Pokračujeme v rozhovoru se známým českým producentem a střihačem …
Adam Dvořák: Nějaké jsou, ale o tom jsem ještě neuvažoval. A pokud ta scéna neskýtá pro diváka něco dalšího navíc, tak si myslím, že to nemá cenu. To si myslím, že je lepší tam dát rozhovor s tvůrcem nebo s hercem.
FDb: Říkal jste, že jste jako střihač musel někdy sestříhat z natočeného materiálu scénu, která nebyla ve scénáři. Vzpomínáte si, co to bylo za film a jaká to byla scéna?
Adam Dvořák: Ony se ty scény různě kombinují. Teď zrovna stříhám film, kde se jedna scéna rozdělila do dvou, takže vlastně vznikla scéna, která ve scénáři nebyla. Byl to telefonát, který se použil dvakrát. Jednou s pointou a podruhé s jinou pointou. Třeba u Bobulí je v závěru scéna, kde hlavní hrdina prožívá jistou formu štěstí. Prochází tam v dešti a je šťastný, že našel svoji milou. Ale původně to bylo tak, že mu umřel dědeček a on šel úplně zoufalý. Ty emoce přitom fungovaly na obě dvě strany. Vždycky, když vidím, jak tam jde v dešti, tak to byla smutná scéna, ale překlopili jsme ji do euforie. Tam to bylo relativně zábavné.
FDb: Říkal jste, že jste přesvědčený o tom, že film vzniká až ve střižně. Je nějaký film z poslední doby, jehož synopse vás zaujala, ale pak jste byl zklamaný, že třeba právě ta střihová skladba zazdila celý příběh?
Adam Dvořák: Myslím, že nejsem schopný rozpoznat, že by to zazdila střihová skladba. Maximálně když si čtu synopsi a jdu na film, který nenaplní moje očekávání, tak jsem z toho otrávený. Ale myslím si, že střihová skladba je tak hluboko v útrobách filmu, že je i pro mě těžké rozpoznat, jestli to bylo vlivem střihače nebo ne. Budu konkrétnější. Když se hodnotí filmy na České lvy, tak u kategorie Nejlepší střih máte materiál, který vám přinesli. A u těch kolegů nevidím, co jim do střižny přinesli. Jestli udělali maximum a najednou to vyšvihli o 200 procent, anebo jestli se jenom vezli v autobuse, který jel tím správným směrem. Takže nepoznám, jestli už to přišlo tak natočené a ten střihač to jenom slepil dohromady. Protože to vymyslel režisér nebo režisér s kameramanem. Ale je také možné, že se na tom podílel i ten střihač ...
To nikdy nevíte. To znamená, že aby člověk objektivně zhodnotil, jestli to střih, nebo eventuálně zvuk nakopnul nebo dovrtal, tak byste musel být „insider“ a musel byste vidět ten materiál, číst to a nastudovat si to. A pak byste mohl říct: „I když ten film nenaplnil moje očekávání, tak to, co s tím udělal ten střihač, je pecka. Protože to, co bylo na začátku, bylo strašné a tohle je koukatelné.“ Honza Mattlach mi kdysi říkal, že rozdíl mezi geniálním filmem a strašným filmem Věry Chytilové byla dlouhá doba ve střižně. Ona do toho s tím střihačem tak dlouho bušila, až to bylo dobré. Nebyl jsem u toho, ale takhle jsem tu historku slyšel a věřil bych jí, protože ty její filmy jsou střihově hodně pestré až divoké. Ale dneska když někdo dostane Českého lva za nějakou profesi, tak nevíte, jestli se to veze na vlně, že o ten film je v akademických kruzích zájem, nebo jestli to je čistě zásluhou toho člověka. Sám vím, že když zaškrtávám ty filmy, které se mi líbí, tak ten střih je výrazný. Ale zase – to může i nemusí být zásluha střihače. Protože když děláte film, kde máte čtyři záběry, tak s tím toho zase tolik neuděláte.
FDb: Takže Českým lvům a cenám České filmové kritiky nepřikládáte velký význam?
