třeba Írán je zrovna v kurzu, tak vyhraje íránský film. A to není politika obchodní, ale mezinárodní. Na tyto festivaly jezdí hodně kupujících, kteří ten film pak koupí a celosvětově to udělá krásná čísla a velké peníze.
Když to řeknu z druhé strany, tak když se podíváte na Miss World, tak ty všechny holky jsou vlastně krásné! Ale je jasné, že vyhrát může jenom jedna. A jestli vyhraje ta, za kterou se někdo přimlouvá, nebo jestli vyhraje ta, která se opravdu té porotě líbí, je vlastně jedno. Všechny jsou hezké. A ty filmy v té soutěži můžou být taky všechny hezké. Na druhou stranu vím, že ty přímluvy jsou na všech těchto festivalech. A když máte silného agenta, je schopný zařídit spoustu věcí.
Adam Dvořák: On z něj byl nadšený, protože chtěl ten svůj v nějaké podobě vytvořit. Já nejsem až tak festivalový tip. Baví mě tam jezdit, potkávat se s lidmi a chodit na filmy. Ale není to můj život. Jsou lidi, kteří jezdí z festivalu na festival. A potkávají se tam, a pak se zvou na jiné festivaly a zvou se do porot. Je to taková subkultura, takový svět sám pro sebe. Ale na tom není nic špatného. Jenom já radši budu ty filmy dělat tady. I když je milé pro každého tvůrce, když vám ten film někdo pochválí.
FDb: Jako producent střídáte seriózní témata s komediemi. Ale zároveň dáváte příležitost i režisérům, aby si natočili pro ně dost neobvyklý žánr. Lidice měla původně režírovat Alice Nellis. Ten, kdo tě miloval nakonec režíroval Jan Pachl, který je známý spíše svým syrovějším, drsnějším stylem. Opravdu jste ani na chvíli neuvažoval o nikom jiném?
Adam Dvořák: Alice Nellis tehdy ze zdravotních důvodů režírovat nemohla. Takže pak to bylo maximum možného, kdy člověk hledá, jak by to zrealizoval. U Honzy Pachla to byl vznesený dotaz. Jemu se to líbilo a spousta lidí chce zkoušet nové výzvy. A on patří k tomuto druhu lidí. Herci také nemůžou hrát pořád stejnou roli. A pro ty, kterým se to stane, to může mít i negativní důsledky. Já jsem taky dělal jiné profese a nelituju toho. Stříhám i různé žánry a je to takové obohacení. Myslím, že u nás není režisér, který by měl jeden specifický druh filmu. Možná Jiří Vejdělek točí velmi podobné filmy a vyplácí se mu to. Svěrák chtěl taky dělat jiné filmy a natočil si Kukyho.
FDb: Chystáte se někdy taky režírovat?
Adam Dvořák: Ne! (smích) Kdysi jsem si to užil na Nově, kde jsem i režíroval, ale nijak mě to nenadchlo.
FDb: Děláte i reklamy?
Adam Dvořák: Nedělám. Dělal jsem je, ale ten svět je velmi specifický a pořád se musíte připomínat. A sestříhat reklamu není zase až tak těžké. Ten prostor tam není veliký, ale peníze jsou za to tak dobré, že ten přetlak je docela velký. Mít tolik peněz za dva tři dny práce je super. A já jsem z toho vystoupil, když jsem začal produkovat filmy. Ale ten svůj firemní obrat jsem měl v rámci reklam velmi podobný, jako když teď dělám filmy. Akorát s tím rozdílem, že ta rizikovost u filmů je daleko větší, protože to děláte delší dobu a až po dvou letech možná přijde honorář.
FDb: A co videoklipy?
Adam Dvořák: To člověk dělá, že přijde občas kamarád a něco sestříháte. Ale to je v podstatě zadarmo. Jenom stříháním videoklipů se nikdo neuživí.
FDb: Oslovily vás někdy zahraniční produkce? Jsou tady Stillking a Sirena Film, ale třeba i David Ondříček se svojí společností Lucky Man Films výrazně vypomáhal s Anthropoidem …
Adam Dvořák: Měl jsem stříhat Marii Terezii, ale musel jsem to odmítnout, protože jsem slíbil jiný projekt. Ale radši bych stříhal Marii Terezii. (smích) I proto, že to bylo s režisérem, který dělal pěkné věci. Ale ten střih je hodně navázaný na režiséra. Takže když vám přijede cizí režisér, tak je velmi málo pravděpodobné, že to tady bude chtít i stříhat. I v případě té Marie Terezie chtěl režisér, že bychom stříhali v jeho domě v Provence. Čeští střihači můžou dělat akorát přípravné práce typu synchronizace.
FDb: Ani vás nikdo neoslovil coby producenta nebo produkčního?
Adam Dvořák: To je určitě zajímavé, ale musíte se tomu věnovat. Musíte navštěvovat festivaly, musíte se s těmi lidmi potkávat, musíte se nabízet … Není to jednoduché. Je to dost práce, kterou běžný divák nevidí. A já na to kvůli stříhání nemám až tolik času. Je to moje volba a možná, že je špatná. Možná, že kdybych objížděl ty festivaly a komunikoval s těmi lidmi a psal si s nimi, tak bych se dopracoval k „Anthropoidu 2“. Ale já myslím, že David Ondříček je velmi schopný. A to, že se mu tohle podařilo, bych považoval za velký úspěch. Ono je to dané i těmi pobídkami, které jsou nastavené tak, že vždycky musíte mít českého partnera. U toho Anthropoidu to asi bylo méně formální, než obvykle, protože je to české téma. Takže on jim mohl přinést víc, než jenom to, že jim něco zprostředkuje a vytvoří jim nějaký servis. Ale když sem přijede cizí produkce natočit film, který se odehrává ve Vídni, tak k čemu vás potřebují? Rozhodně nepotřebují, abyste jim kecal do scénáře.
FOTO: FDb.cz
PRVNÍ ČÁST ROZHOVORU NAJDETE TADY
DRUHOU ČÁST ROZHOVORU NAJDTETE TADY
ČTVRTOU ČÁST ROZHOVORU NAJDETE TADY
