Nedávno vyšel na DVD film
Adam Dvořák: Těžko říct. Vím, že se Honzovi Pachlovi někdo ozýval a chtěl půl Bitcoinu za to, že mu řekne informace o tom, že si na něj Krejčíř pozval nějaké hitmany. Ale to může být spousta lidí, kteří si řeknou: „Pojďme to zkusit.“ Před měsícem nebo dvěma přišlo pár mailů tohoto znění Honzovi Pachlovi a to je všechno.
FDb: Natáčeli jste nejen v České republice, ale i na Kanárských ostrovech a v Jihoafrické republice, kde údajně pobodali vašeho řidiče …
Adam Dvořák: Ano. V Johannesburgu se bez černých průvodců neobejdete. A i s nimi to chce určitá pravidla. Po páté hodině se musíte uklidit do hotelu, protože už je to nebezpečné. Takhle jsme měli dodávku se dvěma černochy a zdrželi jsme se až do šesti nebo do půl sedmé. Říkali: „Už musíme skončit, to je nebezpečné i pro nás a to nechceme.“ A když náš řidič odjel, tak se už bez nás stavil na pumpě, kde se s někým přetahoval o telefon, a když mu ho nechtěl dát, tak mu ten člověk bodnul šroubovák do břicha. My jsme se to dozvěděli druhý den a hned jsme se ptali, jak je na tom. Řekli, že je mimo ohrožení života, ale ten šroubovák je horší než nůž, protože ta rána se zavře a hrozí tam větší množství vnitřních krvácení. Ale přežil to.
FDb: Jak dlouho jste tam byli?
Adam Dvořák: Byli jsme tam osm nebo devět dní. Část z toho jsme byli v Johannesburgu, kde to centrum je opravdu místo pouze pro černé. A bokem je část, kde žijí bílí, a tam jsme byli tři dny ubytovaní. Pak jsme přeletěli do Kapského města, kde už to je relativně v pohodě. Ale když jste v takovéto destinaci, tak člověk je samozřejmě zvyklý na to, že si večer někam vyjdete. V Johannesburgu to není dobrý nápad. Můžete vyjet autem, ale do centra stejně nejezděte. A v Kapském městě ne proto, že mají dobrou policii, ale dobrou ochranku, tak můžete do centra i večer. Na to, co jsme potřebovali, to stačilo.
FDb: Už během mistrovství světa ve fotbale v roce 2010, které se konalo právě v Jihoafrické republice, se hodně řešila obrovská kriminalita. Vedle pobodaného řidiče taky u místa, kam jste chodili nakupovat, zabili několik lidí a vykradli banku. Stačili vám tyhle zkušenosti s natáčením v takové zemi nebo byste se tam vypravil znova?
Adam Dvořák: Ono se tam točí hodně. Protože když chcete natočit opačnou roční dobu než je v Evropě, tak se točí tam, protože tam to vypadá velmi podobně. Americké produkce to tam mají rády, protože tam jsou ghetta a je to takové zvláštní. Točí se tam i reklamy. Já bych se klidně i vrátil, kdyby to mělo nějaký smysl. Ale určitě bych tam nechtěl žít, protože je to hodně nebezpečné. Je tam snad nejvíce vražd na světě, vyjma válečných zón. Těch lidí tam umírá opravdu hodně. A ti gauneři se tam stahují z části proto, že vědí, že ta bezpečnost je tam zprivatizovaná. Můžete si koupit daleko víc než v Evropě, co se týče policie, státních úředníků atd. To si myslím, že je důvod, proč si to Krejčíř vybral, ale i on to přeťápnul. Teď je zavřený a odsouzený za daleko těžší delikty, než za které by seděl tady. Tady by byl už dávno venku.
FDb: Zakládá se na pravdě i ta epizoda s hajzlpapírem?
Adam Dvořák: Ano, to se taky zakládá na pravdě. Jsou to v podstatě takové ty perličky, které Jarda Kmenta odvyprávěl. Nevím, v jakém to bylo objemu, ale vím, že Krejčíře trápil jednovrstvý toaletní papír, a tak ze Singapuru objednal kamion s vícevrstvým. Ale přesné detaily neznám. Jenom vím, že to bylo podle pravdy.
FDb: V Gangster Ka filmech plave v jeho vile žralok, v Ten, kdo tě miloval zase vidíme ledního medvěda. Jak složité je dostat tato exotická zvířata do českého filmu?