Adam Dvořák: Pro každého z těch tvůrců to má význam. Ale je tam velká míra subjektivity, a když budete mít hodnotící komisi, tak ta subjektivita bude třeba pětičlenná, podle počtu lidí v té komisi. Tady je těch akademiků třeba tři sta, ale nevěřím tomu, že všichni viděli všechny filmy. Kdyby to tak bylo, tak ta známka objektivity je alespoň na základě toho, jak to zapůsobilo, aniž bych znal ty konsekvence. Dříve se dělaly projekce, kde se dělaly čárky, kdo přišel a kdo nepřišel. Třeba Hořící keř všichni viděli jako seriál, což je jiná disciplína. Pak z něho udělali film, u kterého se udělala jedna projekce, na kterou přišlo čtyři nebo pět lidí. Takže kdybych šel do důsledku, tak jak můžete hodnotit ze seriálu, jestli ten film je dobrý? Ostatní si asi řeknou: „Ten seriál je fakt skvělej, takže ten film bude asi taky fajn.“ Takže to není úplně objektivní, ale to nemáte nikde. Ani na Zlatých slavících. Tady vám pak spousta lidí volá a ptá se, pro koho jsem hlasoval. A pak řeknou: „OK, já nemám čas to sledovat, tak to samé taky zaškrtám.“ Nebo si řeknou: „Toho kluka znám, ten je dobrý, tak tomu to dám.“ Ale třeba si jenom myslím, že to tak je. Protože těch kategorií je spousta, včetně dokumentů, televizní tvorby a studentských filmů. Takže byste musel vidět 40 nebo 50 věcí, což je třeba 70 hodin času. Možná, že všichni členové akademie si ho udělali …
FDb: Ono to dost možná funguje stejně i u Oscarů …
Adam Dvořák: Funguje, akorát těch lidí je víc. Ale ten model je převzatý. Ale zajímalo by mě, jak je to streamované. Ty statistiky kolik lidí si co pustilo a jak hlasovalo. To je zajímavé porovnání.
FDb: Když jste po škole začínal, asistoval jste mimo jiné Aloisi Fišárkovi na Tmavomodrém světě, tedy prvním filmu, který natočil Jan Svěrák po oscarovém Koljovi. Jaký to pro vás byl zážitek?
Adam Dvořák: Velmi milý. Honza Svěrák je úžasný režisér, Lojza Fišárek je skvělý střihač. To byly krásné dva měsíce. Já jsem v té době odcházel z Novy, kde jsem měl zaděláno na docela dobrou kariéru, ale protože jsem věděl, že se vůbec nechci vrtat do něčeho, jako je televizní režie nebo kariéra v rámci televize, tak jsem šel asistovat Lojzovi a nelituju toho. Byl to příjemný kontakt s filmem a naučil jsem se spoustu věcí.
FDb: Jak se vůbec stane ze střihače producent?
Adam Dvořák: No, my jsme si vybrali nějaký směr. Ten směr je film a v tom směru se pohybujeme. Jako spousta lidí přeskakujeme od jednoho ke druhému a ke třetímu. A ten film si vlastně osaháváme z různých míst, ale furt to směřuje tím směrem k tomu filmu. Myslím, že ta různorodost dá i takovou duševní čistotu v tom, že když děláte dokola jenom jednu věc, tak můžete snadno dojít k nějaké únavě. Ale když to s něčím kombinujete, tak můžete tu únavu oddálit nebo si k tomu dát jiný pohled. Já když lítám s dronama, tak si vždycky představuju, jestli bych tam tohle střihnul nebo nestřihnul, takže mi to vlastně pomáhá. A zároveň když produkuju, tak je to taky podobné a vytvářím si pro sebe nějakou vlastní práci.
FDb: Co vás přimělo jít studovat právě střih? Lidi obvykle spíše láká třeba režie …
Adam Dvořák: Já jsem si už na střední škole v Panské sám ty věci i stříhal, protože tam jsme museli dělat všichni všechno. Mě to bavilo, bavila mě technika. A toho brouka do hlavy mi nasadil můj táta, který říkal: „Jdeš z takové trochu technické školy a na tu režii půjdeš se spoustou gymnazistů. Tak to zvaž, protože ten střih je taky taková jistá forma režie.“ Tak mi vyjmenoval svoje kamarády, kteří stříhali a měli otevřené dveře i ke spoustě jiných věci. Dodneška toho nelituju a jsem tátovi vděčný, že mě popostrčil správným směrem.
FDb: Stalo se vám někdy, že jste se s režisérem ve střižně hodně nepohodnul?