Adam Dvořák: Žralok byl originál jihoafrický, protože jsme ho natočili během té cesty v akváriu. Byl mnohem větší než ten, co měl Krejčíř. Ten měl takového malého žraloka, který měl nějakých 120 nebo 130 centimetrů. A když byl zavřený, tak se žralok přemístil do nákupního centra Nové Butovice, kde se říkalo U Rybiček. Tam se děti chodily koukat na žraloka od Krejčíře. Teď už tam teda není. Ale my jsme nechtěli, aby to vypadalo jako větší kapr, tak jsme vybrali většího. A když už jsme byli v Jižní Africe, tak jsme si ho natočili a v rámci triku se to dalo v postprodukci dohromady.
FDb: A jak to bylo s ledním medvědem?
Adam Dvořák: Lední medvěd byl vycpaný, takže s ním nebyl žádný problém. A to byla věc pana režiséra, že si prostě vybral ledního medvěda. Já bych si ho nevybral, ale to přání respektuju. A nepouštím se ani do takových věcí, že bych kontroloval výkazy, abych viděl, co se u rekvizitářů objednává. V tomhle musíte režisérovi věřit.
FDb: Knižní předloha Ten, kdo tě miloval od Marie Poledňákové není komedie, ale vy jste se rozhodli z toho příběhu komedii udělat. Bylo to kvůli tomu, že jméno Marie Poledňáková si většina diváků spojuje především s komediálním žánrem a svým způsobem by se tak mohli cítit podvedení, nebo vám připadalo, že v té detektivní rovině úplně nefunguje?
Adam Dvořák: Bylo to převážně proto, že když od někoho očekáváte komedii, tak by byl člověk zklamaný. Myslím, že v tomhle směru jsme mohli jít ještě dál. Že i tak měl divák podle těch výsledků pocit, že to není čistokrevná Poledňáková. Myslím si, že kdybychom to točili jako čistokrevnou detektivku, tak bychom to dostali do konkurence se spoustou jiných detektivek, které jsou propracovanější, a nemuselo by to tím pádem obstát. Takže to bylo producentské rozhodnutí, a kdybych to dělal teď znovu, tak bych na tom možná bazíroval ještě víc než předtím.
FDb: Byl to teda přímo váš nápad?
Adam Dvořák: Nebyl to jenom můj nápad. Za Českou televizi byl dramaturg Pepa Viewegh a s ním a s Honzou Pachlem jsme se shodli na tom, že divák by tu výraznou změnu nemusel pobrat. Těžko popsatelné, k čemu to přirovnat. Když od někoho, který netočí každý film v jiném žánru, něco očekáváte … Řeknu to ještě takhle. Honza Hřebejk má filmy od čistokrevných komedií až po taneční film a velmi vážná témata. Takže nový film od Hřebejka může být jistá forma objevování, co to bude tentokrát. Ale to si myslím, že Marie Poledňáková není. Sice v těch starších filmech měla také vážnější témata, ale to si podle mě spousta lidí už ani nepamatuje.
FDb: Tak je pravda, že zrovna Janu Hřebejkovi ta rozmanitost žánrů v poslední době dost uškodila …
Adam Dvořák: I to je možné, ale myslím, že když půjdete po světových režisérech, tak ten rukopis mají podobný, ale žánry se různí. Spielberg taky netočí furt jeden druh filmu. Most špionů je přece něco úplně jiného než E.T. Takže když půjdu na Spielberga, budu otevřený. Filmy Woodyho Allena byly zase v určité době pořád stejné. Ale teď se to taky mění, což může mít něco do sebe. Jestli to Honzovi Hřebejkovi uškodilo nebo ne, to nevím. On si chtěl ty věci, jako každý, vyzkoušet a dělat nové žánry. A ty důsledky pak můžou být takové, jaké říkáte, nebo to naopak může vyjít. Když se podívám na Karla Janáka, tak ten si furt chce také zkoušet nějaké nové žánry. Teď si zkoušel thriller. Nevím, jestli to je správně …
Adam Dvořák: Když se podíváte na filmy Woodyho Allena, tak on má velmi standardní návštěvnost a nikdy neatakoval přední příčky návštěvnosti. Ty filmy dělá pro nějakého diváka. Samozřejmě ten světový a americký trh je tak velký, že můžou být dost úspěšné i méně mainstreamové filmy. A ten Woody Allen je v tomhle z producentského pohledu dobře kalkulovatelný. Jeho filmy dělají celosvětově vyrovnané prodeje a je z toho jasné, kolik to může stát.
FDb: Přišla se někdy Marie Poledňáková podívat na plac?
Adam Dvořák: Nepřišla. Ten její zdravotní stav to bohužel neumožňoval. Kolikrát jsem ji zval a ona ten úmysl měla. Ale vždycky byla zvyklá přijít ve velkém stylu a být oblečená za dámu. A kombinace s holí by jí nepřišla dostatečně reprezentativní na to, aby se přišla podívat.
FDb: Údajně jste se neshodli na obsazení některých postav …
Adam Dvořák: Nebyla to ani velká neshoda. Já se vždycky snažím respektovat režiséra a on měl tu představu takovou. A já jsem byl v tu chvíli zprostředkovatel toho přání a musel jsem nějak Marii vysvětlit, že Honza Pachl by rád Soňu Norisovou. Ze začátku si nebyla jistá. Myslím si, že to taky souvisí s tím, že všechny její postavy jsou blond, kdežto Soňa Norisová blond rozhodně není. Takže ve filmu chtěla mít možná svoje alter ego. Ale když ji potom viděla v seriálu Policie Modrava, tak řekla, že se jí líbí, takže to vlastně nebyl ani konflikt, jako spíše jiná autorská představa mezi režisérem a autorem předlohy. Já jsem byl jenom takový zprostředkovatel toho, aby to na obou stranách fungovalo, což se producentům děje velmi často. (úsměv)
FDb: Stalo se vám vůbec během vaší producentské kariéry, že herec nebo herečka roli ve vašem projektu odmítli?
Adam Dvořák: Děje se to velmi často. To odmítnutí je málokdy z uměleckých důvodů, ale jsou to časové důvody. U Ten, kdo tě miloval jsme měli nějaké obsazení, ale na základě natáčecího plánu se ukázalo, že není reálné. Protože u nás mají herci, zvláště pak ti žádaní, spoustu závazků. Je to takové, že dostanete několik diářů a v těch diářích je velmi málo prázdných oken. A vy se v tomhle relativně omezeném prostoru a čase musíte dostat k tomu, že to na konci natočíte. Takže to není občas jednoduché. Eva Holubová také měla závazky do konce roku, takže s ní jsme mohli točit až od konce roku. Měl nám tam hrát Olda Kaiser, ale ten mohl pouze do konce roku. Takže k tomu nedošlo.
FDb: Kterou postavu měl v Ten, kdo tě miloval hrát Oldřich Kaiser?
Adam Dvořák: Měl hrál policistu Heřmana, kterého hrál Václav Postránecký.
FDb: Dělali jste i u Ten, kdo tě miloval nějaké zkušební projekce?
Adam Dvořák: Dělaly se. Nakonec jich bylo možná sedm. Nedá se přesně říct kolik, ale většinou se dělají do té doby, dokud jsou nějaké možnosti to změnit. A na základě toho se dělaly nějaké úpravy.
FDb: Jakým způsobem se na tyhle zkušební projekce vybírají lidí?
Adam Dvořák: Vybírají se podle toho, že většinou potřebujete normální diváky. Ne lidi, kteří jsou zasažení tím filmem, protože ho natáčejí. Ty taky potřebujete, ale ne v té první fázi. Protože když se sejde kameraman se zvukařem a s lidmi z produkce, tak řeší úplně jiné, ryze pragmatické věci v rámci té jejich profese. Ale nevnímají to tak, jak to budou vnímat lidi v kině. Proto potřebujete čerstvého diváka. Takže se to spektrum snažím vždycky vybrat co nejpestřejší, aby to nebyly třeba jenom ženy 40+. Ale aby tam byli mladší i starší muži a ženy. A když dojde na ty praktické věci, tak je to podle toho, kdo v tu chvíli má čas a na koho si kdo vzpomene. A protože ty projekce zpravidla nemůžou být od osmi večer, tak se obvolá x lidí. A některé projekce mají pět diváků, některé třeba patnáct. Ale když těch lidí je moc, tak to podle mě úplně nefunguje. Můžou se dělat dotazníky, ale ty můžou zohlednit nějaké pochybnosti tvůrců před tou projekcí. Velká část toho důvodu je, že hledáte něco, co vás nenapadne. Třeba že se neřekne jméno postavy, s jejímž jménem se pak pracuje. A to vás jako tvůrce nenapadne, protože ta jména v tom scénáři pořád máte. To jsou věci, na které vás někdo může upozornit. Ale to v dotazníku těžko zohledníte. Možná, že by to šlo, ale myslím, že ty projekce by měly sloužit k tomu, aby to rozptylovalo nějaké pochybnosti, které o tom ten tvůrce má. Vždycky se mi to osvědčilo. I když pár režisérů tu projekci striktně nechtělo. Ale myslím, že je lepší si tu projekci udělat i proto, že máte nějaký feedback ještě předtím, než ten film jde do kina.