Adam Dvořák: To se stává. Je to tak, že dříve jsem byl drsný a často nesouhlasil. Myslím, že na škole to má většina lidí, že jsou schopní se nahlas hádat. Já jsem se snažil spíš ten problém vyhrotit, ale jenom do určité míry. A vím, že když jsou ty emoce moc velké, tak to není dobré. Takže jsem to překousnul, stáhnul se a vracel se k tomu později. Třeba za dva nebo tři dny. A buď jsem změnil názor, nebo jsem změnil názor toho režiséra. Pár věcí, se kterými jsem nebyl spokojený, někdy zůstalo až do toho filmu, ale teď už ani nevím u kterého. Ale jakmile to vyhrotíte do velkých emocí, tak ani jedna strana neposlouchá a už to není o přemýšlení. Proto je lepší včas zabrzdit.
Adam Dvořák: Byla. Ale už je to vlastně docela dávno. A je pravda, že na ten film pak začnete nahlížet trochu jinak. Tak, jestli s ním jdete ve správný okamžik. Spousta tvůrců má pocit, že musí řešit svoje psychické stavy a problémy filmem, což si nemyslím, že je správně. Na ten film se pak díváte, nechci říkat, že jako na zboží, ale říkáte si, jestli si to nějakého diváka najde, což je potřeba. Ona to může být i malá skupina lidí. Můžete dělat film pro partu vašich kamarádů. A budete spokojený, protože je to osloví, což jste chtěl. Když si dáte za cíl celou republiku, tak je to něco jiného, ale furt to má stejná pravidla. Jde o to si to nastavit. Mě třeba Andy Warhol svým uměním moc neoslovuje. Ale je strašně moc lidí, které to oslovuje. To znamená, že i on s těmi svými filmy někoho oslovil a fungovalo to. A díky distribuci jsem si uvědomil, že i na to je třeba myslet, vybrat si skupinu těch diváků a s tím pracovat a vybrat správný timing.
Za sebe řeknu, že detektivku bych si teď vybral stěží, protože mám pocit, že těch detektivek je v televizi v současné době tolik, že už nevím, čím by to muselo zaujmout, aby na to v tom obrovském množství detektivek lidi přišli. Pořád si říkám, že film je vlastně jako disciplíny ve sportu. Někomu se líbí sprint, někomu hod oštěpem … Ne všechny baví všechno, ale nemůžete poměřovat, jak běží oštěpař vedle toho sprintera. Každý má jiný styl a za jiným cílem. Občas se děje, že máme pocit, že všichni musíme porovnávat jedno s druhým. A to si myslím, že je špatně, protože to tak neděláme ani u jídla. Když spěchám na D1, tak se stavím u McDonalda a je to lepší, než kdybych někde jedl spáleného buřta. Ale když si chci dát něco dobrého, tak půjdu na oslavu svých narozenin do nějaké dobré restaurace. A v „Mekáči“ to slavit nebudu. K určité příležitosti se hodí určitá věc.
FDb: Vkus českého diváka se podle mě v poslední době hodně těžko odhaduje. Třeba Ten, kdo tě miloval vidělo přes 70 tisíc lidí. Býváte před premiérou nervózní?
Adam Dvořák: Vždycky. Ale myslím si, že to bývá každý, to není nic neobvyklého. Vezměte si, že na něčem dva roky děláte a nevíte, jak to dopadne. Myslím, že nervózní bývá i ten, kdo na něčem dělal dva dny, natož dva roky. Na tom vám záleží. A dneska ty první víkendy hrají strašně velkou roli. Ten první víkend vám může udělat třetinu všech příjmů. Film je pro nedočkavé. A ti, co vydrží, to dostanou v té televizi de facto zadarmo, i když zadarmo to nikdy není. Buď je to za koncesionářský poplatek, nebo za notnou dávku reklamy.
FDb: První víkendy jsou důležité u hraných filmů. U dokumentů je to trochu jinak. Přemýšlel jste někdy, že byste se pustil do dokumentu?
Adam Dvořák: Dokument je v kinech tak složitá věc, že se domnívám, i když tím asi naštvu spoustu lidí, že správně vybraná platforma v rámci internetu nebo televize je pro dokument určitě lepší. Samozřejmě je rozdíl, když si chci něco prožít na velkém plátně, ale tady se ozve ta moje část, která dělala tu distribuci, takže vím, že v kinech je to s dokumenty hodně, hodně špatné. I mnoho diváků, kteří tvrdí, že dokumenty mají rádi, do kina na dokument prostě nedostanete.
FDb: Jak si teda vysvětlujete, že dokument Michaela Moorea Fahrenheit 9/11 vydělal, byť to je v celosvětovém kontextu, skoro čtvrt miliardy dolarů?