FDb: U Ten, kdo tě miloval proběhla i projekce pro nevidomé. Jak taková projekce vypadá?
Adam Dvořák: Je to úplně normální projekce. Akorát ze zákona musí být každý film na DVD a v televizi opatřený audiodescriptionem. To znamená formou komentáře, kde ten hlas popisuje něco, co okem vidíte, ale sluchem nedáte dohromady. A protože to vzniká u každého filmu, tak jsme si řekli proč to neuspíšit a těmhle lidem, kteří mnohdy ani v kině nebyli, ten zážitek neumožnit jinak než doma v televizi. Myslím si, že i pro nevidomé je to jiný zážitek, když jsou v sále a neběží jim tam různé rušivé elementy. Ty ohlasy od nich jsem měl velmi pěkné. Byl to pro ně úplně jiný zážitek a jsem rád, že jsme to udělali.
FDb: V Gangster Ka filmech i v Ten, kdo tě miloval jsou letecké záběry z dronů, které umíte vy i výkonný producent David Rauch velmi dobře ovládat. Považujete dron za stejně revoluční zařízení, jako je třeba steadicam?
Adam Dvořák: Dá se to tak říct. Protože o tom platí podobné věci. Steadicam taky nemůžete nadužívat. To by byla hrozná nuda. A o dronu to platí taky. Určitě to dalo nový pohled, jako ten steadicam, který dal stabilizovaný a velmi volný pohyb kamery v prostoru, což dříve bylo možné jenom kolejema nebo se strašným třasem. A ty záběry shora jsou také v něčem nové a jiné. A teď už se to používá všude možně, takže ta inflace těch záběrů je velká. Ale myslím si, že to má svoje místo. Kolejová jízda je stará s jistotou sto let a stále se používá. Sice ne pořád a v každém filmu, ale stále se používá. Stejně tak jako steadicam, i když jsou už různé jiné stabilizované technologie. Je to další výrazový prostředek, který má tvůrce k dispozici k tomu, aby mohl vytvářet nějaký nevšední zážitek.
FDb: Teď se mně vybavila scéna z Lidic, kdy hlavní hrdina Šíma přijde na místo, kde stála jeho vesnice. Tam to ale určitě bylo ještě z letadla nebo z helikoptéry …
Adam Dvořák: Tam se to točilo z helikoptéry, která se příšerně klepala. Petr Nikolaev mi to popisoval, že se tam držel za stěny, lítalo to nahoru a dolů a byl to příšerný zážitek. A ty záběry pak byli „dostabilizovávané“ v postprodukci. Ta úroveň toho, co dokážete dneska a co bylo možné tehdy, je veliká. Ale i při tomto klasickém natáčení máte ten čas velmi, velmi omezený, protože se to muselo točit poblíž letiště, kde ta helikoptéra byla, aby to nebylo extrémně drahé. S tou helikoptérou to musíte všechno domluvit dopředu, ona tam potom přiletí … Není to takové, že si v klidu řeknete a ukážete. Prostě tam přiletí něco, co dělá strašný rachot, a vy máte velmi omezenou možnost popovídat s pilotem, když už letí.
FDb: Myslíte, že dron dokáže už ve všech případech zastoupit helikoptéru nebo letadlo?
Adam Dvořák: Pokud nepotřebujete něco, kde rychlost toho záběru musí být víc než 100 kilometrů v hodině. Protože ty drony létají stokilometrové rychlosti. A když potřebujete dlouhý přelet nad krajinou, tak to s dronem neuděláte. Protože přeletět vrchol hory a zaletět za ní, to se dostanete do rádiového stínu a už to půjde velmi, velmi těžko natočit. Takže ty helikoptéry jsou pořád k něčemu potřeba. Ale řekl bych, že v prostorách České republiky už všechny záběry nahradí ty drony. Protože helikoptéry jsou opravdu hodně, hodně drahé. Když člověk letěl helikoptérou, která byla dvoumotorová, tak tam byly ceny sto tisíc za letovou hodinu a když máte levnou helikoptéru, tak je to třeba jenom pět tisíc. Ale i to je hodně. Když musíte počítat, že někde točíte … Takže doprava na to místo a z toho místa, pak kde ta helikoptéra bude tankovat … Těch omezení je tam fakt hodně. Takže si nevybavuju, že by někdo záběry shora točil z vrtulníku nebo z letadla.
FOTO: FDb.cz
DRUHOU ČÁST ROZHOVORU NAJDETE TADY
TŘETÍ ČÁST ROZHOVORU NAJDETE TADY
ČTVRTOU ČÁST ROZHOVORU NAJDETE TADY
.jpg)