Adam Dvořák: To je v rámci světa. A vy si vyberete něco tak strašně provokativního, jako si vybral on, ale pak musíte jít po těch atrakcích. Dokumentem si moc nevyděláte, ale kdysi dávno Adrien Sarbu (bývalý šéf CET 21, kam spadala televize Nova či distribuční společnost Bontonfilm – pozn. aut.) své první velké peníze vydělal na tom, že neměli kameru, když točili zavraždění Čaučeska. A on tu kameru měl. Přišel, natočil to, a pak to prodal do celého světa. Takže v podstatě jedním jediným záběrem si vydělal na tu kariéru. A on tady ten mediální svět ovládal dost intenzivně.
FDb: Co vás teda nejvíc baví na té producentské práci?
Adam Dvořák: Že něco tvoříte a vytváříte. Že si plníte nějaký sen. Teď mám třeba sen Baťu. Už jsme na to dostali i nějaké peníze. A myslím si, že Baťa je u nás takový fenomén, že je s podivem, že film o něm vzniká až teď. Ale ještě je před námi dlouhá cesta.
FDb: Ono takových lidí by se možná našlo víc. Třeba teď běžel Toman …
Adam Dvořák: Ono když se zeptáte lidí tady v kavárně, kdo byl Toman, tak možná budou vědět kvůli tomu filmu. A já jsem se o historii během válek díky dokumentům a díky střihu dokumentů zajímal docela dost. O Tomanovi jsem něco věděl, ale že bych si řekl, že to byl člověk, o kterém by se mělo něco udělat, tak to ne … Kdybyste vedle Bati postavil Tomáše Garrique Masaryka nebo nějakou jinou historickou postavu, dobré. Ale zrovna Toman ... Já na ten film jako takový mám rozporuplné reakce. Pro mě se to spíše jmenuje Třetí republika. O té jsem se něco dozvěděl. Toman tam něco dělá, ale já vlastně nevím proč a jak a co. A největší paradox je, když pak jdete po tom filmu na Wikipedii a dozvíte se, že tenhle člověk daroval v závěti nějaké škole 5 milionů dolarů, ale je to zkažené tím, že jeho následná žena se o to soudila a chtěla to zpátky ... (smích) Tak si říkám, že ten člověk byl fakt divný.
FDb: Toman přitom byl zajímavá postava a dělal různé věci před válkou, během války i po válce, ale z toho filmu to fakt není znát. Ptal jsem se Ondřeje Trojana, jestli nezamýšlel udělat dva filmy, jako vy v případě Gangster Ka. Ale říkal, že pro něj by to bylo dvojí vydání energie …
Adam Dvořák: No, to okouzlení tou postavou nešlo za okouzlením, které by bylo obecné. Třeba se spletu i já, že Baťa ty lidi nebude zajímat. Už to, že Baťu lidi vnímají jako jednoho, ale ve skutečnosti to byli tři lidi. A spousta lidí to má trochu zkroucené. I v těch Lidicích to bylo podobně. Historie byla nějaká, ale lidi to měli zafixované jinak. Mě bavilo objevovat to pro sebe, a pak i pro toho diváka. A u toho Bati si to procházím podobně. Řeknu jednu z těch věcí. Aby trénoval svoje ovládání, koupil si Baťa v roce 1908 auto. Nechal ho deset dní v garáži, aby se trénoval, že to udrží. S tím, že to auto smí řídit jenom on sám. A pak s tím jezdil, jezdil, jezdil ... Ta auta se v té době samozřejmě připravovala. Pro něj ho připravoval nějaký kluk. A když ho připravil, tak si řekl, že to projede po dvoře. Ale bylo tam přece napsáno, že to smí řídit jenom pan šéf! Všichni se zděsili, že s tím jel po dvoře a naprášili ho. Pan šéf přišel, nechal si to od něj ukázat, a pak z něj udělal řidiče. A pointa je, že v té době ještě nikdo nemusel mít řidičák a tomu klukovi ještě nebylo ani patnáct! Takže Tomáš Baťa měl svého prvního řidiče čtrnáctiletého kluka. Nevím, jestli jste to věděl nebo ne, ale rozhodně je to zajímavé. (smích)
FOTO: FDb.cz
PRVNÍ ČÁST ROZHOVORU NAJDETE TADY
TŘETÍ ČÁST ROZHOVORU NAJDETE TADY
ČTVRTOU ČÁST ROZHOVORU NAJDETE TADY
.jpg)
